Nová, zázračná, spasitelská daň? Ať nám nikdo nelže, že jsme takoví borci a vymysleli ji, reaguje Markéta Šichtařová na to, čeho si čeští politici teprve teď povšimli

3. 3. 2019 17:32

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Ať nám nikdo nelže, že jsme takoví borci a vymysleli jsme nějakou novou, zázračnou, spasitelskou daň. Tak reaguje Markéta Šichtařová na úvahy předsedů stran vládní koalice o zavedení takzvané digitální daně s tím, že na mezinárodní úrovni se o ní mluví už dlouho, teď si jí jen domácí politici nejspíš teprve povšimli. Analytička také varuje před zrušením platby státu za státní pojištěnce a zamýšlenou kompenzací v podobě vyšších odvodů na zdravotním pojištění ze strany zaměstnanců a firem. Počet zaměstnanců a jejich příjmy, tedy i odvody, podléhají na rozdíl od nemocnosti hospodářskému cyklu, takže zdravotnictví by pak bylo závislé na rozkolísaném zdroji příjmů.

Nová, zázračná, spasitelská daň? Ať nám nikdo nelže, že jsme takoví borci a vymysleli ji, reaguje Markéta Šichtařová na to, čeho si čeští politici teprve teď povšimli
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Vláda hledá peníze, kde může. Kromě toho, že je ve hře vyšší zdanění tvrdého alkoholu a hazardu, uvažuje o zavedení takzvané digitální daně. Podle předsedy ČSSD Jana Hamáčka by se mělo změnit to, že Facebook a Google, kteří realizují zisky na území ČR, ale daní je někde jinde, by to, co tady vydělají, měly také v Česku zdanit. Je to dobrý nápad, na němž už ve vládní koalici panuje shoda?

Je a není to dobrý nápad. Jde o to, že k digitální dani se schyluje v celé Evropě, dost možná ve všech zemích OECD. Tyto „digitální firmy“, jako je Google a další, mohou extrémně snadno přenášet vykazované zisky z jedné země do druhé, takže pokud jediná země uvalí daň jednotlivě, neuvidí z ní nejspíš ani korunu, protože v ní žádný zisk nejspíš vykázán nebude. Proto je naprosto nezbytné postupovat v rámci mnoha zemí. Aktuálně jsou na stole dva konkurenční návrhy, jeden od Evropské komise, druhý od OECD, a zdá se, že ten druhý má větší naději na úspěch.

Takže zaprvé, pokud bychom my chtěli takovou daň uvalit solitérně, nezískáme z ní nic.

A zadruhé, nechť nám nikdo nelže, že my jsme takoví borci a vymysleli jsme nějakou novou, zázračnou, spasitelskou daň. Jak říkám, na mezinárodní úrovni se o ní mluví už dlouho, teď si jí jen domácí politici nejspíš teprve „povšimli“.

Z podobného soudku je i plán, který tento týden zveřejnila ministryně financí Alena Schillerová. Hodlá zrušit platby státu za zdravotní pojistky dětí, studentů, seniorů nebo matek na rodičovské dovolené. Výpadek peněz pro zdravotní pojišťovny by nahradily vyšší odvody zaměstnanců a firem, jimž by za to snížila míru zdanění. Vidíte v tomto záměru nějaký smysl či užitek?

Nějak v tom nenacházím žádný smysl či přidanou hodnotu: Pokud Ministerstvo financí tvrdí, že si zaměstnanci v podstatě moc nepřilepší, protože ta změna by měla být pro zaměstnance v čistých příjmech jen symbolická, tak proč se změna dělá? Nepomůže státní kase, nepomůže ani zaměstnancům, jenom systém znovu rozvíří a zkomplikuje a vláda bude moci vykázat nějakou činnost, ačkoliv je k ničemu. Navíc to do systému oproti současnosti vnáší jeden nebezpečný prvek: Platby za státní pojištěnce ze strany státu by měly být kompenzovány vyššími odvody na zdravotním ze strany zaměstnanců - jenomže počet zaměstnanců a jejich příjmy, tedy i odvody, podléhají hospodářskému cyklu. Nemocnost lidí cyklu nepodléhá. Takže zdravotnictví potřebuje pořád víceméně stejně peněz, ale najednou by mělo být závislé na rozkolísaném zdroji příjmů. To je naprostý ekonomický nesmysl.

Začátkem roku mnohé domácnosti zaskočilo zdražení elektřiny. Dá se rostoucí cena elektrické energie vysvětlovat i tím, že Německo odchází od jaderné energetiky, investuje velké částky do obnovitelných zdrojů výroby elektřiny, ale protože investoři chtějí mít své náklady pokryty, tak elektřinu zdražují?

Elektřina zdražuje na energetických burzách po celé Evropě, takže my jsme se s tím jenom svezli. A ano, podepisuje se na tom také Německo, konkrétně uzavírání německých jaderných elektráren. Obecně taky tlak ekologů na „zelenou“ energii v celé Evropě. A konečně vysoká cena emisních povolenek. Je to vlastně velmi podobné jako u automobilového průmyslu: Pokusy o „ekologično“ prodražují v automobilovém i energetickém sektoru výrobu a způsobují řadu vedlejších problémů.

Už za necelý čtvrtrok se bude volit do Evropského parlamentu, takže neuškodí dvě otázky s přesahem do Bruselu. Nejprve co říkáte tomu, že Evropská komise nařídila Česku, aby do konce týdne ukončilo mimořádné kontroly polského hovězího, protože nejsou přiměřené riziku výskytu salmonely, ale ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád oznámil, že Česká republika požadavek Evropské komise odmítne? Je zdraví občanů přednější než ochrana unijního trhu, od níž se verdikt komise odvíjí?

I ochrana unijního trhu má jistá pravidla. Nejsem právní expert, ale mám subjektivní dojem, že tady tato pravidla byla překročena, ovšem nikoliv z české strany. Jedna země má právo se bránit před druhou, pokud tato druhá země ohrožuje trh země první. Vlastně ten spor je o tom, zda ohrožení ze strany Polska je dost velké na to, abychom se bránili, což je český postoj, nebo to zase tak velké ohrožení není, což je postoj Evropské komise. Neb nejsem veterinář, neumím posoudit, jak mnoho masa a jak moc problémového se sem dostalo, ale i kdyby to maso bylo v zásadě bezproblémové: Cožpak někdo úplně bojkotuje polský vývoz? Pokud je polské zboží jen kontrolováno a je vraceno tehdy, pokud se v něm najde salmonela – co se komu nelíbí? Mně to připadá naprosto v pořádku.

Přestože by premiér Andrej Babiš chtěl, aby dotace z evropských fondů směřovaly především na výstavbu infrastruktury, hlavně dálnic a silnic, tak ve středu zveřejněný návrh Evropské komise na podobu příštího víceletého evropského rozpočtu hovoří jinak. Miliardy pro Česko by měly jít na velké investice do vědy a výzkumu a jejich propojení s výrobou. Měli bychom stavět dálnice ze svého, neboť díky navrženému směřování dotací může Česko v budoucnu dohnat Německo, jak nám ve zdůvodnění vzkázal Brusel?

Zaprvé Brusel nemůže vědět lépe než my, kde jsou peníze u nás užitečné, protože je prostě jaksi vzdálenější než Praha.

Zadruhé vůbec mi nevadí oslabení dotací do infrastruktury, protože mi obecně nevadí žádné oslabení žádných dotací – dlouhodobě říkám, že dotace ekonomice nepomáhají, jen mají korupční potenciál.

A zatřetí nevěřím, že dotace do vědy a výzkumu by nám pomohly dohnat Německo. A to proto, že nejlepší nápady ohledně technologií vždy vznikají ve start-upech, nikoli tam, kam směřují dotace. Je to zcela logické. Nový nápad nepotřebuje peníze. A peníze jsou naopak přiděleny tam, kde už je technologie prověřená, tedy v podstatě není nijak revoluční a nemá tedy potenciál jako nějaký malý start-up.

A mezi námi, už i Německu dokonce ujel vlak proti kupříkladu Číně, pokud jde o technologie. Bohužel. To je velmi nebezpečný a pro Evropu nelichotivý stav.

Sociální demokraté chtějí otevřít téma zkrácení pracovní doby. Upozorňují, že Němci v průměru pracují o devět let méně než Češi, a tak by tento rozdíl chtěli snižovat při zachování stejných mezd. Jejich první návrh by vypadal tak, že by zaměstnanci pracovali každý týden o půl hodiny méně, měsíčně tedy o dvě hodiny. Poznal by to vůbec někdo, když podle jedné analýzy zaměstnanci na počítačích a mobilech promrhají 65 minut denně, čímž připraví zaměstnavatele o jeden měsíc práce?

Odpovím vám příkladem. Ve Francii to zkoušeli. A výsledek? Ukázalo se, že ženy si odkroutily v průměru základní pracovní dobu a pak spěchaly domů za dětmi či za domácností. Naopak muži si nabrali víc přesčasů a pracovali o to víc. Výsledek byl, že muži najednou měli větší příjmy než ženy a feministky mohly vyletět z kůže.

A tím to neskončilo. Vedle toho lamentovali i zaměstnavatelé: Vyrobili méně, ale náklady jim vzrostly, protože museli platit zaměstnancům stejnou mzdu. Takže jejich zboží zdražilo a oni přišli o část své konkurenceschopnosti.

Takže Francie se zase potichoučku vrátila k původní pracovní době, protože byť sama dosti inklinuje k socialistickým myšlenkám, zjistila, že i na ni je tohle socialistické až příliš…

Česká ČSSD se ale tváří, že u nás se to jistě bude ubírat úplně jiným směrem, než ve Francii. Ne nadarmo se říká, že slovo „socialista“ je synonymem pro člověka, který rozumí ekonomii jako koza petrželi.

Když se noční můra stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě…

– OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Generál Pavel, Štětina, Telička, Dvořák z ČT, Pithart... Publicista vrací úder Kocábovi

22:10 Generál Pavel, Štětina, Telička, Dvořák z ČT, Pithart... Publicista vrací úder Kocábovi

ROZHOVOR Sociální sítě jako třeba Facebook neumožňují šíření některého obsahu, který považují za záv…