Téměř stejnou jistotou, jako že po dni přichází noc, bylo spojení David Forbelský a Svobodní. Byl jste jejich dlouholetým krajským předsedou, kandidoval jste za ně v Liberci jako lídr do parlamentních, krajských, komunálních i senátních voleb. A teď najednou před pár dny jste oznámil, že ze strany vystupujete. Proč? A ještě taková podotázka, Svobodní jsou, přiznejme si to, malá strana. A jako by platilo, že čím menší strana, tím více různých názorových proudů a rozporů. Co k tomu říci?
Ano, se Svobodnými byl spojen celý můj aktivní politický život. Ještě v roce 2010 jsem volil ODS, i přes velké výhrady. O Svobodných jsem věděl a fandil jim, ale nevěřil jsem, že nejde o odpadlíky s jepičím životem; po dalším roce to vypadalo, že jde o stranu, která mi chyběla. Poté, co ze strany odešli někteří pro mě příliš národovečtí členové, jsem tu měl stranu, jejíž představitelé hlásali svobodu člověka a malý vliv státu na život jednotlivce. Nikdo nepochyboval, že jde o stranu libertariánskou. Nízké daně, minimální regulace běžného života a zdůrazňování osobní odpovědnosti každého za své štěstí. Texty třeba Jaroslava Bachory nebo Petra Macha v časopise Laissez Faire jsou pro mě živou vodou dodnes. Tato strana nabízela něco, co dnes chybí v podstatě všem stranám – ideu, představu toho, jak by měl stát a společnost vypadat, pokud bychom vyhráli volby.
To ale nepřicházelo ani náznakem a mnoho lidí, zvláště těch, kteří začali přicházet po prvních alespoň trochu nadějných výsledcích, začali volat, abychom program začali upravovat podle aktuálních nálad v průzkumech veřejného mínění, že jinak zůstaneme „diskusním klubem“. Od té doby se vedou ty zmiňované spory a proudy.
I když si nemyslím, že jde o nějaká sobě velmi vzdálená křídla, časem člověka přestane bavit být jakýmsi spojovacím kamenem či tmelem. O to jsem se totiž vždycky snažil. Na Svobodné jsem nezanevřel a nečekejte ode mne smršť nadávek na to, kam se strana ubírá, či kdo se dostal do vedení. V tom problém není. Dokonce budu Svobodné s největší pravděpodobností i nadále volit, pokud tedy výrazně nezmění rétoriku.
Jen se prostě nedokážu ztotožnit s nově definovaným směrem, který má být liberálně-konzervativní. To při nejlepší vůli nedokážu definovat ani pro sebe, neřku-li případným voličům. A osobně neznám horšího než lavírujícího politika. Ne politika, který v něčem ustoupí, aby něco jiného prosadil, ale takového, který po cimrmanovsku zastává názor, který sám vzápětí vyvrací. Což podle mě přináší právě to spojení liberální a konzervativní. „Sice jsme pro svobodu, ale přece jen stát by měl hlídat některé tradiční hodnoty.“ A to je něco, co si neumím představit, že bych třeba nově hlásícímu se členovi měl nějak přiblížit. Což byl, mimochodem, impuls k tomu odejít. Právě se nám hlásil nový člen a já stál s telefonem a přemýšlel, jak mu popsat, co vlastně chceme. Za sebe bych měl stále jasno, ale jako reprezentant strany bych měl co nejvíce ladit s celostátním vedením. Takže jsem se se Svobodnými nerozešel ve zlém z mé strany. Někteří to tak pojali a okamžitě jsem přišel o několik „přátel“ na Facebooku. Ale to spíš něco říká o nich.
Fotogalerie: - Milion chvilek ve Valči
Spolek Milion chvilek pro demokracii vyzval opoziční strany ke spojování. Je něco takového dle vás reálné, když vidíme, jak se někteří jejich představitelé hádají mezi sebou?
V předchozí otázce jsem zmiňoval ideu. Tedy myšlenku, kterou strana předkládá voličům a podle které volič bude předem vědět, jak má volit. Ta mi dnes chybí v podstatě u každé strany. Snad jen komunisté ji mají, jen ji balí do mírnějších frází, a SPD, která je naopak naštěstí říká dost otevřeně na to, abych je volit nemohl. Což není odsouzení té strany nebo jejích voličů, jen konstatování, že se v mnoha bodech naprosto nepotkáváme. Jinak by stálo za pokus dát vedle sebe programy stran tzv. demobloku a skoro se vsadím, že mnoho lidí by mělo problém je přiřadit k té správné straně. Takže rozdíly jsou maximálně v jednotlivých podružných bodech, jako jestli digitalizace státní správy hned, nebo po etapách, či jestli v kontrolním hlášení má být v kolonce B414 to, či ono. Ale ona jasná idea mi chybí u všech stran. Takže asi jediný problém, proč se strany nespojí, jsou osobní ambice a antipatie jednotlivých představitelů stran. Protože pokud se nedokáží spojit dvě strany, jako jsou STAN a TOP 09, kdo jiný už by měl? Tam v těch programech najde rozdíly asi opravdu jen ten, kdo je psal a zná je slovo od slova.
Takže pokud se shodnou na všem, jen ne na tom, že půjdou spolu, pak je třeba problém hledat jinde než v cílech.
Jen pro doplnění, idea nechybí ani vládnímu hnutí ANO. Jen to není idea politická, ale jde prostě o nastolení faktu, že pokud se bude dařit firmám z holdingu, bude se dařit i státu a jeho občanům. Není to sice to, co bych si myslel, ale je to mnohem hmatatelnější a pro voliče uchopitelnější, než co nabízí opozice se svými evropskými hodnotami, slušností a takovou tou jakousi havlovskou nepolitickou politikou. Takže ve spojení opozice nevěřím do doby, než se ukáže někdo, kdo jasně definuje pro voliče své představy a přesvědčí je, že pro ně tahle idea je lepší než prosperující Agrofert.
Andrej Babiš se potýká s bruselským auditem, Čapím hnízdem. Na preferencích jeho hnutí se to však nijak neprojevuje. Očekáváte příští rok nějaký průlom v tomto směru? Nebo dokud bude šlapat ekonomika, nic takového se očekávat nedá?
Neočekávám. Premiér už se svými firmami natolik prorostl se státem, že se jeho firmy uživí i bez evropských dotací. Prostě je dostane přímo z rozpočtu, aniž by rozpočet alespoň část dostal zpět. Když bude nejhůř, zvýší schodek a daně a zase to bravurně lidem vysvětlí. Obávám se, že jediný, kdo dokáže Babiše zastavit, je Babiš sám. Jednou jeho holding převezme větší ryba, ostatně stejně tak jako on vybudoval své impérium. Mnoha lidem přijde nesmírně bohatý a mocný, ale na jeho hřišti hrají mnohem silnější kluci, než je on.
Jako člověka ctícího svobodu se vás zeptám, jak to s ní vidíte. Před 30 lety jsme ji získali. Neubývá nám jí však? Na Facebooku jste psal v tomto smyslu v souvislosti se zbraňovou směrnicí…
Ubývá, a to nejen co se týče zbraní a EU. Oni i naši politici umí utahovat šrouby, až to hezké není. Já myslím, že nejhorší omezení svobody se týká podnikání. Vytvořila se tu nálada, že co podnikatel, to zloděj, proto se neustále ztěžují podmínky hlavně pro start podnikání. S tím pak také souvisí nemožnost „utéct“ ze zaměstnaneckého poměru a zkusit se živit sám. Vlády se sice tváří, jak pomáhají zaměstnancům v „boji“ proti podnikatelům, ale on to není boj, ale spíše spolupráce. Navíc, pokud by bylo snadnější si otevřít, já nevím, stánek s hotdogy, byli by zaměstnanci v mnohem lepší vyjednávací pozici. Takto zaměstnavatel ví, že méně kvalifikovaný zaměstnanec nemá mnoho možností kde sehnat peníze.
Ale to se hůře prodává voličům, a tak se tváříme, že pomáháme „slabým“, a přitom jim podobnou pomocí spíše škodíme. To by bylo spíše téma na větší článek, možná až knihu – Stát proti chudým a slabým. Další riziko pro svobodu, zejména projevu, nepramení ze státu, ale od různých hnutí, kterým už nestačí označit nějaké chování či výrok za společensky nevhodný, ale snaží se takové výroky, když ne kriminalizovat, tak alespoň mazat a nepouštět do veřejné diskuse. Opět to podobně jako v předchozím případě „chráněným“ subjektům spíše škodí, než pomáhá. Viz například po nedávné akci Mee Too si nyní ženy v USA stěžují, že nejsou zvány společně s muži na společenské akce, třeba ve firmách. Nebo v případě vtipů na různé menšiny, pokud budou zakazovány, hněv se většinou neotočí proti zakazovačům, ale proti tomu, koho před nevhodnými vtípky chráníme.
Psali jsme:
Letošní rok byl ve znamení boje proti klimatu. Pociťujete také klimatickou tíseň? Nebo máte tíseň spíše z toho, kolik zelená opatření budou stát?
Ne, klimatickou tíseň nepociťuji. Podnebí se asi opravdu mění, ale to se v historii lidstva, která není zase tak dlouhá, stalo několikrát a vždy oteplení přinášelo spíše rozvoj lidstva než úpadek. Ještě nedávno jsme si dělali srandu z komoušů, že chtěli poroučet větru, dešti, a dnes nás jejich vnuci chtějí stavět ke zdi, pokud nebudeme dost vyplašení s nimi. A co se týče nákladů na ta opatření. Ty jsou podle mě přímým důvodem této hysterie. Pokud to podle odhadů jen u nás bude stát 600 miliard ročně, to už se vyplatí nahustit do dětských hlaviček nějaký ten strach, aby se rozděloval takový koláč. A že děti se formují strachem, dobře si taky ještě pamatujeme, já si dodnes vzpomínám na strach z Reagana, že jsme si pytlíky na ruce dávali, abychom přežili jadernou válku. Green Deal bude mít na klima asi stejný vliv jako ten igelitový pytlík na ochranu před výbuchem atomové bomby. Ale pár lidí na tom pohádkově zbohatne.
Fotogalerie: - Daj-li medaili
Praporečnicí tohoto boje je Greta Thunbergová. Ta nejdříve státníkům vyčetla, že jí ukradli dětství, a stále přitvrzuje. Kam až to může dojít?
Greta je jen v roli nebohého dítěte s igelity na rukách, které brečí, že se bojí jaderné války, a prosí zlého Reagana, aby nezbrojil. Stojí za ní právě ti lidé, kteří si chtějí rozdělit ten výše zmíněný balík peněz, proti kterým byli naši solární baroni jen neškodní příštipkáři. Podle těchto lidí je ideálem Severní Korea, kde je jen ekologické zemědělství, auty se skoro nejezdí a elektřina jde jen pár hodin denně. Takhle daleko to dojít nenechají. Na to jsou zkušení parazité, kteří si hostitele nezabijí hladem jako Kimové. Ale někam na půl cesty by to dojít mohlo.
V Británii se soudě podle předpovědí mediálních analytiků a různých politologů očekávaly vyrovnané volby, ale nakonec Boris Johnson drtivě zvítězil. Co o tom soudíte?
O mně je známo, že mám skotské předky a Boris Johnson se několikrát velmi nelichotivě o Skotech vyjádřil, takže z něho osobně radost nemám. Ale jsem rád, že někdo získal potřebnou většinu k tomu, aby brexit nějak vyřešil. Nebudu zastírat, že jsem rád, že vyhráli právě ti, kteří chtějí brexit dotáhnout do konce, kterým bude Británie mimo EU.
Na druhou stranu jim to Labour Party dost usnadnila výběrem leadera. Než komunistu Corbyna, který chce znárodňovat kdeco, je i strach z brexitu na ostrovech menší. Ale teprve čas ukáže, jestli je to cesta správná a jestli se třeba v EU nemýlím. Na rozdíl od jiných netvrdím, že můj názor je jediný správný.
Také se vyzdvihuje při komentování britských voleb, že ve Skotsku vyhrála Skotská národní strana, která má separatistické tendence vůči Británii, ale přeje si setrvání v EU. Není tu vidět dvojí metr v porovnání s podobnou snahou Katalánců vůči Španělsku?
Jednoznačně je tam dvojí metr. Ale nejen v porovnání s Katalánci. Vzpomeňme na silácké řeči Junckera směrem ke Skotsku v době konání referenda o nezávislosti (neplést s referendem o brexitu). Tehdy jim jasně řekl, že se jim dveře do EU přibouchnou a budou muset znovu a složitě žádat o přijetí. To ale bylo v dobách, kdy Británie byla pevnou součástí EU. Vzpomínáte, jak jsem mluvil o absenci idejí a zásad? To je podobný problém. Často politici říkají to, co si myslí, že lidé chtějí slyšet, a nepředkládají zásadová a ideová řešení. Pak by buď museli odsoudit všechny separatistické snahy, jak Katalánců, tak Skotů. Nebo by naopak museli stát za právem na sebeurčení a snažit se dohodnout takové vztahy, aby se v podstatě nedalo poznat, že k secesi došlo. Tedy k zachování oněch pilířů evropských hodnot, tedy volného pohybu zboží, osob a kapitálu. To jsou mimochodem hodnoty, které vyznávám i já.
EU na ně už pomalu zapomíná, nebo je chce jen pro někoho, zatímco já pro všechny. A ten dvojí metr je to, co EU škodí dost i u lidí, kteří jinak pro ni jsou.
U nás se i v souvislosti s masakrem v Ostravě mluví o tom, že vzrůstá nevraživost, až agresivita ve společnosti. Viděli jsme to například 17. listopadu na Národní třídě, kde byli vypískání a nadávalo se některým politikům, ač jako Václav Klaus mladší byli přímými aktéry listopadových událostí před třiceti lety. Co si o tom myslíte?
Myslím, že právě díky snahám o omezení svobody slova a prosazování „jediného správného“ názoru jsme ztratili schopnost spolu mluvit a nesouhlasit. Buď se mnou souhlasíš na 100 %, nebo jsi nepřítel. Co bych dal za takovou debatu, kde by spolu seděli před publikem odpůrce EU a její zastánce a předložili svá stanoviska a hledali, kam až se shodují a kde se jejich cesty už rozdělují. Dnes, když kritizuji EU za cokoliv, tak jsem rovnou označován za Putinova poskoka. I to jsme už tu zažili, každá kritika musela začínat, „socialismus pochopitelně ano, ale možná by šlo…“, tak dnes se musíte zaříct, že jste pro pevnou integraci EU, abyste mohli zkritizovat třeba zbraňovou směrnici, nebo jiné regulační choutky, jinak se s vámi nikdo nebaví. Naštěstí to nemá existencionální dopady jako v dobách komunismu. Jste jen za podivína.
Fotogalerie: - Ne, radši hlívu
Blíží se Vánoce, svátky klidu a smíření. Proběhnou alespoň u vás v klidu, nebo po sobě budete s příbuznými kvůli rozdílným názorům házet kaprem?
Ne, ne, mí opravdu nejbližší mají názory velmi podobné mým. A ti, kteří ne, a přesto patří do tak blízké rodiny, aby se po nich dal mrsknout kus kapra, tak s těmi máme dohodu, že se o politice nebavíme. Já znám jejich názory a vím, že je nepřesvědčím, a tak je respektuji, i když s nimi bytostně nesouhlasím, no, a oni se asi bojí, aby nedostali kaprem.
Psali jsme:
_635713466245093576.JPG&id=74150)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
