Navigace klimatickým žalem. Tak se jmenuje vaše aktuální kniha, kterou jste napsala po ohromném lesním požáru u Hřenska, kde máte chalupu. Rozumím tomu správně, že jste se z tehdejšího žalu vypsala knížkou o žalu?

Nemohu říct, že by značný rozlad, který cítím při pohledu na krajinu Českého Švýcarska devastovanou kůrovcem, bezohlednou těžbou dřeva, minimální údržbou lesů a následně největším lesním požárem za posledních sto let ve střední Evropě, měl rozměry žalu. Cítila jsem spíš směs naštvání a smutku, že kompetentní orgány nechávají tak krásný kus severočeské krajiny svému osudu a nestarají se o něj s péčí řádného hospodáře. Všimla jsem si však, že nám tu vyrůstá generace, která změny v krajině, klimatu a přírodě prožívá velmi intenzivně a na osobní úrovni.

Proč touto psychickou reakcí trpí hlavně mladší ročníky?

Mladí lidé si teprve vytvářejí svůj pohled na svět a budoucnost. Jsou ve fázi života, kdy vnímají a prožívají velmi intenzivně všechny podněty z vnějšku. Sociální sítě šíření nálad a emocí velmi urychlily. Mladí lidé vstupují do světa, který je zmítán mnoha problémy. Většina z jejich rodičů vyrůstala v 60. letech, kdy víra v pokrok a společenský optimismus ještě kvetly. Věřilo se přirozeně, že bude líp. Tento životní pocit je minulostí. Dnes víme, že líp nebude. Alespoň ne hned.