Památník pro nacisty či schutzpolizei? Sžíravá kritika expozice kontroverzního historika Kyncla. Badatelka Doležalová bez servítků. Prý jí v těhotenství hrozil žalobou

16.12.2021 20:00 | Rozhovor

Historik Vojtěch Kyncl dá do expozice obrovskou fotku Reinharda Heydricha a pak si v počítači můžete přečíst s chybami příběh oběti z Ležáků s fotkou jako z občanky. S badatelkou a spoluautorkou několika publikací, třeba knihy „Osud jménem Ležáky“, která byla v roce 2017 nominována na Magnesii Literu v kategorii nakladatelský čin roku, Jarmilou Doležalovou o Památníku Zámeček v Pardubicích a chybách v psaní o této historii. Právě ona se tématem nacisty vyvražděné a vypálené osady Ležáky zabývá téměř pětatřicet let. Její maminka je posledním žijícím obyvatelem zmíněné obce.

Památník pro nacisty či schutzpolizei? Sžíravá kritika expozice kontroverzního historika Kyncla. Badatelka Doležalová bez servítků. Prý jí v těhotenství hrozil žalobou
Foto: Hans Štembera
Popisek: Otevření Památníku Zámeček - Pietního místa věnovaného obětem heydrichiády

Do jaké míry je dnes historie – třeba tragédie osady Ležáky – překrucována neznalostí anebo jakousi politickou poptávkou?

Je to různé. Když novináři něco publikují o Ležákách, tak tam mají chyby, ale podle mě proto, že nejdou moc do hloubky, a buď to od někoho opíší, anebo si opravdu myslí, že to tak bylo.

ParlamentníListy.cz jako první upozornily na váš otevřený dopis pardubickému primátorovi a vedení Památníku Zámeček ohledně chyb v jeho stálé expozici, jejímž autorem je historik Vojtěch Kyncl. Opravdu jich tam mají jako máku?

Ano!

Napsala jste ho se svou maminkou, také Jarmilou Doležalovou. V dopise odkazujete na článek, kde upozorňujete na chybu v líčení osudu svého praděda Václava Šťulíka. Tak jak to tedy bylo?

Anketa

Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?

20%
77%
hlasovalo: 17529 lidí
Pradědeček nebyl popraven a už vůbec ne 2. července 1942 v Pardubicích. Prošel několika věznicemi a po převozu do koncentračního tábora Auschwitz I zemřel 1. prosince 1942. Doktor Vojtěch Kyncl o něm píše ve svých knihách už dlouhodobě špatně. V protokolech o pardubických popravách ho nenaleznete.

Také se podivujete nad Kynclovým příběhem o bigamii, incestu a z něho zrozeného dítěte, které mělo být taktéž popraveno...

Mezi medailonky popravených v Pardubicích u současného Památníku Zámeček Kyncl uvádí příběh Antonína a Vlasty Čechových. Řeknu to vlastními slovy. Historik uvádí, že Čechovi měli čtrnáctiletou dceru Martu, která zemřela v Chelmnu, a oni byli popraveni. Nicméně v době, kdy se Marta narodila, měl Antonín za manželku Marii rozenou Košinovou, což by byla bigamie. Ve skutečnosti byla ale Vlasta jeho vlastní dcerou, takže kdyby mu porodila dceru, byl by to incest. Kyncl si prostě vyfabuloval něco, co se nestalo. A nevím, proč tohle po dvaceti letech bádání ohledně Ležáků a publikování mnoha knih dokáže napsat.

Vědecký pracovník oddělení dějin 20. století Historického ústavu Akademie věd České republiky PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D., v článku ParlamentníchListů.cz reagoval tak, že expozice je digitální a drobné nedostatky, které nemají vliv na její vyznění, postupně upravují. Co vy na to?

Jestli si pan doktor Kyncl myslí, že opravit některé z chyb bude jednoduché, tak nebude. Kdybych na ně neupozornila, tak je tam mají několik let a nebudou o tom vědět. Prostě odevzdal svou práci pro výstavu tak, jak si myslel, že to bude nejlepší, a s tím, že tam není jediná chyba. To znamená, že své chyby nevidí. A to, že má chybně jména na betonovém odlitku na pietním dvoře, není věcí kliknutí v počítači. Je možné, že o tom nevíme a beton je tam také ovládán přes počítač. V tom případě se vše opraví rychle.

To bylo hodně ironické...

Ano, bylo. Ale proč ne?

Kyncl také uvedl: „Nevěřím, že by negativně hodnotila expozici paní Jarmila Doležalová starší, která moji činnost a osvětu podporovala už v roce 2002, kdy mi s její pomocí vyšla coby studentovi obchodní akademie knížečka o událostech v Ležákách.“ Co vy na to?

Maminčina spolupráce s ním skončila poté, co vydal první knihu „Akce Ležáky“. Vyšla v rámci středoškolské odborné činnosti. Tehdy za ní přišel, vyzpovídal ji a ona mu půjčila některé fotografie, také na knihu symbolicky finančně přispěla. To není problém, byl student. Problém nastal, když jsem upozornila na chyby, které udělal. Pak za mnou přijel, a dokonce vyhrožoval žalobou. Ostatně následně vršil chyby na chyby, ublížil lidem v Lidicích, třeba Marii Šupíkové. Když historik, který má být objektivní, napíše do knihy, že nejodpornějšího činu udavačství se za protektorátu dopustila její maminka Alžběta Doležalová, tak to je zlé. Ostatně nikde není potvrzeno, že se toho paní Doležalová dopustila.

Jestli doktor Kyncl žije v představě, že ho moje maminka podporuje a je z něj nadšená, tak se mýlí. Ostatně pak už se s ním nechtěla setkat a v letošním roce na začátku jej vyzvala, aby s okamžitou platností přestal používat materiály, které si od ní půjčil. Od roku 2016 má každý autor povinnost v knize uvádět zdroje svých materiálů a informací. V některých knihách to nedodržuje, ale to nedělají ani někteří ostatní badatelé.

Kyncl tvrdil, že v „kauze Lidice“ čerpal z poválečného hlášení četníka. Nicméně následné odborné posudky jeho závěr kategoricky odmítly...

Opravdu není žádný důvěryhodný dokument, který by to potvrzoval. Na druhou stranu není dokument, který by to vyvracel. My to nevíme a můžeme se domýšlet. Nicméně historik, který by měl být objektivní, by takto neměl reagovat. Prostě by to neměl napsat. Tu rodinu vlastně podruhé potrestal. Nejdřív ji potrestali nacisté a pak on. Když se zmiňovaná kniha „Lidice Zrození symbolu“ připravovala, byla jsem kategoricky proti tomu, aby tato část vyšla. Bylo mi řečeno, že Vojta Kyncl je mladý, dravý a chce to tam mít. Co na to říct?

Když jsem ho několikrát upozornila na chyby, které dělá, oznámil, že je opraví, a odjel nespíš s míněním: „Ty hlupaňo, co si myslíš, já chyby nedělám.“ Prostě je přesvědčen o tom, že chyby nedělá. Proto se nikdy nikomu neomluvil, a to přesto, že podobné chyby mezi lidmi působí mnoho zlého.

On vám začal z očí do očí vyhrožovat soudní žalobou v době, kdy jste byla těhotná?

Ano. V zimě 2003 přišel za mnou k mamince. Tehdy jsem tam byla s dětmi. Tam mi říkal, že mu profesoři ze střední školy radí, aby na mě podal žalobu. Já jsem se ho zeptala, jestli si je vědom, že publikoval některé informace prý z materiálů od maminky, ale ony byly z jiné knihy. Prohlásil, že to je jinak. Řekla jsem mu, ať počká, až porodím, a pak se o tom pobavíme.

Pak už se neozval a v novinách vyšel článek, kde mě sepsul. Jeden známý, který to četl, mi říkal, že po tom článku „ode mě ani pes kůrku nevezme“.

V článku přiloženém k vašemu aktuálnímu otevřenému dopisu doslova píšete: „Tato expozice není o pravdě. Oběti exekuce tu nejsou na prvním místě. Nechť je jim země lehká, ale jiná země než ta, kde prolili svou krev. Tu teď obsadili jejich vrazi. Skuteční i ti, již jim dávali rozkazy.“ Není to moc drsné?

Není. Na místě, kde byli popraveni a naposledy vydechli mnozí odbojáři, je dnes toto. Byli to hrdinové. Na tom místě nezemřel gestapák, esesák či vlajkař. (Vlajka bylo malé československé nacionalistické a z části i fašistické hnutí a stejnojmenný časopis. Bylo založeno v roce 1928 a rozpuštěno roku 1942, pozn. red.) A historik Kyncl dá do expozice obrovskou fotku Reinharda Heydricha a pak si v počítači můžete s chybami přečíst krátký příběh o oběti z Ležáků s fotkou jako z občanky.

Proč to podle vás Kyncl tak udělal?

Nerozumím tomu, nechápu to. Připadá mi, že pro něj obyčejní lidé nic neznamenají.

Anketa

Dělá stát dost pro snížení cen energií?

1%
94%
hlasovalo: 19708 lidí

„Oběti v médiích mluví často a ochotně, mučitelé obyčejně mlčí. Jejich pohled je častokrát fascinující.“ Tak okomentovala svou knihu „Ku-Klux-Klan Tady bydlí láska“ polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska. Nebude to tou fascinací zlem?

I to bych dokázala pochopit. Nicméně na místě, kde bylo popraveno 194 lidí, mi to připadá zcela nevhodné. Představte si, že jste historik a dostanete prostor, abyste vytvořil dokumentární film o obětech poprav, a vy několik minut krátkého filmu ukazujete záběry Hitlera. Jak se prochází, jak diskutuje a tak. A co tedy ty oběti? Vždyť o ty by tam mělo jít především.

Každý má právo psát či natáčet filmy, o čem chce. Je spousta lidí, kteří píší o Ležákách či Lidicích. Každý může psát, o čem chce. Nicméně je na autorově svědomí, jak to pojme. Jestliže má doktor Kyncl potřebu dělat památník pro nacisty či schutzpolizei (česky Říšská ochranná policie fungovala jako městské policejní síly Německa s úkolem dohlížet na dodržování zákonů a nařízení. V Protektorátu Čechy a Morava tvořily její jednotky hlavní část okupačních sil, pozn. red.), ať to udělá jinde než na místě poprav jejich obětí.

Vy nicméně za chyby dlouhodobě kritizujete i zaměstnance Památníku Lidice, pod nějž spadá i pietní území Ležáky...

Kritizuji některé výstupy, které z Památníku Lidice vycházejí. Tradičně v nich mají chyby. Pokud pořádají výstavu, tak v katalogu máte chybu. V článcích v médiích mívají chyby. Nemají správně data všech lidických obětí. Napsala jsem to předchozí ředitelce Památníku Lidice Martině Lehmannové, a nic a potom za dva roky se od ní dozvíte, že o tom nic neví. Co dál říkat?

Chápu, ale máte kvůli tomu trochu pověst věčné stěžovatelky...

Je mi to líto, ale upozorňuji jen na chyby v těchto věcech. A nezlobte se, ale když je za to někdo placený, dostává dotace od Ministerstva kultury a vykazuje stálé nedostatky, tak je to na pováženou. Přece by měl naslouchat lidem, kteří se mu snaží pomoci.

O Ležákách jste spoluautorkou čtyř knih. Nikdy jste v nich nechybovala?

To víte, že ano. A dokonce v poslední knize „Osud jménem Ležáky“ jednu minulou chybu pod čarou vysvětlujeme. Šlo o přesné datum, kdy byly ležácké děti odvezeny do Prahy a já do jedné z předchozích knih, „Křižovatky času – Ležáky“ v datech napsala právě podle informací z dokumentů okresního soudu a Společnosti pro obnovu Lidic o den špatné datum.

Když udělá člověk chybu a je na to upozorněn, tak se omluví, a pokud to jde, chybu opraví. Nikdo nejsme neomylný. Nezaznamenala jsem, že by se doktor Kyncl někdy za něco omluvil. Přitom je za své chyby placen a mediálně vyzdvihován.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pochopte, senioři, vy také musíte přispívat na zbraně. Profesor Keller a vládní nesmysly

18:59 Pochopte, senioři, vy také musíte přispívat na zbraně. Profesor Keller a vládní nesmysly

„Pokus o logickou argumentaci se stává pro příslušné orgány indicií, že možná pracujete pro cizí záj…