Pane primátore, často hovoříte nikoliv o útlumu či stagnaci města, ale přímo o úpadku. Je to tak vážné?

Bylo tu více o 10 000 pracovních míst a povedlo se je zlikvidovat. Byly tu velké textilní závody s velkou tradicí, skončily fiaskem, kdy se stroje rozprodaly různým zájemcům, jak to dělají správcové konkurzní podstaty. Někomu se prodaly cesty, někomu pozemky, dalšímu kanalizace, vodovod, byla tam i železnice. Chaotický postup zlikvidoval atraktivitu tohoto prostoru pro nové investice. Zanikla tady cihelna, která dodávala kdysi cihly pro základy do mrakodrapů na Manhattanu. Byly tak kvalitní, že se vozily až do USA, ale již neexistuje. Nezůstal po ní na památku ani ten komín. Zlikvidovalo se Ústředí uměleckých řemesel, kde se třeba opravoval oltář Mistra Pavla z Levoče, který se tenkrát zachránil a dnes se znovu opravuje. Byla tu fabrika na nábytek, na ocelové konstrukce, měli jsme nejmodernější masokombinát. Kompletně jej vyrabovali, stroje odvezli do Čech, rozprodali všechno. Byl to poslední masokombinát postavený za socialismu na území Slovenska, a měl tedy nejmodernější technologii.

Ani v Nitře, v Rimavské Sobotě nebyl takový podnik! Skončily tu Projektový ústav cestovního ruchu, dále Celprojekt – projektový ústav pro papírenský průmysl, Kovoprojekta, byl tu závod Naftové motory, Středoslovenské stavby, Pozemní stavby, to všechno je hudba minulosti, nezůstalo po nich ani stopy. Měly tu sídlo interhotely a restaurace. Ale také drobné provozovny, jako například mlékárna a brynzárna i velké výrobní družstvo Fatran, které  mělo protektorovací závod, svou kovovýrobu a šilo také stany a spací pytle. Šily se pro československé horolezce, kteří poprvé pokořili himálajské hory. Jejich bundy byly šité právě tady. Všechno je to pryč, minulost, není tu nic. Zůstal tady jen jeden velký zaměstnavatel Mondi SCP, moderní papírensko-celulózový kombinát, který se stále inovuje a modernizuje a zavádí high-tech technologie. Jsme velmi rádi, že je to moderní, konkurenceschopný kombinát, který si plánuje další rozvoj. Je to náš největší zaměstnavatel, ve kterém pracuje 1 200 lidí. Samozřejmě dříve zde pracovalo až 4 000 lidí, ale modernizací se toto číslo snížilo, ale jsme rádi, že se stává lídrem ve výrobě papíru a celulózy v Evropě. Nyní se tu plánuje velká investice ve výši 310 milionů euro. Prodlouží se na mnoho desítek let dopředu životnost továrny, zaměstná nějaký počet lidí, protože my jsme rádi za každé pracovní místo, a hlavně udrží zaměstnanost lidí a v návaznosti na to i ostatní subdodavatele, kteří jsou na ni navázáni. Tak to je první zdejší pilíř.

Pro město je stále důležitá armáda, že? A univerzita…

Ano, to je druhý pilíř, který tu zůstal, katolická univerzita, jež se tu zřídila a která tu dříve nebyla. Ta má téměř 7 000 studentů, má ještě  teologickou fakultu v Košicích a dislokované pracoviště v Levoči. Doufáme, že se tu vysoké školství tedy usídlí natrvalo. Je to rovněž poměrně významný zaměstnavatel. Druhým největším zaměstnavatelem v našem městě je Ústřední vojenská nemocnice, jediná na Slovensku. Byly také v Bratislavě a v Košicích, ale to je již hudba minulosti. Ty již neexistují. V Bratislavě je nově postavená nemocnice ozbrojených sil, ale to je spojená nemocnice pro ministerstvo vnitra a ministerstva obrany. Armáda a ministerstvo obrany mají tedy jen jednu nemocnici na Slovensku, a ta je v Ružomberoku. Myslím si, že by do budoucnosti měla mít perspektivu. Každá země, která má armádu, má také vojenské zdravotnictví, tak je to všude na světě, ať se to týká USA, Německa, Francie, Anglie či Česka, Polska. Ty nemocnice jsou většinou na velmi dobré úrovni.