Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, obědy zdarma pro školní děti. To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost? Obecně řečeno, je Babišova vláda úspěšná? V předtuše blížící se hospodářské krize prý rozhazuje, neinvestuje a premiér vše překrývá nákladným PR...

Tady bych vinu neházel jen na Babiše a jeho potřebu vypadat jako lidumil. Obávám se, že plným tempem směřujeme zpět ke „Gulášovému socialismu“. Tedy stavu, kdy mnoha lidem bude jedno, co politici dělají, či jaké hodnoty prosazují, hlavně, že jim osobně se díky vládě jakž takž vede dobře. My starší si pamatujeme argumenty, které tu v 80. letech byly: „Jo, stojí to za prd, Husák s Jakešem by měli jít od válu, cestovat nemůžeme, ale je levný jídlo (i když zadarmo nebyly obědy ani tehdy), když držíš ústa a krok, i byt do nájmu možná dostaneš“.

Chápu, že pro mnoho lidí to zní lákavě a toto myšlení se nyní množí v celé Evropě. Problém je, stejně jako to byl problém „reálného“ socialismu, že na to nemáme prostředky. Obávám se, že to podobně i dopadne. Takže jde i o Babišovo PR, kdy často levicovostí předčí i KSČM či ČSSD, ale jen se veze na vlně přerozdělování. A jako podnikatel socialistického typu v tom jistě najde, jak si ukousnout, takové obědy do škol si o jediného dodavatele přímo říkají, pamatujete na jeho blouznění o centrálních nákupech, kdo asi vyhraje „soutěž“ o dodávání potravin do škol?

Andrej Babiš získal důvěru Sněmovny, ale důvěru většiny národa nemá. Stojí za to, aby Česku vládl dál? Protestovaly proti němu různé skupiny lidí. Ubližují mu kauzy jeho minulosti, jeho rozdávačný a štědrý politický program, jeho vystupování, či je to něco jiného? Co Babiš dělá špatně?

Já se obávám, že bohužel důvěru většiny národa má. Z části je to proto, že obratně využívá nálady společnosti, jak jsem ji popsal výše, ale to není hlavní příčina jeho popularity. Politici zcela zásadně přišli o důvěryhodnost tím, že opustili politiku ideí a dnes i „papírově“ pravicové strany, zcela otevřeně hlásají levicové myšlenky, podle průzkumů veřejného mínění. Co si má volič myslet, když mu ODS po letech Klausova pragmatismu a relativně zodpovědného vedení státního rozpočtu směrem k vyrovnanosti, a důrazu na osobní zodpovědnost a svobodu, náhle slibuje první byt a první práci, bojuje za zákaz kouření v restauracích a jinak posiluje roli státu. Naopak ČSSD, která by měla být levicová, se podílí na vládě s miliardářem a katolickou stranou. Pak pro mnoho voličů pragmatický Babiš, který se podobným vymezování myšlenek nezdržuje a prostě slíbí, že to zařídí, působí jako mesiáš.

Že u lidí nevadí jeho kauzy, je tedy spíše než jeho ostuda, ostuda předchozích představitelů klasických stran. Ač se sám akcí proti Babišovi účastním a jednu jsem i sám svolal, často se na nich objeví v čele právě ti politici, díky kterým je Babiš u vesla. Pokud Václavák skanduje „Mirek na Hrad“ a pan Kalousek si tu chvíli na pódiu užívá, je to snadná munice pro premiérovo PR, kde veškeré tyto demonstrace smete se stolu s tím, že za to může Kalousek. A to je značka, která má u lidí velmi špatný zvuk. Zčásti neoprávněně, ale má. Ani pro mě není pan Kalousek etalonem dobrého ministra financí. Ani pravicového politika. Pak je snadné celý boj otočit na souboj Babiš × Kalousek a nestavět ho na myšlenkách a plánech.

Preference má setrvale hnutí ANO nejvyšší, kolem třiceti procent. ODS, TOP 09, Piráti, STAN či KDU-ČSL jsou v opozici vůči vládě Andreje Babiše (a jistě i Svobodní). Bojují mnohdy o podobného voliče, který Babiše nemá rád a hledá stranu, která ho dokáže odstavit. Která z dotyčných partají má šanci ho porazit? Je momentálně vůbec taková?

Zde by má odpověď mohla být stručná. Momentálně taková není. Teď nechci působit jako politolog, jímž ani zdaleka nejsem, ale ODS, TOP 09, STAN a KDU jsou v podstatě jedna strana. Liší se jen v malých technikáliích a utápějí se v osobnostní nevraživosti jednotlivých leaderů. Jako myšlenkový blok tzv. „Evropské strany“ by společně měly jakousi šanci stát se alternativou k ANO. Na to jim ale chybí osobnosti, které nejsou zatíženy rozporuplným působením z minulosti.

Piráti jsou značně nečitelná strana, jedni ji volí pro jejich „novost“, jiní v nich vidí zastánce svobody, levicoví voliči do nich zase vkládají své naděje. Podle mě časem dojde k vystřízlivění dvou ze tří skupin, které je volili a časem se ocitnou někde po boku zelených (ne ve smyslu volebního výsledku, ale ukotvením) a budou bojovat o stejného voliče. Svobodní stále nabízejí program, ve kterém akcentují nejen ekonomickou svobodu jednotlivce, ale i tu osobní. A se svobodou jde ruku v ruce odpovědnost za všechny kroky, které člověk učiní a to v současné době nerezonuje s poptávkou mnoha voličů. To by však nebyl největší problém Svobodných. Za ta léta debat, besed a kontaktních volebních kampaní vím, že lidem vadí absence „známé tváře“. Někoho, koho znají a uvěří mu, že by byl schopen myšlenky svobody opravdu prosazovat. Co nám jsou platní výborní, v mnoha publikacích citovaní ekonomové, právníci, dopravní specialisté a jiní odborníci, kteří mají naše návrhy vycizelované a vyvážené. Dnešní politický marketing prostě na takové hodnoty důraz neklade.

Politika se dnes prodává podobně jako třeba hodinky. Můžete mít sebelepší a nejkvalitnější hodinky na trhu, ale jakmile se s nimi nevyfotí nějaká celebrita, zůstanou vám na pultu. Ty naše jsou navíc pekelně drahé. Svoboda totiž nikdy nebyla a nebude zadarmo a dnes se lidé svobody vzdávají na můj vkus až příliš rychle a snadno. Takže s těmi úžasnými hodinkami budeme asi dlouho stát stranou a nabízet je těm, kteří o svobodu opravdu stoji. Zájem o ně přijde, až když té svobody bude ukrojeno tolik, že to ani oběd zdarma a sleva na vlak nevyváží. Do té doby jsem ale odhodlán je neustále nabízet a schytávat za to posměšky, že v „normální“ straně už bych byl v parlamentu, ať kašlu na ideály. Z těch já slevovat nehodlám. Svoboda je jako těhotenství, nelze být svobodný jen trochu…

Pokud jde o prezidentské volby, lze říci, že naši spoluobčané rozhodli moudře? Nebo by Jiří Drahoš, viděno optikou dneška, byl lepším prezidentem? Či někdo jiný z prezidentských kandidátů?

Vox populi, vox Dei. Takže spoluobčané nerozhodli nejen moudře, ale přímo božsky. Ale ne, vážně. To je riziko přímé volby. Možná si vzpomenete na varování, že v přímé volbě by si lidé mohli zvolit třeba Karla Gotta. Teď to varování nevypadá tak strašně, že? Zeman je prostě zkušený politický harcovník a také ví, co lidé chtějí slyšet. Zcela pragmaticky nemířil na celý národ, ale na segment, který mu zajistí hlasy. Proti němu stáli v prvním kole někteří sympatičtí oponenti, sám jsem se dlouho rozhodoval mezi dvěma, kteří se nakonec do 2. kola nedostali. Škoda, pan Drahoš je možná dobrý akademik a vědec, ale s postojem „nevím“ se takovému matadorovi, jakým je Zeman, prostě vzdorovat nedalo. Pokud je kandidátovou jedinou devizou, že není Zeman, pak si mnoho lidí řekne, že tam v podstatě může být kdokoliv, tedy kromě Zemana, a buď k volbě nešli, nebo zvolili někoho, o kom vědí, co od něj čekat. A pokud opravdu chcete znát můj názor, který z kandidátů by byl lepší, pak já se rozhodoval mezi politikem a osobností, které si vážím. Tedy mezi panem Topolánkem a Horáčkem, oba bych považoval za lepšího prezidenta než toho současného.