Orientalista Ostřanský, signatář výzvy vědců: Společnost se radikalizuje. Protiislámské skupiny si konkurují a musí hodně šlapat na plyn

Objevila se výzva vědců, která bije na poplach před šířením xenofobních a rasistických nálad ve společnosti kvůli přívalu běženců. Mluvčí Hradu Ovčáček v tomto kontextu zmínil: „Tato aktivita pouze prohlubuje příkop mezi takzvanými elitami a českou společností.“ Vy jste se k ní také přidal. Čím vás oslovila a co říkáte na rychlou kritiku, která přišla z různých stran?

Každý den pozoruji současnou neradostnou českou debatu. Nevadí mi různé názory, ať už pro islám, nebo proti, ale děsí mě stupňující se agresivita. Hranice možného posouváme strašně rychle. Společnost se skutečně radikalizuje, pozoruji to z pozice odborníka. Prezentují se informace fakticky chybné a nesmyslné, dostává se jim prostoru a věří jim i spousta vzdělaných lidí. Dochází ke vzepětí hysterie. Je spousta věcí, kdy souhlasím s kritiky islámu. Debata je ale naprosto polarizovaná.

Ano, výzva vyvolala řadu kritických ohlasů. Ozval se pan Ovčáček i řada potrefených hus, tedy bojovníci proti islámu pod vedením pana Konvičky a Hampla a řada dalších „expertů na islám“. To se dalo očekávat. Mě ale trošku zklamala kritika, která se snaží podsouvat vědcům něco, co neudělali. Například se hovoří o elitářství, jak kritiku vyjádřil ve svém článku pan Václav Klaus mladší. Autoři výzvy nikým nepohrdají, nechtějí společnost rozdělovat. Chtějí jen poukázat na to, že hysterie má gradující tendence.
Počet muslimů se nezvyšuje, pokud nepočítáme ty, které policie zachytí a pak pustí dál, ale počet bojovníků proti nim narůstá. Proti muslimům můžete dnes bojovat s panem Konvičkou, Okamurou, Bartošem, Vandasem a řadou dalších. Iniciativy různě vznikají, zanikají, a kdo ví, co bude na podzim? Tyto skupiny si konkurují a musí hodně šlapat na plyn, aby zaujaly. Znovu opakuji, že hranice přijatelného se posouvá.

Také se mě bytostně dotýká, že se míchají postoje a erudice. Hlasy odborníků jsou rovnocenné těm, které hlásají nenávist na Facebooku. To je absurdní situace. Dokážete si představit, že by se tohle stalo v jiné otázce, než je islám? Uvedu příklad, ať je zřetelné, jak to myslím. Každý má nějaký názor na ekonomiku, ale nikdy bych si netroufal tvrdit, že můj názor má stejnou váhu jako názor člověka z banky. To není elitářství, to je snaha uplatnit odbornost.

Média jsou bezradná, a aby natropila co nejmenší škodu, snaží se hrát středovou pozici. Tento postoj je v jiných situacích rozumný, jenže teď vede k absurditám.

Množství uprchlíků se ale zvyšuje a lidé mají strach. Němci očekávají, že počty žadatelů o azyl během letošního roku dosáhnou rekordního čísla 800 tisíc. Historicky patří Německo vedle Švédska k zemím, které přijaly nejvíce imigrantů. Žádají proto jejich přerozdělování a koordinované řešení. Měli bychom dát za pravdu těm, kdo označují českou společnost za rasistickou, začít jednat v rámci unijní jednoty a ochotně imigranty přijímat a poskytnout jim základní zaopatření? Nebo je zásadně odmítat?

Nejdřív bych řekl, že většina lidí, kteří dnes vyjadřují obavy z cizinců nebo uprchlíků, je motivována strachem, a nejde o rasismus. Zmíněné státy, jako je Švédsko nebo Německo, na solidaritu apelují právem. My děláme ohromné manévry kvůli poměrně zanedbatelnému počtu migrantů a to je poněkud alarmující. Státy, které se potýkají s kvanty migrantů, se chovají jinak než my. Pokud jsme součástí Evropské unie, měli bychom na to myslet nejen v době, když se chceme podílet na čerpání něčeho, ale také, když se očekává solidarita.

Debaty vždy gradují mezi dvěma extrémy. V této souvislosti bych chtěl říct, že existují dvě rizika. První, že k nám skutečně přijde nějaký džihádista a vznikne problémová situace, což nikdo nemůže vyloučit. Pak je tu ještě větší riziko, a to, že díky naší neúnavné snaze se ze všeho vykroutit u nás žádní uprchlíci nebudou. Budeme mít společnost, která bude pevná, semknutá a plná nenávisti. Větší strach mám z druhé varianty.

Premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že před imigrační krizí nemůžeme utéct a je třeba řešit její příčinu. Sobotka dokonce připustil, že v sázce je schengenský systém a volný pohyb osob v rámci EU. Co si o jeho postoji myslíte?

Zhroucení shengenského prostoru znamená zhroucení myšlenky solidarity, jinak je to ale spíše otázka pro jiné odborníky. A to, co řekl pan premiér Bohuslav Sobotka v souvislosti s migrační krizí? Jsou to slova, pod která se podepíše sto lidí ze sta. Samozřejmě, že před ní neutečeme a je potřeba ji řešit. Jde o diplomatické formulace, které podepíše muslim, bojovník proti muslimům, politik opozice i koalice a nemá smysl je komentovat.

Evropa potřebuje pracovní sílu a podle některých analytiků se bez imigrace neobejde. Jak vnímáte tento pohled na situaci?

Byl bych rád, pokud bychom přistupovali k celé situaci věcně, a ne hystericky. Kromě představy, že se na nás valí invazní armády mladých mužů, existuje další o pologramotných zubožených běžencích. Jenže každý orientálec není pologramotný a zubožený. Situace s muslimy se liší v jednotlivých státech Evropy i v Americe. Když budu generalizovat, v Americe si prožívají svůj americký sen, to znamená, že se z některých rekrutují i právníci, zubaři, lékaři.

Přijde mi rozumné uvažovat prakticky, tak jako například zareagovala Univerzita Karlova, která nabídla možnost studia. Dejme najevo, že máme zájem o lidi, kteří by mohli společnosti něco konkrétního přinést. Mezi lidmi, kteří prchají, jsou lidé vzdělaní a zoufalí. Jakým způsobem ovšem zařídit, aby se u nás uchytil IT specialista, a ne džihádista? To už je samozřejmě jiná otázka, kterou by měly řešit bezpečnosti složky.

Objevují se návrhy na dlouhodobé řešení problému s migrací, a i když jich není mnoho, agentura Reuters přišla s komentářem, který navrhuje vybudování trvalejších uprchlických táborů s možností nabídky práce v dosud třeba prázdných či nehostinných oblastech s pomocí OSN. Může třeba právě takový recept mít budoucnost?

Po pravdě, nedovedu si to představit. Kde bychom našli prázdné a nehostinné oblasti? Nejvíce čelí uprchlickým vlnám tři státy: Turecko, Libanon a Jordánsko. V Libanonu je asi milion uprchlíků na čtyři miliony obyvatel a státy nejsou nafukovací. Irák je rozvrácený válkou, v Íránu narazí arabsky hovořící uprchlíci na jazykovou bariéru. U zemí Perského zálivu vzniká problém. Saúdská Arábie si je tam nepustí, snaží se dotovat pomoc okolních států, tedy lifrují peníze do sousedních zemí. Jemen je rozvrácený válkou; a státy Katar, Bahrajn, Emiráty jsou malé státečky. Kam by migranty daly? Libye je rozvrácená. Egypt je funkční, ale má vysokou hustotu obyvatelstva. Myšlenka, o které hovoříme, je krásná, ale nedokáži si její uplatnění představit v praxi.

Dalším argumentem odpůrců imigrace je, že migranti tvoří často ghetta, která vybydlují, v lokalitách se pak koncentrují sociální problémy a následně šíří i radikální islamistické nálady. Vy už jste zmínil možnost nabízet vzdělávání, ale co ještě udělat pro to, aby se tyto věci v případě velkého přílivu migrantů neodehrávaly u nás?

V západní Evropě, a v tom se shodnu i s kritiky islámu, existují lokality, které jsou plné muslimského obyvatelstva a plné problémů. Ale vyplývají z náboženství nebo ze sociálního vyčlenění? Domnívám se, že odpověď přinese spíše druhý předpoklad. V Německu po 2. sv. válce, zejména v 50. a 60. letech, a ve Francii před 2. světovou válkou přijímali ve velkém nekvalifikovanou pracovní sílu, která měla pomoci tamní ekonomice. V případě Francie z Maroka, Alžírska, Tuniska a v Německu z Turecka. Nekvalifikovaní dělníci se pak houfovali v určitých lokalitách.

U nás nic takového nemáme a nechápu, proč by měla nějaká ghetta vzniknout? Arabové nemají automatickou potřebu se sestěhovávat tak dlouho, až se vytvoří nějaká enkláva. O takových možnostech vedou pouze odpůrci islámu strašidelné debaty v diskusích na internetu. Mimochodem „no-go zóny“ ve Velké Británii jsou z velké části mediální mýtus. Je to jako jednorožec, kterého nikdy nikdo neviděl. Když se konkrétně zeptáte, kde jsou, tak nikdo neví.

Myslím si, že myšlenka přijímání uprchlíků, kteří jsou schopni naší společnosti přinést i více než problémy, je reálná a nejde jen o chiméru naivního akademika. Druhá otázka je, zda k tomu existuje politická vůle. Domnívám se, že prohlásit něco podobného by byla politická sebevražda. Pokud by někdo z politiků začal nahlas uvažovat o tom, že uprchlíci nejsou jen problémové existence, které se toulají po Bělé-Jezové, ale že by to skutečně mohli být kvalifikovaní specialisté, vykoleduje si nenávist.