Opakovaně jste mluvil o tom, že problémem „manželství pro všechny“ je legalizace rozvoje center asistované reprodukce a experimentů se zárodečnými buňkami a embrii. Můžete prosím vysvětlit, jak to může ovlivnit?
Konečným prosazením tzv. manželství pro všechny bude zrušena poslední legislativní překážka masivnímu rozvoji privátních center asistované reprodukce, což jsou lékařské postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se zárodečnými buňkami nebo přímo s embryi.
Současná česká legislativa umožňuje, aby se z České republiky stala velmoc pro poskytování umělého oplodnění cizincům.
Podle mého názoru není namístě negace spojování surogátního mateřství a soužití homosexuálů, protože účelově pomíjí fakta.
Ano, Štrasburský protokol o lidských právech klonování lidí zakazuje. Jde však o papír, který nejspíše nebude dostatečnou bariérou pro vysokopříjmové.
Už při vyslovení této hypotézy o klonování lidí se musí normálnímu člověku zvedat žaludek. Ale to neznamená, že to nikoho nenapadne realizovat navzdory etice a úmluvám na papíře.
Přiznejme si, tak nějak toužíme všichni dát svým potomkům víc, než jsme měli a máme my. Chtít mít nejen své druhé „já“, ale teoreticky zplodit výrazně lepší „já“.
Věda už dnes umí něco daleko lepšího než jen klonovat. My už dnes umíme dědičnou informaci zárodečných buněk upravovat, vylepšovat. Připomněl bych třeba metodu genetického inženýrství CRISPR, která umožňuje manipulaci s genomem daného organismu. Vývoj člověka se jejím prostřednictvím může modifikovat v podstatě jako počítačový program.
Člověk se s nadsázkou stává Bohem a supluje přírodu, která původně pomocí přirozených mutací měnila tvory k obrazu svému.
Pokud budeme mít v rodinné anamnéze časná úmrtí našich blízkých na dědičnou chorobu, těžko budeme odmítat možnost její eliminace už před narozením vlastního potomka. Rodiče pochopitelně budou vždy chtít dát svým dětem největší šanci na co nejdelší, zdravý život.
V USA už dnes můžete jít legálně na kliniku, nechat si pomocí AI vybrat embryo, která vám ukáže genom s předpokládanými vlohami a nadáním, k umělému oplodnění.
Dnes jsou ale tyto zásahy cílené, radikálnější, podstatně rychlejší, a ještě nejsou generacemi vychytané falešné nebo slepé fylogenetické cesty.
Většina rodičů je vzhledem ke svým potomkům ambiciózní, někteří až chorobně. To se týká bohatých i chudých. Každý z nás se snaží obstát v souboji o místě na slunci.
Kdo z vás, heterosexuálů, pokud by mohl předem rozhodnout o budoucím zdraví nebo nadání svých dětí, by dokázal nabídku úpravy genetické informace odmítnout?
A zde se dostáváme k projednávané problematice, protože stejnou přirozenou touhu ve vztahu k dětem mají všichni lidé.
U homosexuálů je jedinou možností asistovaná reprodukce. Ta však přímo vybízí k uplatnění zmíněného genového inženýrství. Nelze pochybovat o tom, že ti, kdo na to budou mít, si nechají nakonfigurovat své lepší já. Kde je poptávka, tam bude nabídka.
A v případu „Španěl“, který vyšetřovala NCOZ, jsme se seznámili s propracovaným systémem, který asi snese označení „množírna dětí“.
Zastánci „manželství pro všechny“ vás ale vykreslují jako největšího nelidu a „homofoba“, jak se dnes říká...
Pro nás v SPD není vůbec podstatné, jakou má člověk barvu pleti, náboženské vyznání, velikost konta či sexuální orientaci.
Celá debata o názvu vztahu dvou lidí přikrývá to podstatné, že jde prvořadě o děti. Definice manželství úzce souvisí s definicí rodičovství.
Požadavky a tužby dospělých by neměly být nadřazeny právům těch bezbranných, nejzranitelnějších – dětí. Navíc v debatách o novele i v pozměňujících návrzích se jaksi nehovoří o skutečnosti, že jde o legalizaci vytěsňování druhého skutečného biologického rodiče.
Důvodem vyčlenění jiných forem soužití z institutu manželství je skutečnost, že institut manželství odráží především zájem dětí, protože bylo prokázáno, že trvalé soužití muže a ženy je v průměru nejlepším prostředím pro řádnou výchovu a péči o děti.
Stát by neměl preferovat uspokojování tužeb homosexuálních párů pro falešné prosazování humanity, ale primárně prosazovat zájmy dětí, a ne emocionální vztah dvou dospělých osob, ať homo- či heterosexuálních.
SPD odmítá perzekvovat někoho za jeho životní či politické názory, náboženské cítění nebo sexuální orientaci. Západní tolerantní způsob nahlížení na člověka je z mého pohledu jediný správný, ale přitom nesmí být zneužit.
Vzhledem k současné snaze o destrukci uznávané definice rodiny je nutné se snažit zvrátit tento vývojový trend a vrátit se k rodině složené z mámy, táty a jejich biologických potomků.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
