Nový europoslanec, nástupce Petra Macha: Integrace je totálně zpackaný projekt. Měla omezit vliv Francie a Německa na malé státy, teď dělá pravý opak

02.09.2017 19:49

ROZHOVOR „Smyslem EU mělo být, aby Francie a Německo nediktovaly Evropě svoji politiku, protože způsobily v Evropě řadu válek, konfliktů, spoustu utrpení. Současná podoba evropské integrace ukazuje, že původní myšlenka byla naprosto popřena,“ konstatuje v rozhovoru pro PL.cz nový europoslanec Jiří Payne (Svobodní), který nahradí Petra Macha. K přezíravému postoji prezidenta Macrona vůči Maďarsku a Polsku uvedl: „Země visegrádské čtyřky mají před očima výrok jednoho z předchůdců Macrona, který řekl, že tyto státy promeškaly dobrou příležitost mlčet. Když se takto bude Macron chovat, způsobí, že střední Evropa se stane nepřítelem Francie.“

Nový europoslanec, nástupce Petra Macha: Integrace je totálně zpackaný projekt. Měla omezit vliv Francie a Německa na malé státy, teď dělá pravý opak
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Payne

Anketa

Chcete, aby plénum Poslanecké sněmovny vydalo Babiše k trestnímu stíhání?

37%
63%
hlasovalo: 19727 lidí

Slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že pro Slovensko je důležitější být při jádru Evropské unie, než uskupení zemí V4. Co tomu říkáte, znamená to nějaký rozkol pro V4?

Domnívám se, že Evropská unie je příliš velká na to, aby všechny státy měly shodné zájmy a rizika. V4 má do značné míry společné zájmy i rizika. Například pro nás je společnou migrační silou východ – to znamená Ukrajina, Rusko. Zatímco pro Francii to jsou Maroko, Alžírsko, Tunisko. Z toho je vidět, že problematika jednotlivých regionů EU je dost odlišná. Proto si myslím, že regionální spolupráce více států má velký význam. Že Slovensko dochází k názoru, že by pro ně účast v tvrdém jádru Unie byla zajímavá, to se dalo čekat. To je ale oblast, kde regionální zájmy nejsou tak zásadní. Klidně vedle sebe můžou žít dva státy, kdy jeden z nich může mít euro a druhý ne. Jeden z nich se může snažit u toho stolu nějakým způsobem prosazovat svoje názory. My máme zkušenost, že jsme nikdy nic neprosadili. Máme prostě jiný přístup. Nebrání to tomu, že když budeme bojovat třeba proti ruské mafii, abychom v té věci spolupracovali.

Maďarsko a Polsko jsou trnem v oku některým unijním politikům. Česká republika je na tom v současné době v tomto směru jak?

Je to taková okamžitá konstelace, která se po volbách může velmi změnit. Je to časové podmíněná realita, nedělal bych z toho velké závěry. Česká republika má dobrou autoritu mezi východní části Evropské unie včetně Bulharska a Rumunska. Nemusíme mít obavy z toho, že bychom se dostali do nějaké izolace.

Říkáte, že my se nemusíme bát izolace. Mají se jí bát zmiňovaní Maďaři a Poláci? Zdá se, že se je tam snaží dostat francouzský prezident Macron, soudě aspoň dle toho, že nepozval jejich zástupce – na rozdíl od premiérů Kerna, Fica a Sobotky – na nedávné setkání se Středoevropany do Salcburku...

Nevím, jestli je to z jeho hlediska moudrá politika. Zejména země Visegrádské čtyřky mají před očima výrok jednoho z předchůdců Macrona, který řekl, že tyto státy „promeškaly dobrou příležitost mlčet“. Bude-li se takto chovat, způsobí velkou averzi v těchto zemích. A to si myslím, že i u nás, i když nás do Salcburku pozval. V této věci jsme velmi solidární. Když se takto bude Macron chovat, způsobí, že střední Evropa se stane nepřítelem Francie.

Nejviditelnější roztržka je aktuálně mezi Francií a Polskem, kdy Macron mluvil o tom, že Polsko je v izolaci a v rozporu s evropskými hodnotami, načež premiérka Szydlová jeho slova označila za arogantní s tím, že budoucnost Evropy nebude určovat ani prezident Francie, ani žádný jeden lídr, ale všichni členové EU. Co o tomto konfliktu soudíte?

Původní myšlenka Evropské unie byla – vyřešit odvěké dva největší problémy Evropy, a to jsou Francie a Německo. Smyslem Evropské unie mělo být to, aby Francie a Německo nediktovaly Evropě svoji politiku, protože způsobily v Evropě řadu válek a konfliktů, spoustu utrpení. Smyslem Evropské unie mělo být to, aby Francie a Německo nevládly Evropě.

Současná podoba evropské integrace ukazuje, že původní myšlenka byla naprosto popřena. Evropská integrace ztrácí svůj smysl. To se promítá do toho, že se Francie chová přesně tím způsobem, který byl důvodem, proč vznikla Evropská unie. Aby se takto už chovat nemohla. Můžeme z toho udělat závěr, že Francie se vrací – nezávisle na Evropské unii – zpátky do své historické podoby ‚napoleonské‘ Francie, expanze a mocenské politiky. Otázka je, jestli to v dnešní době je správné jednání.

A obráceně – Polsko jako jedna z mála katolických zemí v Evropě hájí tradiční evropské hodnoty a brání se věcem, které tradiční evropské hodnoty narušují. Je otázka, kdo je ten pravý spravedlivý a kdo je ten špatný. Vůbec není jisté, že Francie je ta, kdo je v právu. Možná je to naopak.

Unii se také nelíbí polská reforma soudnictví. Nechci ji hodnotit, ale je správné, že Polsku někdo mluví do toho, jak bude vypadat jeho soudnictví? Není to jejich věc?

Debata o polském ústavním soudnictví je na celodenní diskusi. Opravdu je to do značné míry věc Polska. To, že v Polsku existuje opozice představující si, že by to mělo být jinak, svědčí o tom, že polská politika je v tomto smyslu zdravá. Že v Polsku existuje opozice, která, až vyhraje volby, uvede tyto věci do pořádku. Proto si myslím, že není třeba se nějak zvlášť znepokojovat. Daleko víc mě znepokojuje demokratický deficit v Evropské unii, protože tam žádná opozice, která by navrhovala řešení, není. Což je horší.

Mají malé země šanci prosadit v současné době své názory v rámci Evropské unie?

Ačkoliv máme Lisabonskou smlouvu, která předepisuje, jak se má rozhodovat, tak jsme se od české eurokomisařky dozvěděli, že se v Evropské komisi v podstatě nehlasuje. Malé země tedy nemohou ani tím hlasováním dát najevo, že s něčím nesouhlasí. V podstatě proto, že se před důležitými summity sejde představitel německý a představitel francouzský a předem se dohodnou jaký bude výsledek jednání – pak už jen těm malým státům oznamují, že to tak bude. To je přece absolutní popření celé evropské integrace. Vznikla právě proto, aby Německo a Francie nedominovaly evropské politice. Aby malé státy měly takové postavení, že by mohly něco ovlivnit.

Upřímně řečeno, za ta léta, co jsme v Evropské unii, se najdou jen asi jedno či dvě rozhodnutí, která jsme nepatrně posunuli směrem, který si přejeme. Je to dost málo na to, že nás stála stovky miliard příprava na vstup do Evropské unie a že v zásadě dostáváme nepatrně víc, než kolik tam platíme. Když ale připočteme náklady na přípravu, je to pro nás ztrátové.

Jakou vidíte budoucnost EU? Převáží federalistický směr? Není to tak, že čím víc se tlačí na pilu ohledně integrace, tím je i větší protitlak, který může způsobit rozpad Evropské unie?

Zda se má realizovat federativní, nebo konfederativní uspořádání Evropské unie, je naprosto zásadní otázka. My jsme to řešili v době rozpadu Československa. Hledali jsme nějaký kompromis a cestu. Žádná ale neexistuje. Protože neexistuje žádný kompromis, je to důvod k obrovským občanským válkám. Jestli v Americe měli ve sporu – jestli konfederaci, nebo federaci – krvavou občanskou válku, tak to bylo v době, kdy stát byl jednoduchý a měl poměrně málo kompetencí. Dneska by to bylo daleko horší.

Troufám si tvrdit, že integrace ve zpackané podobě, kterou dneska vidíme, znemožnila myšlenku federalizace Evropy na příštích sto let. Jediným řešením je hledat uspořádání Evropy na mezivládní úrovni tak, abychom zachovali to dobré, co evropská integrace přinesla. Nevidím cestu k federaci, bylo by to strašné utrpení. Byla by totální katastrofou. Stejně jako by byla totální katastrofa, kdyby Evropská unie chtěla vojenské kompetence. Což v podstatě znamená svěřit vojenskou sílu systému, který nemá demokratickou kontrolu a rovnováhu politických sil.

Navrhujete tedy nějaké menší celky, které by spolupracovaly?

Evropa potřebuje spolupráci všech států dohromady. Ale musí být založena na jiných principech než v současné době. Je potřeba začít usilovat o zmírnění napětí, protože Evropská unie přináší ve všech členských státech obrovské napětí.

Údajné ekonomické výhody, které Evropská unie má přinášet členským státům, absolutně neodpovídají  tomu, že Evropská unie je největší trh na zeměkouli. Je to zpackaný projekt. Takhle velký trh by měl mít daleko větší ekonomický růst a větší ekonomickou stabilitu. I náklady jsou velmi vysoké, ale výnosy nepatrné.

Navíc to, že právní řád evropských států byl zaneřáděn desítkami tisíc právních norem, to je problém, který bude vyžadovat několik desetiletí, aby byl napraven. Udělat regulaci se dá ze dne na den. Zrušit regulaci trvá často deset let. Jsme ve slepé uličce. Náklady na dozdrojování právních norem Evropské unie převyšují výnosy, které to přináší. Zrušení těch norem bude velmi pracný a bolestivý proces trvající několik desítek let. Přitom tyto evropské regulace nepotřebujeme. Na základě Světové obchodní organizace můžou spolupracovat firmy z Kanady s firmami z Itálie. Světová obchodní organizace poskytuje dostatečný rámec na to, aby spolu mohly obchodovat. Nepotřebují desítky tisíc norem, stačí jedna smlouva.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pamatujete intervence? ČNB nyní podle Markéty Šichtařové chystá ještě větší hloupost

16:31 Pamatujete intervence? ČNB nyní podle Markéty Šichtařové chystá ještě větší hloupost

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Záměr České národní banky zařadit čínskou měnu jüan mezi rezervní měny …