Odešel jsem z ODS kvůli náznakům korupce, sděluje expremiér. A dále promlouvá

Anketa

Vadilo by vám, kdyby o vás někdo řekl, že jste ,,extremista"?

94%

hlasovalo: 6632 lidí

V době, kdy jste byl v ODS, byla strana na vrcholu, ale v posledních letech ji voliči opustili. Kde vidíte příčiny propadu obliby ODS?

Na ten vrchol jsme ODS nejdřív museli dostat, ona tam od vzniku hned nebyla a také jí to chvíli trvalo. Já za sebe říkám, a ne poprvé, že jsem odešel proto, že jsem propadl pocitu, který mi vedení ODS nechtělo ani vysvětlit, ani vyvrátit, že jsme se dostali do úplatků při privatizaci Telecomu. Šlo tehdy o velké peníze. Důsledek nebyl jen na mně, ale souvisel určitě s postojem pana Zieleniece, pana Pilipa a dalších. Říkám to nerad, ale zároveň tím říkám, že to byl začátek toho, kdy politika začala být příliš mnoho o penězích.

Myslíte, že se tento trend ještě prohlubuje? Bývalá poslankyně ODS Kateřina Dostálová prohlásila, že je politika čím dál horší, že se i místa na kandidátkách politických stran do voleb kupují.

To mám štěstí, že to ze Šumavy, kde žiju, nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. Nejsem v tom reji, abych to viděl, ale celkově mám pocit, že politika se nevrátila k tomu, jak jsme ji vnímali my, že je to služba lidstvu, kterou máme štěstí právě my vykonávat. To se z politiky hodně ztratilo a já tvrdím, že to v ní v těch devadesátých letech bylo.

Vy jste naznačil, že příčiny pádu důvěry v ODS byly už v dávné minulosti, na konci devadesátých let. Ale blízký spolupracovník exprezidenta Václava Klause, zakladatele ODS, Ladislav Jakl prohlásil, že za to, kde ODS v současné době je, může hlavně současné vedení strany díky své neobratnosti a kvůli vyprázdnění ideového étosu. Souhlasil byste s tímto názorem?

Na současné vedení strany už se dívám jako normální občan, který v televizi sleduje politiku. Považuji pana Fialu za asi velmi slušného člověka. Bude to mít velmi těžké, aby s ODS něco udělal. Je otázka, jestli se vůbec v politice jedná o politiku, nebo o kariéru. Na to já odpověď ze Šumavy nemám.

Když se stýkáte s lidmi na Šumavě, kteří se o politiku možná až tolik nezajímají, máte pocit, že je vůbec poptávka po pravicové politice?

Pokud myslíte, že venkovani se o politiku nezajímají, tak vás ubezpečím, že v hospodě je to víc frekventované téma než ženské. Neřekl bych, že lidé úplně ztratili zájem o politiku. Ti prostí, normální občané, kteří mají nějaký přiměřený rozhled ve svém nejbližším okolí, jsou na politiku alergičtí a pořád se jí zabývají. Ale to zabývání znamená, že se ubezpečují v tom, že politika je něco horšího, nebezpečného, neprincipiálního a že je třeba si klást otázku, co je s tím třeba udělat, aby se to změnilo. Ale že si i prostí lidé tuto otázku kladou, o tom není pochyb.

Ale někdy mám pocit, že lidé dnes slyší na jednoduchá řešení, oslovují je populistické řeči některých politiků, kteří říkají to, co lidé chtějí slyšet. A nějaké ideje nebo vize jdou stranou.

To bychom se museli bavit o tom, na co se politika dělí. Ona se dělí na nějaké vize, na celkové představy, na nějaké modelové představy a potom na řešení každodenních problémů, jestli tohle byl správný krok, jestli tenhle zákon je dobrý. Rozpadá se na ty atomické části, které nejsou tak podstatné, jako jsme viděli na začátku. Nám bylo jasné, že musíme společnost změnit, že ji musíme změnit politicky i ekonomicky; a to byl náš základní model. Myslím, že takový model dnes ani neexistuje.

Máte pocit, že současná praktická politika navazuje na to, co jste i vy v minulých letech budoval? Když vidíte, jak se mění zahraničně politická orientace České republiky, jak současná politická garnitura oklešťuje některými zákony nebo činy svobodu podnikání nebo svobodu shromažďování, myslíte si, že jsme pořád na té cestě, kterou jsme se vydali, nebo se z ní odkláníme, či se dokonce vracíme zpátky?

Tohle je strašně složitá otázka. Ona se netýká zdaleka jen nás. Evropa se dostala do nějakého stavu. Kdybychom si dělali nějaké plusy a minusy, tak naše východoevropská čtyřka je pozitivním jádrem Evropy. Jsem přesvědčen, že bychom našli slabší místa v Evropě, než je tato čtyřka. A potom bychom si museli říci, že jsme se dostali do otázek, které jsme nemuseli řešit, jestli je třeba opravdu tímto způsobem manévrovat na všechny strany. Mám na mysli to, jak se prezident Miloš Zeman dovolává de Gaulla, že je třeba se otvírat všem. To je velmi obtížné, protože každý z nás většinou inklinuje buď k jedné, nebo druhé straně. Někdo je čistě „zápaďák“, nemá rád Rusy, nezbavil se vzpomínek z osmašedesátého roku. A pak jsou tu zbytky lidí, kteří Rusko rádi měli. Takže se těžko dopracujeme k postojům jednotlivých lidí, ale celkově je dneska zahraniční politika otevřená tak, že by podle mne nikdo neuměl vůbec popsat, jak se Česká republika v zahraniční politice chová. Myslím, že bychom tam našli všechny typy chování.

A to je podle vás dobře, nebo špatně?

Je to špatně, že si to neumíme vyjasnit. Samozřejmě.

ODS byla strana, která prosazovala osobní svobodu, zodpovědnost, přiměřenou sociální solidaritu, levný stát, směrování na euroatlantickou politiku. Myslíte si, že v tomto duchu současná ODS pokračuje?

V ODS bychom našli citáty, o nichž bychom řekli, ano, to je to pokračování. Jde především o citáty, které upozorňují, že se česká společnost dala na cestu v zájmu nějaké osvěty neustále lidi něčím omezovat, něčím je poutat, že nejlepší je taková žárovka, nejlepší je takový rum, nejlepší je taková výchova. Že jsme se prostě vzdálili té svobodě, kterou jsme viděli jako nejvyšší hodnotu v devadesátých letech.

Připadá vám, že se to ODS stále snaží prosazovat?

Je mezi těmi silami, které k tomu mají blíž než třeba sociální demokracie.

Jak vnímáte, že lidé podléhají politikům, kteří mají určité sklony k autoritářství jako Miloš Zeman nebo Andrej Babiš? Právě oni patří k nejpopulárnějším osobnostem.

Chápu, že se na to ptáte ve spojení Zeman–Babiš, protože to spojení dnes zažívá nějakou obrodu, nějaký rozvoj. Ale já bych neviděl, že by si tyto osobnosti byly tak podobné. Babiš má to štěstí, že ať řekne cokoli, má obrovskou důvěru lidí, takže bude zvolen, ať děláme, co děláme, protože lidi věří, že on je ten poctivý. Myslím, že vůbec nemáme sílu, ani na té vesnici, kde žiju, ani kdekoli jinde, vyargumentovat, že to tak není. To je zvláštní politický dar, který má, že mluví tak, že mu lidi věří. A to dokonce i tehdy, když mluví o svém Čapím hnízdu.

Už se podle vás ODS z toho pomyslného dna, do kterého se dostala po pádu Nečasovy vlády, odrazila?

Neumím si zahrát na proroka. Uvědomuji si, že to trvá hrozně dlouhou dobu a že to bude trvat dlouhou dobu. Dějiny se nezastavily, jednou bude víc levice, jednou pravice. A ODS v dlouhodobé perspektivě má příležitost se zase vrátit do lepší pozice, než je teď. Ale nedovolím si předpovídat, jestli to bude za rok, za dva, za tři.

Už se začíná mluvit o příští přímé volbě prezidenta, o tom, že pokud zdraví dovolí Miloši Zemanovi znovu kandidovat, má velkou naději vyhrát. Jak vidíte šanci, že se jeho kritikům podaří najít takového protikandidáta, který ho dokáže porazit?

Podařit se může všechno. Ale z pozice, jak to teď vidím, Zeman má naději, pokud bude mít zdravotní sílu a nezahustí své občasné kroky, které lidem nedělají dobře, být prezidentem i v dalším volebním období.

Václav Klaus připustil, že kdyby Miloš Zeman nekandidoval, že by se mohl zúčastnit prezidentské volby. Měl by šanci stát se potřetí hlavou státu?

Také jsem to zaregistroval. Věřím, že by to zkusil. Ale určitě by v dané situaci, jaká je teď, měl menší šance než Miloš Zeman. Proto říká, že by to udělal, kdyby Zeman nekandidoval. Tomu rozumím.

A kdyby k tomu skutečně došlo a Václav Klaus kandidoval, měl by vaši podporu?

Asi by kandidoval vedle někoho jiného, ale já za sebe říkám, že by mou podporu měl; a skoro bych ani nechtěl uvádět důvody.