Na šest míst v Radě ČT se sešlo 90 přihlášek. Čím si vysvětlujete rekordní zájem o členství v mediálních radách obecně?

Ten zájem je v celku pochopitelný a je daný současnou vyostřenou situací kolem veřejnoprávních médií, kdy mezi sebou diskutují dva znepřátelené tábory. Na jedné straně stojí skupina těch, kteří mají pocit, že Česká televize, potažmo Český rozhlas, jsou takzvaně jejich a že oni mají jakési svaté, morální právo si toto svoje domnělé vlastnictví bránit proti těm, kteří už mají dlouhou dobu zcela správný pocit, že veřejnoprávní média svou funkci neplní zrovna valně.

Ti první se proto zoufale snaží udržet status quo, ti druzí se naopak snaží, vpustit do veřejnoprávní zatuchlosti trochu čerstvého vzduchu. Zda a jak moc se to podaří, o tom již brzy rozhodnou zákonodárci. Ale nedělejme si žádné iluze: jakékoli výrazné změny k lepšímu se stejně nedočkáme. Už v době takzvané krize v České televizi se jasně ukázalo, že toto médium je vlastně takový stát ve státě. A je jasné i to, že když to situace vyžaduje – rozuměj, když jsou ohroženy zájmy určitých lidí z televize – jsou pracovníci tohoto média ochotní udělat si z televize i z diváků svá rukojmí.

Napravit tento stav by vyžadovalo zatraceně velkou politickou odvahu, kterou ovšem zatím nikde nevidím.