Nákaza covidem-19 se v Česku opět lavinovitě šíří. Z tohoto důvodu jsme se nyní ocitli v nouzovém stavu a ministr zdravotnictví – profesor Prymula – zatím omezil jen některé sociální kontakty. V současné době nám však dokonce hrozí už i celostátní karanténa podobná té z jarních měsíců. Mohou mít tato nezbytná opatření negativní vliv na duševní zdraví lidí? Zaznamenal jste na počátku tohoto roku, při první vlně pandemie, nárůst pacientů ve vaší nemocnici? A které skupiny lidí se omezení sociálních kontaktů nejvíce dotýká?
Že bychom hospitalizovali pacienta jen z důvodu karantény či nouzového stavu, to nemohu s určitostí říct. Je ale pravdou, že přibližně 60 procentům mých pacientů, kteří se ambulantně léčí na deprese, úzkosti, schizofrenii a na další spektrum duševních chorob, se stav zhoršil. Není to sice nijak dramatické, ale poznat to je.
V současné době je situace ještě o něco víc negativní než na počátku roku, protože po zvládnutí první vlny jsme se všichni – zdraví i nemocní – uvolnili, dostavila se jakási euforie, a mysleli jsme si, že obtíže už jsou překonány. Teď jsme v tom znovu, a ta nejistota je o to horší, že zatím nevidíme světlo na konci tunelu, nevíme, jestli nepřijde nějaká třetí vlna nebo dokonce další lockdown, a to má dopad na duševní zdraví mnoha lidí. Ale samozřejmě záleží na tom, jak je člověk silný, jak je osobnostně vybavený.
Snad nejzranitelnější skupinou jsou osamělí senioři a zejména ti, kteří ještě navíc trpí depresemi, úzkostmi a podobně. Bohužel, současná společenská atmosféra seniorům moc nenahrává. Dnes hovoříme o mladých lidech, jako o takzvané „sendvičové generaci“, kdy mladí začínají mít děti až v pozdějším věku a zároveň jim stárnou rodiče. Oni se pak mnohdy, přes veškerou snahu, nestíhají starat o všechny. Zvláště, když se jim v nouzovém stavu zavřou školy a jejich děti pak zůstanou doma.
No, a u některých seniorů se v první vlně připojil k pocitu osamění také strach z nákazy, jelikož právě oni byli a jsou tou nejohroženější skupinou.
Jak byste charakterizoval současnou situaci? Navštěvují vás více lidé, kteří se obávají dopadů druhé vlny kovidové pandemie?
To se zatím nedá věrohodně zjistit, protože psychiatrie je takovou Popelkou v rámci našeho systému zdravotnictví a právě probíhající reforma psychiatrické péče by mohla situaci v budoucnu zlepšit. Když se totiž chcete objednat k psychiatrovi, tak to v lepším případě trvá 6 týdnů. Popravdě řečeno průměrně tak 2 měsíce, jelikož nás je velký nedostatek. I když se to řeší a reforma počítá s navýšením personálních stavů, a my můžeme studentům nabídnout různé benefity, tak efekt se ještě zatím neprojevil. Nikoho z mediků přece nemůžete nutit, aby si vybral právě tento obor. Vyhodnotit stav pacientů z druhé vlny, pokud se vůbec dá hovořit o druhé vlně, lze tedy až za delší dobu.
Co byste doporučil starším osamělým lidem, aby si v této situaci dokázali zachovat pozitivní náhled na život a nepropadali do depresí a úzkostí?
Ani běžná populace to ale nemá teď zrovna lehké, když se na ně z médií valí diametrálně různé zprávy o pandemii, které mnohdy pronášejí různé uznávané osobnosti a autority. Mnoho z lidí pak vůbec neví, co si z nich vlastně vybrat a narůstá nejistota...
Psali jsme:
Může mít toto opětovné uzavření společnosti vliv na rozšíření některých negativních závislostí například na alkoholismus, gamblerství či užívání drog a jiných návykových látek?
Ano, to je možné u labilnějších lidí nebo u těch, kteří mají sklon k závislostem nebo co k tomu mají nějakou genetickou predispozici. Když se nebudou tito jedinci moci věnovat běžnému životu, na který jsou zvyklí včetně svých koníčků, tedy trávit smysluplně svůj volný čas, tak sáhnou po alkoholu nebo po jiných návykových látkách a mohou se dostat do závislostí. U starších dětí to zas může být experimentování s lehkými drogami – nejčastěji s marihuanou. Přes počítačové sítě se mládež může dostat i k hazardním hrám a podobně.
Určitě bych teď nedoporučoval sahat častěji po sklence alkoholu, to skutečně nic nevyřeší. Bohužel se ale hovoří o tom, že v té první vlně se v naší společnosti celkem dost pilo. Spíše je nyní prospěšné zaměřit se na různé vedlejší, třeba domácí aktivity a vůbec smysluplné trávení volného času.
Podle názorů epidemiologů a většiny lékařských odborníků se Česko nyní nachází v kritické situaci v boji s koronavirovou epidemií. Na tom se dokonce shodla i vláda s opozicí. Nicméně část veřejnosti i s několika mediálně známými tvářemi z řad lékařů nařízená opatření ministerstvem zdravotnictví dost zpochybňuje. Ani přesvědčivé statistické údaje – zahlcení některých českých nemocnic i strmý nárůst úmrtí – těmto lidem nic neříká. Jak si tyto „poněkud zvláštní“ postoje od jinak inteligentních a schopných lidí lze vysvětlit? Jedná se jen o určitý druh pozérství a exhibicionismu? To známé upozornit na sebe za každou cenu, nebo jde o úplně něco jiného?
Na to se mi celkem těžko odpovídá, protože nejsem sociolog a odborně jsem tyto záležitosti nezkoumal. Odpovím proto tak, jak to z lidského pohledu vidím já sám. Je opravdu chybou, když se autority v těchto názorech neshodnou, znejistí tak velkou část populace a vyvolávají u ní úzkostné pocity a stavy. Řada lidí určitě nebude do hloubky zkoumat různé statistické údaje o pandemii, ale spíše se bude rozhodovat podle emocí, která z těch autorit je jim bližší, jestli více fandí panu profesoru Pirkovi či Prymulovi. Je to prostě špatně, ten rozhodující hlas by měl zaznít v této situaci naprosto jednoznačně.
A ještě k vaší konkrétní otázce – já nevím, jestli je to opravdu exhibicionismus, vždyť ti lidé celkem často vystupují v médiích nebo i jinak na veřejnosti a jsou považováni za odborníky a veřejnost jejich hlasu naslouchá. Za mě by měl být názor na všechna ta opatření vydiskutován na co možná nejširším fóru a měl by potom zaznít jednoznačně.
Co se pak týká nošení roušek, ohledně kterých se vedly vzrušené debaty jak v hospodách, tak i na sociálních sítích, tak já mám na to celkem jednoznačný názor. Kovidová nákaza je přece respirační infekce, jež se šíří kapénkami, takže rouška či ještě lépe respirátor nám může významně pomoci zachytit alespoň část té expozice, která jde buď z plic ven nebo opačným směrem. Podle mne tak nemá rouška význam jenom symbolický, ale i medicínský. Přece se mi daleko lépe bojuje s nákazou, když jsem chytil menší porci viru než nějakou extrémně silnou dávku.
Fotogalerie: - Vylidněné metro
Co si myslíte, že vůbec zapříčinilo takový nárůst nemocných covidem-19? Stalo se to kvůli nezodpovědnosti určité části naší veřejnosti, která odmítala i běžná hygienická opatření (roušky, omezení hromadných akcí atp.) či přílišnou benevolencí ministerstva zdravotnictví, která v lidech vyvolala falešnou bezstarostnost? Nebo jsme se prostě ocitli ve druhé vlně nákazy, tak jako i ostatní evropské státy, kde také rostou počty nově nemocných?
Myslím si, že se jedná o souběh všech těch příčin, které jste uvedl. My všichni jsme se hrozně brzo začali plácat po zádech, jak jsme dobří. Přitom, kdo vyjel za hranice, tak viděl, že v Řecku, ale i jinde, lidé pořád nosili roušky v prodejnách nebo na hromadných akcích a u nás vůbec nic. Trošku jsme se ukolébali tím, že jsme nákazu definitivně porazili, k čemuž přispěla i vyjádření některých celebrit o tom, že virus nemůže přes léto přežít v teplém počasí a podobně.
Na současné krizové situaci má svůj velký podíl viny naše populistická vláda. Zcela jednoznačně nevyužila času a nabytých zkušeností z jarní vlny a boj proti kovidu tak místy působí chaoticky. Když si před pár měsíci někteří lidé stále stěžovali na různá omezující opatření, že nemohou nikam vyjet do zahraničí atp., tak vláda všechny restrikce zrušila, což bylo její zásadní chybou.
Vzhledem k své profesi, změnil byste něco na nynějších nařízeních ministra zdravotnictví? A dotknou se nějaká nová restriktivní opatření i vaší nemocnice?
V Psychiatrické nemocnici v Opavě se snažíme minimalizovat možnost nákazy, dodržujeme všechna nařízená hygienická opatření. Je zde hospitalizováno okolo 600 pacientů, a pokud by byl náš personál v karanténě, tak bychom svoji práci nemohli zvládat. Už tak, jak jsem říkal, je nás dost málo.
Nemám ale strach, že by české zdravotnictví pandemii nezvládlo, bude to však jen díky enormnímu nasazení všech zdravotnických pracovníků. Ti lékaři a sestry v první linii pracují na doraz, vkládají do toho neuvěřitelné množství energie, což se dá vydržet pouze nějakou dobu, pak hrozí vyčerpání kapacit. Stát by jim měl maximálně vycházet vstříc, to je naprosto bez diskuse.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
