Hrdý Albion býval synonymem pro slovo tradice. Najdeme ještě něco z toho, co se nazývalo „starou dobrou Anglií“, nebo už v zemi nezůstal kámen na kameni?
Mnoho tradičního a pozitivního samozřejmě stále zůstává. Zároveň však platí, že se současná Británie proměňuje a vzniká země velmi odlišná od toho, jak jsme jí donedávna znali a vnímali. Jde o změnu historickou a nevratnou. Masová imigrace, doktrína multikulturalismu a politická korektnost se podílejí na vytváření zcela nového prostředí. V tomto prostředí se rozvíjejí jevy, které ještě donedávna za tradiční součást britské kultury považovány nebyly. Mnohé z těchto jevů, bohužel, pozitivní nejsou.
Máte na mysli epidemii útoků noži a polévání kyselinou, o nichž jsme mluvili v předchozích rozhovorech?
Z velkých částí Londýna a ostatních velkých britských měst se skutečně staly velmi nebezpečné zóny. Minulý víkend jsem měl v nemocnici službu a ošetřovali jsme několik bodných poranění, i s nutností použití mimotělního oběhu. Pouliční násilná kriminalita se dotýká celé společnosti na všech úrovních.
Například i současná ministryně vnitra Pritti Patel se tento týden veřejně svěřila, že i jí samotnou ohrožovali nožem před jejím vlastním domem. Podařilo se jí naštěstí utéct a přivolat policii. Policisté jí potom řekli, že ve věci nemohou nic udělat a poradili jí, že by se případně mohla přestěhovat někam jinam.
Strach o vlastní děti letos přiznal i přecházející britský ministr vnitra Sajid Javid.
Tomuto tématu jsme se podrobně věnovali dříve.
Objevilo se v Británii v poslední době něco, co považujete za podobnou hrozbu pro společnost jako zmíněné kriminální činy?
Existují i jiné problémy, které nejsou na první pohled tak zjevné, ale jsou neméně závažné. Jako lékař například velmi citlivě vnímám, jak rozšířeným problémem se tu stalo tzv. FGM – female genital mutilation, mrzačení ženských pohlavních orgánů. Někdy byl pro tuto praxi nesprávně používán název ženská obřízka. Jde o něco naprosto drastického, kdy je holčičkám a mladým dívkám vyříznuta část nebo většina partií zevních genitálií.
To se opravdu děje i v Británii?
Bohužel, ano. Tento zákrok se v naprosté většině provádí bez znecitlivění a při plném vědomí. Dívka je znehybněna pomocí jiných osob a v pozici je tak udržována fyzickým násilím. Vlastní vyříznutí pohlavních partií se provádí v nesterilních podmínkách za použití žiletky, nože, nůžek nebo třeba skleněného střepu. Zákrok je extrémně bolestivý.
Strašné. Jaké jsou následky této hrůzy?
Šokující bolestí tento horor nekončí. Z bezprostředních komplikací jsou to časté silné krvácení a infekce, které mohou být i smrtelné. Zmrzačení pohlavních orgánů zanechává celoživotní tělesné i duševní následky. Jsou to přetrvávající bolestivost, potíže s močením nebo inkontinence, neplodnost nebo potíže při porodu, nemožnost sexuálního prožívání, deprese, úzkost, posttraumatická porucha, sebepoškozování.
Psali jsme:
Mluvíme pořád ještě o Spojeném království, které vždy vzbuzovalo úctu a respekt?
Ano, mluvíme o moderní multikulturní Británii. Tento strašný zvyk sice původně pochází z Afriky a Asie, s masovou imigrací se však v posledních letech přenesl i do Spojeného království.
Díky multikulturalismu se tak tento problém stal problémem a součástí současné Británie. Jak nedávno uvedla Edna Ismail pro BBC, vyřezávání ženských pohlavních orgánů už přestalo být pouze africkým problémem.
Není asi možné podat příliš mnoho silnějších důkazů o negativních důsledcích uplatňování multikulturalismu. Naprosto zrůdné a barbarské kulturní prvky se staly součástí kultivované a vyspělé společnosti. A ta si s nimi – zatím – neumí účinně poradit. Je neuvěřitelné, že se něco tak odporného a zvráceného stalo součástí takové země, jakou kdysi byla Británie.
Proč se něco takového vůbec provádí?
Jak například vysvětluje Isatou Kramar z Essexu, která sama byla zákroku podrobena v sedmi letech, rodiče k této praxi své dcery nutí, protože je to součást jejich kulturní nebo náboženské tradice. Paní Isatou však zároveň dodává, že jí jejich imám řekl, že FGM není součástí koránu. Prevencí by tak prý mělo být lepší náboženská výchova islámu.
Souvisí tedy FGM s islámem?
O tom se vedou velké diskuse s velmi protichůdnými názory. Na tuto otázku by proto měl odpovědět nějaký odborník, a to já určitě nejsem. Pokud však nahlédneme do literatury, tak například prestižní medicínský časopis British Medical Journal letos uveřejnil zajímavý článek „Female genital cutting in Malaysia“. Výsledky provedeného výzkumu jsou jednoznačné – 87,61 procenta dotázaných zastává názor, že FGM je pro islám povinná praxe a 99,3 procenta dotázaných chce v této praxi pokračovat.
Myslím, že je tedy možné parafrázovat jistý výrok o terorismu. Většina muslimů mrzačení ženského pohlaví nepraktikuje, zároveň však platí, že naprostá většina těch, kteří ho praktikují, jsou muslimové.
Fotogalerie: - Gott a slzy
Je k tomu kromě náboženských a kulturních ještě nějaký jiný důvod?
Pravým účelem tohoto drastického zákroku je celoživotní snížení až znemožnění sexuálního prožívání ženy. Pro budoucího manžela je to tedy jakási pojistka proti její nevěře. Je to obzvláště krutý způsob vyjádření dominance mužů nad ženami. Žena je degradována na objekt mužova vlastnění, nástroj sexuálního ukojení a stroj na rození dětí.
A to je ještě potřeba zdůraznit, že samotné provedení FGM je – ve své podstatě – naprosto brutální, nepředstavitelně surové mučení dětí. Mučení, které je prováděné na přání rodičů.
Máte ty informace z důvěryhodných zdrojů nebo jste se s touto praxí v Británii dokonce setkal osobně?
Ano, opakovaně jsem se s touto praxí setkal, o podrobnostech však mluvit nemohu. Mohu však uvést, že jako člověk i jako lékař tuto praxi naprosto odsuzuji, vyvolává u mě velký soucit k obětem a hluboké opovržení k jejím vykonavatelům. Jak může něco tak hrozného udělat člověk člověku? Navíc rodič vlastnímu dítěti? Kulturou, která toto vyžaduje a provádí, hluboce opovrhuji.
Lze odhadnout, jak často se takovéto zvěrstvo v Británii děje?
Existují oficiální statistiky Národního zdravotního systému (NHS). Dle nich bylo mezi lednem až březnem letošního roku zaznamenáno v Anglii a Walesu 1015 nových případů, mezi dubnem a červnem pak 995 nových případů. To zvedlo celkové číslo registrovaných případů na více než osmnáct tisíc.
Dle mnoha odborníků však jde zřejmě jen o vrchol ledovce. Mnoho obětí této kriminality totiž problém skrývá, protože se bojí svědčit proti svým příbuzným. Také rodiny obětí se tento fakt snaží zakrývat. Odbornice na FGM, Dr. Charlotte Proudman, pro BBC uvedla, že tyto případy je téměř nemožné podchytit a zdůvodňuje proč. Sociální pracovníci, lékaři i policisté se zdráhají případy nahlašovat, protože se mimo jiné „obávají, že budou označeni za rasisty“.
V roce 2015 byla zveřejněna velká studie „Rozšíření ženského pohlavního zmrzačení v Anglii a Walesu“. Provedla jí City University London a spolufinancovalo ji Ministerstvo vnitra. Studie odhaduje celkový počet případů v Anglii na 137 tisíc! Rozložení je nerovnoměrné, co se týče věkových skupin i místa výskytu. Problém se zcela nepřekvapivě koncentruje do velkých britských měst, kde je multikulturalismus rozvinut nejvíce. Studie uvádí, že ve věkové skupině 14 až 49 let je v celé v Anglii a Walesu postiženo asi jedno procento všech žen, v Londýně pak téměř tři procenta, v Sauthworku pak téměř šest procent. Na venkově je výskyt menší a pohybuje se pod jedním procentem. K místům s největším výskytem ženského pohlavního zmrzačení patří kromě Londýna i Manchester, Slough, Bristol, Leicester, Birmingham, Milton Keynes, Cardiff, Coventry, Sheffield, Reading, Thurrock, Northampton a Oxford.
Dá se tedy shrnout, že se s jistotou jedná řádově o desetitisíce, s velkou pravděpodobností však o celé statisíce případů. Jde o celonárodní problém.
Pamatují na něco takového v Británii zákony?
FGM je ve Spojeném království postaveno mimo zákon již od roku 1985. Ke zpřísnění zákona došlo v roce 2003 a 2015. Zdravotníci, sociální pracovníci a učitelé mají nyní zákonnou povinnost nahlašovat policii případy FGM zjištěné u dětí pod 18 let věku. Za podíl na provedení nebo umožnění FGM teď hrozí trest odnětí svobody až na 14 let.
Pomohlo zpřísnění zákona?
To musí ukázat až oficiální statistiky. Sami lidé v dotčených komunitách však říkají, že zákon proti obřízce je možné „obřezat“. Jak letos uvedla BBC, vyřezávání ženských pohlavních orgánů se v Británii praktikuje stále častěji.
Zákon se obchází například tím, že se zákrok provede v zahraničí. Ne nadarmo se zde letní prázdniny přezdívají též jako „obřízková sezona“. Školačky jsou totiž pod záminkou dovolených exportovány na prázdniny do zemí, kde je jim takový zákrok proveden.
Jindy jsou naopak osoby, které FGM provádějí, přivezeny do Británie ze zahraničí. Vyříznutí pak provedou přímo zde v Británii, často u několika holčiček najednou. O existenci těchto „obřízkových párty“ v britských domácnostech informovala BBC už v roce 2016.
Dalším trikem, jak „obřezat“ zákon, je provést zákrok na co nejmenších dětech, dříve než nastoupí do školy nebo do školky. Deník The Times letos v únoru citoval BBC, že ze všech případů FGM, které policie registrovala ve West Yorkshire (Birmingham) v letech 2015 až 2017, bylo celé čtvrtině dívek tři nebo méně let. Nejmladší obětí tohoto strašlivého činu bylo děvčátko staré jeden měsíc.
Byl už za to vůbec někdo odsouzen?
Pravomocně odsouzena byla v Británii zatím jen jedna jediná osoba. Jednalo se o sedmatřicetiletou matku z východního Londýna, která vyřízla vulvu své tříleté dceři. Letos v březnu jí soud v Old Bailey poslal do vězení na 13 let. Vzhledem k závažnosti činu si jistě taková matka vysoký trest zaslouží.
Vzhledem k celkovému rozšíření této kriminality však výkon spravedlnosti zatím stále velmi zaostává. Například dle francouzské právničky Lindy Weil-Curier by Britové měli být daleko aktivnější a měli by si vzít příklad z Francie. Tam se kvůli problémům s FGM musí všechny děti předškolního věku podrobovat pravidelným kontrolám genitálií. Sama Weil-Curier pak osobně přispěla k odsouzení v již více než sto soudně projednávaných případech FGM ve Francii.
Britské úřady tedy tento problém ignorují?
Problémem se samozřejmě intenzivně zabývají na mnoha úrovních a po celé zemi – vláda, ministerstvo vnitra, ministerstvo zdravotnictví, státní zdravotní systém, policie, místní samospráva, sociální pracovníci, speciální agentury, nevládní organizace. V Anglii se už začaly otevírat speciální FGM kliniky na pomoc obětem.
Většina činnosti institucí je zaměřena na prevenci nových případů a pomoc obětem. Cestou k tomu je šíření osvěty mezi ohroženými komunitami, šíření kontaktů na odpovědné pracovníky a tísňové linky. Ministerstvo vnitra k problému zřídilo speciální webovou stránku.
Ministerstvo též zahájilo speciální informační kampaň „Ochraňme naše dívky“. Je to plakátová a rádiová kampaň zaměřená na města, kde se problém vyskytuje nejvíce – Londýn, Manchester, Liverpool, Bristol, Leicester, Birmingham, Sheffield.
Policie ve velkých městech rozjela veliké projekty, které mají za cíl informovat, radit, vzdělávat a zlepšit vztahy s místními komunitami.
O problému vyřezávání ženských pohlavních orgánů se dokonce od příštího roku začnou povinně učit žáci na druhém stupni anglických základních škol.
Národní centrum pro FGM dokonce doporučuje, aby se o tomto problému začali povinně učit již žáci prvního stupně základních škol.
Jak reagují odborné společnosti?
Tak například Královská společnost porodníků a gynekologů, The Royal College of Obstetricians and Gynaecologists, vypracovala celonárodní doporučení, jak se lékaři mají o pacientky s FGM starat.
Jeden ze spoluautorů tohoto národního dokumentu, londýnský doktor Manish Gupta, byl však teď v srpnu vyřazen z registru britské lékařské komory. Zjistilo se totiž, že byl sběratelem pornografie zobrazující extrémní násilí na ženách a také sběratelem dětské pornografie. Doktor Gupta proto povolání lékaře již vykonávat nesmí.
Tento případ jen dokresluje, jak může být současná realita složitá.
Jak je tento problém nahlížen britskou – bohužel, už multikulturní – veřejností?
K různým akcím přistupují i jednotlivá města. Například nedaleký Nottingham se v roce 2016 stal prvním anglickým městem, které se hrdě prohlásilo za město s nulovou tolerancí k vyřezávání ženských pohlavních orgánů. Krok prosadila tehdejší šerifka Nottinghamu paní Jackie Morris.
Což je jistě velmi záslužné a obdivuhodné. Zároveň však tyto souvislosti dobře dokumentují, jak je důležité oprostit se od dlouhodobě vžitých stereotypů o jakési tradiční Anglii. Mnozí lidé si totiž stále při setkání s pojmem Sheriff z Nottinghamu na prvním místě vybaví padoucha, který bojoval proti lidovému hrdinovi Robinu Hoodovi. Samozřejmě, řeklo by se, jaképak kulturní stereotypy, nežijeme už přece v dvanáctém století za krále Richarda I., ale v moderním století jednadvacátém. A přesto, koho z nás by ještě nedávno napadlo, že po tolika stoletích evoluce bude Sheriff z Nottinghamu nosit sukně a bude bojovat proti vyřezávání ženských pohlavních orgánů.
I když na tomto místě je potřeba dodat, že zmiňovaná paní Jackie Morris již tento úřad nezastává, protože se v něm různí zastupitelé střídají. Například jejím předchůdcem ve funkci Sheriffa z Nottinghamu byl jistý pan Mohammed Saghir, současným Sherrifem z Nottighamu je potom paní Patience Uloma Ifediora z Nigérie.
To samo o sobě je jistě velmi dobré, moderní a progresívní. Co by však současné moderní Anglii říkal třeba takový Robin Hood nebo samotný anglický král a slavný křižák Richard I. řečený Lví srdce, se můžeme skutečně jenom domýšlet.
Patience Uloma Ifediora z Nigérie je současný Sheriff z Nottinghamu. V popisu práce má propagovat vazby Nottinghamu s legendami o Robinu Hoodovi. Foto: screenshot web Nottingham City Council
A co tomu všemu říká český lékař pracující a žijící v Anglii?
Je zcela nepopiratelné, že koncept multikulturalismu a masové imigrace přináší vedle jevů pozitivních i mnoho jevů negativních. A vůbec teď nemluvím o takových „malicherných“ věcech jako je kontinuita národní a kulturní identity, ale o naprosto zásadních problémech dotýkajících se každodenního života lidí, jako je terorismus, kriminalita a zhoršená bezpečnostní situace na ulicích. Není to jen problém Británie, ale i ostatních zemí, které se cestou živelného multikulturalismu vydaly a teď se musí potýkat se zcela specifickými problémy. Původní obyvatelé mnoha západních zemí si tuto cestu nevybrali, neměli totiž možnost volby. Politici jim multikulturalismus zavedli bez toho, aby se vlastních občanů nejprve zeptali, zda o tak zásadní proměnu své země stojí.
V těchto souvislostech zde též vyvstávají velmi zásadní otázky, které si Česká republika stále ještě může položit. Chtějí její obyvatelé zavést podobnou multikulturní změnu, jakou můžeme vidět v zemích západních? Za jakých podmínek bude možné zůstat členem Evropské unie a zároveň nemuset přijmout břemeno negativních jevů rozvinutého multikulturalismu?
Nejsem politik, ale jsem přesvědčen, že by bylo neodpustitelnou historickou zradou na občanech České republiky, pokud by na takové otázky nedostali možnost včas odpovědět.
Jakékoli názory a informace, které se v seriálu „Z Británie do Bohemie“ objeví, nereprezentují názory, hodnoty nebo postupy žádného ze zaměstnavatelů Vladislava Rogozova.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
