Nový šéf konzervativní mládeže: ANO jsou levičáci s rafinovaně napsaným programem. Podporuji Topolánka, to byl poslední premiér, který měl odvahu k reformám

Jak jste se k tomu coby mladý člověk dostal?

V roce 2010 jsem začal studovat vysokou školu v Plzni a při studiu jsem zjistil, že mám poměrně hodně volného času. To bylo i období, kdy mne začala zajímat politika, a protože nejsem člověk, který dokáže věcem jen tak přihlížet a nic nedělat, začal jsem se o politiku intenzivněji zajímat. Byla mi sympatická ODS a přemýšlel jsem, jak se do politiky zapojit ještě víc. Na internetu jsem narazil na odkaz Mladých konzervativců, kam jsem posla e-mail a asi za tři dny se mi ozval tehdejší plzeňský předseda Jakub Čermák, který mne oslovil, jestli se nechci zapojit a pozval mne na takzvaný výbor regionálního klubu MK, kde se řeší jednotlivé akce a přijímají noví členové. Tak jsem tam přišel, skamarádil se a od té doby mne „MKáčko“ baví a stalo se každodenní náplní mého života.

Takže jste tedy pravicově založený člověk…

Ano. Můj táta byl menší podnikatel a matka zdravotní pracovnice, odmala jsem byl vychováván k samostatnosti a zodpovědnosti. V době mého vstupu do Mladých konzervativců se spojily dvě věci – na vysoké jsem měl hodně času a tak trochu se nudil, a začala mne zajímat a bavit politika. Svůj volný čas jsem tedy začal věnovat „MKáčku“ a už mi to zůstalo.

Říká se, že Mladí konzervativci jsou jakousi líhní, přípravkou ODS. Je to tak?

ODS je pro nás přirozeným partnerem na české politické scéně. Je to dáno hodnotami, které společně prosazujeme. Tedy liberálně konzervativní hodnoty. Řada našich členů jsou i členy Občanské demokratické strany a již mnoho let vzájemně spolupracujeme. Ať již tedy ve formě pořádání různých akcí, konferencí, seminářů nebo i tím, že naši členové aktivně pomáhají při volebních kampaních.

Kolik vás vlastně je? Řádově…

Je to kolem 800 členů z celé republiky.

… a největší koncentrace je kde?

Největší klub Mladých konzervativců se nachází právě tady v Plzni. Mezi větší kluby určitě patří Praha a také Olomouc. Dále máme středně velké kluby, které se však rychle rozvíjejí – Chomutov, Brno, Hradec Králové nebo Ostrava. V Českých Budějovicích dokonce nový klub právě vzniká.

Vy jste si prošel vývojem ODS, zažil její vzestupy i pády. A stále jste zůstal. Neměl jste třeba někdy nutkání přejít do TOPky nebo do Svobodných?

Nikdy mne to nalákalo. Myslím si, že člověk má stát za svými názory. Jsou lepší i horší časy, to je jasné, ale jsme přeci konzervativci a snažíme se být ve svých názorech konstantní. Prosazujeme tedy to, čemu skutečně věříme a neměníme názory podle toho, jaké jsou aktuální nálady ve společnosti a jestli ODS má zrovna lepší nebo horší preference.

Díky osobnostem, které ODS má, a to i zde v Plzni, se nekopírovala celorepubliková situace. Plzeň je i byla prostě jiná. Vývojový trend je tu stále poměrně stabilizovaný.

Ano, Plzeň je jiná! (úsměv). V Plzni lepší situaci určitě máme, ODS tady dělá dlouhodobě dobrou a konstantní politiku, což se odráží i na volebních výsledcích v rámci celé ČR – toto je pro nás mladé velice důležité a vidíme v tom také impuls k další aktivitě. Řada současných regionálních – a nyní i celostátních – politiků byli členy Mladých konzervativců. Například Martin Baxa, svého času nejmladší primátor v České republice, dnes už poslanec.

Myslíte, že je dnes jakási krize politických stran?

Nedávno se mne na to ptali i v České televizi v Politickém spektru. Asi bych to nenazval krizí, faktem ale je, že tradiční politické strany jsou v defenzivě a nedokázaly v těchto volbách oslovit voliče tak, jak by si samy přály. Jejich role je ovšem velice důležitá, zvláště v dnešní politické situaci, kdy tu vzniká vláda způsobem, že se dva pánové – prezident a předseda politické strany – domluví na vzniku vlády bez většinové podpory Sněmovny, bez jakékoli diskuse o programu a prioritách. Vzhledem k nepředvídatelnému chování obou aktérů nevíme, jak taková vláda bez důvěry může dlouho vládnout, to vnímám jako velké nebezpečí a ohrožení naší demokracie.

Takže ano, takzvané tradiční politické strany jsou v defenzivě, na druhou stranu teď mají výjimečnou možnost ukázat, že mají svůj význam a má smysl je volit – za každé situace musí trvat na dodržování principů parlamentní demokracie a ukázat, že hlavní mocenské a politické těleso v naší zemi je Parlament a zastoupení politických stran v jednotlivých orgánech Parlamentu i vznik vlády má odpovídat výsledkům voleb.

… a také se říká, že už není moderní rozdělovat strany na levici a pravici. Mluvit třeba o středu nebo o neidentifikovaném zaměření. Ostatně, ANO začalo pravicově, dnes tu cítíme příklon k levici. Jak to vidíte?

Hnutí ANO se z pravice v průběhu času posouvalo do středu a v tomto posunu pokračuje dál i nyní, dnes bychom klidně mohli říci, že ANO je levicovou stranou, která má ovšem velmi rafinovaně napsaný volební program, který nemůže urazit snad nikoho. To tomu hnutí ANO umožňuje oslovovat voliče z celého spektra a zvyšuje tím svůj koaliční potenciál. To vše ukazuje jednu věc, a sice tu, že Andrej Babiš potřebuje být za každou cenu u moci. Zapomněli ale na jednu věc – na osobu Andreje Babiše, která koaliční potenciál zase výrazně snižuje.

Chrání podle vás tedy zájmy pravice, levice? Komunistů, exkomunistů, přeběhnuvších do pravice?

Hnutí ANO je mainstreamová strana, bere voliče ze všech stran a chtějí hájit zájmy všech. Její rafinovanost, dokonalá marketingová kampaň, ekonomické a mediální zázemí jsou nebezpečné.

Pojďme k vašim aktivitám. Pořádáte spoustu besed s mladými lidmi. Dnes cítíme, že se mládež o politiku příliš nezajímá…

V Mladých konzervativcích jsem už sedm let, takže mohu srovnávat. Rok od roku zájem o politiku u mladých lidí stále klesá, mám pocit. To mne samozřejmě netěší, ale zároveň je to to, co mne motivuje dál, abych se o to víc věnoval činnosti v Mladých konzervativcích. Osobně jsem rád za dětství bez facebooku, sociálních sítí, počítačů, jako mlaďoši jsme byli více v osobním, nikoliv jen virtuálním kontaktu se svými vrstevníky.

Vadí mi taková ta, poslední dobou všudypřítomná, apolitičnost. Politikům je zakazováno vystupovat na školách, debaty by měly být nejlépe apolitické, abychom náhodou nikoho neurazili, a v politice mít ideálně nepolitiky. Je to blbost a nesouhlasím s tím. Věci veřejné se dotýkají nás všech a měli bychom je řešit, bavit se o nich a začít pojmenovávat věci pravými jmény. Takže v momentě, kdy selhává škola v nauce o věcech veřejných, leckde i výchova v rodině, zbývají pouze mládežnické organizace, jako je ta naše. I proto vnímám naši činnost jako tolik důležitou.

Ostatně, s tou apolitičností je to jako v médiích. Ono těch „partajních“ moc není, protože tak bychom věděli, na jaké straně barikády jsou a pod jakými hlavičkami píší. Byznysmeni a oligarchové, než aby v tom podnikali, tak si v tom dělají své plusové body….

Je to tak. Média jsou zneužívána k ovlivňování veřejného mínění, případně k brzdění jednotlivých kauz. To je špatně. Mám také pocit, že se stále snižují náklady novin a lidi je přestávají číst, nedivím se. Na druhé straně se velká část médií přesunula na internet, je jich hrozně moc a i pro insidery je podle mě složité se v tom orientovat. A hlavně, cokoliv člověk čte, musí to číst s vědomím toho, co za tím může být, kdo to médium vlastní a co tím sleduje.

V tomto směru je problém falešných zpráv, tedy fake news. Neví se a většinou se ani nedohledá, odkud pochází zdroj. Lidé možná věří téměř všemu, co se odehrává ve veřejném prostoru, ale to se nedá…

Médií je moc a zpráv ještě mnohem více. Takže je těžké se v tom skutečně orientovat. Proto vidím smysl naší práce i v tom, že se snažíme, aby mladí lidé nad informacemi více přemýšleli a nevěřili všemu, co se kde píše. Aby si hledali i další informace, kontext a tak dále.

Dostáváme se k záležitosti volby prezidenta, kdy vy podporujete Mirka Topolánka, který je na jedné straně poněkud kontroverzní, na straně druhé však ostřílený harcovník…

Minulé prezidentské volby ukázaly, že to nakonec byla volba politická a uspěli v ní politici. Člověk na tuto funkci by měl mít politické zkušenosti doma, v zahraničí i na mezinárodní úrovni. Jediným takovým kandidátem, který disponuje těmito zkušenostmi a prosazuje liberálně konzervativní hodnoty, je pro nás Mirek Topolánek. Byl několik let premiérem ČR, předsedal Evropské radě, řešil například ukrajinskou plynovou krizi, a to jsou všechno zkušenosti, které svědčí v jeho prospěch.

Přesto všechno, vnímáte určitou rozpolcenost, protože mu řada komentátorů vytýká nějaké chyby a přešlapy, na druhé straně se zase říká, že když něco řekne, tak to platí. Což je u politiků nesmírně cenné. A vzory přece jednoznačně potřebujeme….

V politice měli být lidé, kteří říkají věci jasně a tak jak jsou – pojmenovávat je pravými jmény. Tímto typem politika je pro mne Mirek Topolánek. Je to poslední politik v této zemi, který měl odvahu prosazovat reformy, od té doby se o to pro jistotu nikdo nepokouší a nemá tu odvahu. Podívejme se na poslední čtyři roky minulé vlády, co vlastně prosadila?

Vzpomínám-li si na porevoluční začátky, mnozí se možná usmívali Klausovu utahování opasků. Dnes je spíše doba naopak rozepínání opasků, a není to asi to nejlepší. Vždy se nám nemusí tak dařit. A žijeme stále na dluh.

Politika by měla být služba veřejnosti a zodpovědná správa věcí veřejných. Tím, že státní rozpočty končí ve schodcích, to zodpovědné rozhodně není. Nota bene když se tak děje na základě populistických předvolebních slibů. Populistické strany si tím vlastně kupují voliče, i to může být chápáno jako forma korupce. Minulá vláda Bohuslava Sobotky těžila z úsporných opatření vlády předchozí. Každý na to může mít svůj názor, já si ale myslím, že to tak je. Pak mne mrzí, když se před volbami začnou rozhazovat peníze a vládní strany si tím snaží nakoupit hlasy voličů.

Ono se říká – slibem neurazíš, ale má toto říkat vrcholný politik? O Mirku Topolánkovi je známo, že umí říkat nepopulární zprávy. A také konat, byť se to v danou chvíli všem nemusí zrovna líbit.

Slibem neurazíš, to je heslo, které bohužel v politice stále platí a funguje. Ano, vrcholný politik má říkat věci tak, jak jsou, a ne být politicky korektní za každou cenu. Tím se problémy pouze oddalují, neřeší se a časem se objeví někde jinde a v mnohem horší podobě.

Zmínil jsem se o Václavu Klausovi. Berete jej jako „otce zakladatele ODS“?

Jako „otce zakladatele“ Občanské demokratické strany pochopitelně považujeme Václava Klause. Jako „MKáčko“ těch otců zakladatelů máme více, vznikli jsme na základě iniciativy studentů v roce 1991, tedy před více než 25 lety, dlouhá doba!

A jaký je váš vztah k Václavu Klausovi mladšímu, který je v mnohých očích členů ODS brán jako jakýsi rebel nebo dokonce oportunista? Nicméně je v ODS a dostal preferenční hlasy.

Václav Klaus mladší je výrazný a viditelný člen ODS, který dostal ve volbách druhý největší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů. Je tedy jistým magnetem na voliče, na druhou mu stranu jeho oponenti vytýkají, že hodně voličů odrazuje. Důležité je, aby více voličů neodradil, než kolik jich osloví, to se podle mně ale neděje. Pana Klause mladšího jsme pozvali na náš kongres, radil nám, abychom byli více radikálnější, že to k mládí patří! (úsměv)

Jsou tedy u vás „povoleny“ i jiné názory, nikoliv jen jeden, ústřední?

V ODS bylo vždy více názorových proudů, některé více liberální, některé zase více konzervativní. Stejně jako otázka integrace Evropské unie, na tu je v odeesce také více názorů. Pro někoho může být více názorových proudů chápáno jako slabina, a pro jiné zase jako přednost.

Vidíte tam přínos předsedy, pana profesora Fialy, jako určitý svěží vítr, který přišel v pravý čas?

Pan předseda Fiala určitě splnil roli, která se od něj očekávala. Po Petru Nečasovi zastavil pád ODS, stranu stabilizoval a posouvá jí směrem k lepším výsledkům. Bude-li to tak pokračovat i do budoucna, bude vnímán jako dobrý lídr a předseda.

ODS není až tak věkově stará strana. Najdeme tam sice harcovníky, ale také hodně mladých lidí. Není vám, jak je tomu třeba obvyklé v jiných stranách, bráněno v tom, abyste postupovali dál, výše v politické kariéře? Že by vám někdo řekl – počkej si takových deset let a pak se snaž, zatím drž krok a nemluv...

V ODS je dnes mnoho mladých lidí, kteří se zde dokázali prosadit. Ať je to Alexandr Bellu, místostarosta na Praze 3, nebo náš plzeňský Martin Baxa. Prostor tu tedy bezpochyby je. Je to ale o tom – a podle mne je to tak správné – mají-li se mladí lidé prosadit, musí si to odpracovat a ukázat, že na to mají. Určitě by kritériem nemělo být pouze mládí. A takto se snažím fungovat a prosazovat i já. Stavět na pevných základech a mít vše odpracované, aby vám při první bouřce ten domeček celý nespadl.

Je pravdou, že třeba v komunálních volbách je v ODS řada starých harcovníků, osvědčených starostů obcí, kteří nemění svůj názor, a pak jsou tam samozřejmě i ti mladí…

My i s těmi starými harcovníky, jak říkáte, se snažíme spolupracovat a komunikovat, zveme je na naše akce a makáme na volebních kampaních. A je to správné, aby byla kontinuita, snažíme se jim naslouchat a samozřejmě jsme a budeme rádi, když i oni budou naslouchat nám mladým. Jako předseda Mladých konzervativců samozřejmě budu rád, když budeme produkovat mladé lidi se zájmem o politiku, kteří budou schopni se časem v politice prosadit.

Vaše akce jsou pořádány tak, že dáváte příležitost, třeba při diskusních pořadech, i vašim oponentům.

Je to můj pohled na svět a hlavně mé přesvědčení. Jsem přesvědčen o tom, že jako mladí lidé spolu můžeme lépe komunikovat, spolupracovat a mít mezi sebou korektní mezilidské vztahy. To může být přínos mladší generace do politiky oproti té starší generaci. Proto se snažíme spolupracovat a zveme třeba i naše názorové oponenty na akce Mladých konzervativců. Důležité je, abychom se byli schopni domluvit na těch základních věcech – školství, zdravotnictví, důchodový systém a tak dále, vyřešili je a mohli se soustředit na vědu, výzkum, inovace, to naši zemi může posunout.

Příkladem může být v tomto ohledu bývalý německý kancléř Helmut Kohl, kterému se v 80. letech podařilo provést v Německu reformy a nastavit takový systém, který v podstatě funguje dodnes, běží jako dobře namazaný stroj a Němci mají čas věnovat se byznysu, investicím, vědě, výzkumu a to je to, co je posouvá dopředu a k bohaté společnosti. My tady budeme pořád dokola řešit vydání nebo nevydání Andreje Babiše, to nás má někam posunout?

Jaká bude podle vás tato „Babišova“ vláda, respektive vláda Babkových lidí, je naději na nějaké vládnutí, nebo je to jenom jakási rychlokvaška, která se čtyř let nedožije.

Mě mrzí, že vyjednávání o stabilní vládě vlastně vůbec neproběhlo. Andrej Babiš se chová, jako kdyby ve volbách dostal osmdesát procent a staví jednobarevnou vládu. Tomu tak ale přece není, on dostal necelých třicet procent a podle toho by se měl chovat a měl by hledat většinovou podporu ve Sněmovně, napříč politickým spektrem a pokusit se uzavřít smysluplnou vládní koalici opřenou o minimální stojedničku ve Sněmovně.

Ovšem další, mimořádné, volby by mohly směřovat do toho, že z Andreje Babiše bude ještě větší „chudák“ a otloukánek a pak skutečně může dostat těch osmdesát procent…

Předčasné volby jsou až to nejzazší řešení, nyní je povinností všech politických stran, které se dostaly do Sněmovny. hledat a najít nějaké řešení. Historicky na předčasných volbách málokdo vydělal. Poslední případ jsme viděli letos ve Velké Británii, kdy vítězství Theresy Mayové vlastně jejím vítězstvím nebylo, ale spíše porážkou. Takže otázkou je, jestli by to něco změnilo a zda by na tom Andrej Babiš vydělal. On by nepochybně cílil na oněch padesát a více procent, o kterých asi sní, když náhodou spí.

Hnutí ANO stojí a padá s Andrejem Babišem, celý projekt na mne působí jako jedna velká „one man show“. Kdyby s Andrejem Babišem zítra spadlo letadlo, je otázkou, zdali by hnutí ANO bylo schopno fungovat dlouhodobě i do budoucna. Chtějí řídit stát jako firmu, dobře, ať si tedy budoucí generální ředitel této firmy – České republiky, Andrej Babiš, najme špičkové manažery v podobě ministrů a řídí tento stát. V tomto úkolu už podle mne selhal, jeho ministři v Sobotkově vládě neprosadili skoro nic a byli v podstatě neviditelní. Volební výsledek třiceti procent tedy není ani tak oceněním jeho práce a jeho ministrů, ale spíše výsledek populistické, masivní a profesionální marketingové kampaně.