Uplynulo 100 let od vzniku Československa. Připravena je řada programů, některé už probíhají. Jenže kromě oslavných připomínek významu 28. října 1918 a tvrzení, že se máme nejlépe v historii, zaznívají i názory, že vlastně není co slavit, protože Československo už neexistuje a současný stát je stejně rozkradený a rozprodaný. Připomenout lze i apel Karla Schwarzenberga ze Sněmovny, když poslanci zamítli přijetí padesáti sirotků. Hovořil o tom, že jsme tak nehumánní a pokrytečtí, takže by měly být oslavy „odřeknuty.“ Je co slavit?
Naprosto odmítám slova o tom, že není co slavit. Vznik samostatného státu Československa je významný mezník naší historie, bez něhož by nebyla ani Česká republika. Za zcela odsouzeníhodný pak považuji výrok Karla Schwarzenberga – nechápu souvislost nějakých imaginárních sirotků s našim vlastenectvím. Asi se pan hrabě necítí být Čechem, když o nás takto mluví. O oslavách a prioritách naší země ale naštěstí nerozhoduje on, naopak, je od nich viditelně už dlouhou dobu zcela vzdálen, takže ať si v době konání vzpomínkových oslav odjede tam, kde se cítí doma, protože to evidentně není tady. Mým domovem naopak je Česká republika, jejíž počátky se datují právě od vzniku Československa, a svou zemi na rozdíl od pana hraběte miluji. Osobně si proto myslím, že nejlepší oslavy vzniku Československa by byly tzv. zdola – na půdě českých, moravských a slezských obcí a měst, bez řečí „velkých“ politiků, tedy formou setkání občanů s národními vlajkami na důvěrně známých návsích a náměstích, kde by mohli říct pár slov starostové a primátoři, zaznít by měla naše hymna, lidé v tichu vzpomenout ono stoleté výročí a rozejít se do svých domovů. Odmítnout slavit něco takového může jen člověk, který se tu necítí doma.
Jednání Radka Vondráčka v Rusku je nehorázné ponížení ČR, říká poslanec Pirátů Lipavský. Cítíte se poníženi?Anketa
V jakém stavu je naše země dnes? Na co z naší současnosti by mohli být naši předkové hrdí a za co z našeho dneška by se styděli?
Víte, já odmítám takové to sebemrskačství. Myslíte si, že jiné země nedělaly ve své historii chyby a věci, za které by se mohli stydět? Jistěže ano. Stejně jako se jim podařily takové, kterými se naopak mohou pyšnit. My se můžeme možná stydět za věci, které naopak dělali právě naši předkové – žiji v Mohelnici, která byla centrem ostudných čarodějnických procesů, což běželo tehdy celou Evropou, naši předkové vyvolávali války, o poválečném rudém vývoji ani nemluvím – takže si historii nemalujme a žádným předkům se proto zpovídat nemíním. Spíše svým dětem – co jsme jim my sami připravili, a co jim tady připravujeme do dalších let. Na to se soustřeďme. Pískat si skutečně nemůžeme, v 90. letech se děly věci opravdu nevídané, a dějí se i dnes, jen se více maskují a není to už tak snadné. Ale přes to všechno jsem na svoji zemi hrdá, a jsem ráda, že žiji právě zde. Proč? Má bohatou historii, měla a má skvělé osobnosti, vždy hrála v Evropě důležitou roli… Já se proto dnes stydím více za Evropskou unii a její politickou impotenci a vidím ji definitivně jako promarněnou velkou šanci. Ale mám-li opravdu najít něco, na co nejsem hrdá, pak mi těžce vadí, že lidé nechodí k volbám. Když ty zadky nezvednou, nemohou změnit nic z toho, co jim vadí, a na co pak, byť i právem, nadávají. Tedy stydím se za neúčast voličů. Ta naopak často vyhovuje těm lumpům.
Fotogalerie: - Zachraňme ČSSD 4
Do jaké míry odpadli Slováci z našich životů? Jak s odstupem reflektovat roky 1991–1992, kdy jsme se rozešli? Byl to nedostatek trpělivosti a vzájemné empatie, nebo nutnost, která předešla ,,jugoslávskému” způsobu dělení státu? Platí teze, že dnes se Slováky máme nejlepší vztah za dobu našeho vzájemného soužití?
Slovensko mám velmi ráda, často tam jezdím, miluju slovenštinu a desítky knih jsem přečetla právě ve slovenském jazyce. Bylo správné, že jsme se rozdělili. Ne kvůli Čechům, ale kvůli Slovákům, kteří po svébytnosti a samostatnosti toužili určitě víc než Češi. Padly tím jednou provždy výčitky, kdo na čí úkor žije, a je klid. Ano, vztahy jsou dnes lepší, a je to důsledek právě rozdělení našich zemí. Klaus to pochopil, a jednal správně. Ono to máte jako s manželstvím – nemá význam ho udržovat kvůli jednomu, když se v něm druhému nelíbí. Chceš žít sám? Ok. A pak spolu i po rozvodu klidně chodí na kávu. Vidím tak dnes i naše dvě země. Teď si uvědomuji, že jsem použila výraz „naše dvě země“. A slýchám to i na Slovensku. To mluví za vše, bez ohledu na formální stav. Stejně k sobě nadále lidsky patříme.
Pokud jde o rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem, brzdí nás stále dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ?
Nebrzdí nás už dávno nějaké dědictví, ale dnes už jen my sami. Nejsem odborník na ekonomii, takže nechci skutečné odborníky dráždit amatérskými názory. Řada chyb se ale jistě udělala v 90. letech, zbytečně jsme pod pláštíkem naivních proklamací „papežštější než papež“ vyklízeli trhy, a neumíme být ani tak draví a sobečtí jako jiní, což bychom se možná v dnešním světě měli zase naučit. Tady se dělaly protesty proti Číně a anglická královna zvala její představitele do kočáru. Stavěli jsme se do čela boje za demokracii a jiní se na zásady vykašlali, šlo-li o obchod. Neříkám, že máme popřít základní hodnoty, na kterých stojí moderní demokratická země, ale nesmíme být naivní až hloupí, protože toho ti silní hráči jen využijí. Chtěla bych, abych Česká republika byla opět ekonomický dravec, který se nedá, a hlavně která si nedá do ničeho mluvit. Kam vedou evropské žvásty, vidíme všichni. A že by na nás velmoci braly nějaký ohled? Zapomeňme. Vždyť Řecko léta přímo lhalo – a stalo se mu něco? My budeme bojovat za svobodu Tibetu a USA bude uzavírat s Čínou obchody? Musí se nám někdy za našimi zády hodně smát. Takže si přeji sebevědomé Česko. Slézt z hrušky dolů do reality.
Pokud jde o režim z let 1948 až 1989, tak začal svobodnými volbami, ve kterých zvítězila KSČ. Po revoluci si komunisté udrželi pozice v Parlamentu a my jsme nepřistoupili k výrazným čistkám a odplatám. Je to výraz toho, že zejména na posledních 20 let vlády KSČ část národa nevzpomíná ve zlém? Že Češi chtěli po listopadu ,,tlustou čáru” a klid? A že by dnes sice nechtěli komunisty zpět, ale nijak zásadně jim nevadí? Ostatně proto jim nevadí ani Andrej Babiš?
Chcete názor tehdy mladého pamětníka? Velkorysý k tehdejším komunistům byl zejména Václav Havel, veden milým a usměvavým Mariánem Čalfou jako loutka. Komunisté byli zkušení politikové, a skvěle využili naivity tzv. revolucionářů. Ti se soustředili na proklamace na tribunách a komunisti tiše jednali. Za svou dobrou pozici by měli současní komunisté, a vím, že mne za to mnozí roznesou, poděkovat právě Václavu Havlovi. Protože i on dělal v něčem velké chyby. Jen se to dnes nenosí říkat. Jen v mém rodném městě právě komunisté hned po revoluci skoupili veškerý majetek – za pár korun. Prostě věděli, jak na to, a díky Václavu Havlovi a spol. neměli jiné starosti.
Pokud jde o Babiše jako ústřední postavu našeho dneška, tak volby ukazují, že přesně tu část společnosti, která si přeje sociální jistoty, vysokou účast státu při řízení ekonomiky a která deleguje svá přání na své politiky, volí Andreje Babiše. Obstojí u ní Babiš? Co je pro národ schopen ,,zařídit”, vyjednat, ,,opravit” a vybudovat? Nebo jen své voliče podvádí? A hlavně, jak moc Češi rádi věří, že ,,to někdo zařídí”? Komunisté po válce, Havel po revoluci, Klaus v 90. letech, Babiš teď?
Ptáte se na věci, které ukáže až historie. Andrej Babiš má jednu obrovskou výhodu – jeho předchůdci, prosazující ústy demokratickou volnost, volný trh a malé zásahy státu, ale ve skutečně hrabající pod sebe a své přátele, těžce zklamali – a nechali některé podnikatele naši zemi doslova okrást. Byli nezkušení, nevýrazní, nechali se podplácet, jejich ego přesahovalo realitu, a tím se vysmívali svým občanům do obličeje v domnění, že to mají na věčné časy a nikdy jinak. Andrej Babiš musel bouchnout sakra drahé šampaňské, když ČSSD vyslala po minulých volbách do křesla premiéra slabého a neschopného Bohuslava Sobotku! Věděl, že mu stačí jen vyčkat. Tak vyčkal, protože čekat uměl. Do té doby tradiční strany šly díky excesům svých představitelů do háje a jemu se zcela uvolnil politický prostor. A když lidi viděli, jak se svobodně rozkrádá, protože to politikové legislativou a absencí represivních složek umožnili, nemůžeme se divit, že zatoužili po silné ruce, která začala deklarovat, že to zastaví. Je to samozřejmě špatně, ale je to logické. Svoboda podnikání v podobě „czech made“ je zklamala. A dnes na to těžce doplácíme, protože se naopak podnikavým lidem bere chuť do čehokoliv.
Psali jsme:
Po nedávných volbách se ukazuje, že mladá generace se vzdaluje té starší. Mladí volí Piráty či jiné liberální subjekty. Tyto subjekty se svou prezentací liší od stran ,,starých”. Mladí též demonstrují proti Miloši Zemanovi a Babišovi. Častěji se vyslovují pro členství v EU, méně odsuzují migraci. Kazí ti staří, kteří volí Zemana a Babiše, budoucnost mladým, nebo mladí nemají rozum?
Ani jedno, ani druhé. Ty strany nejsou staré, jen se prostě samy odepsaly, třeba i tím, že na mladé a jejich „slovník a snář“ nemyslely, a mladí pochopitelně volí toho, kdo je dokáže oslovit jejich řečí a mladými tématy. Politické babičky a dědečky až tak vážně brát nebudou, a nehovořím o věku. To raději budou naslouchat těm jiným oslovením, a to i tehdy, kdyby to oslovení, omlouvám se, bylo hloupé, a neříkali je právě chytří lidé. Pokud dnes mladí volí Piráty, budou za nějaký čas stejně zklamaní, jako jejich mámy a tátové z jiných partají své doby. Protože stejně tak jako v nich jsou i mezi Piráty velmi schopní lidé, ale také je tam řada těch druhých. Viděla jsem některé z nich mluvit na půdě Sněmovny a nevěděla jsem, zda se mám smát nebo brečet, že „toto“ tam sedí jako poslanec a bere se vážně.
Fotogalerie: - Oslava republiky v RSVK
Nacházíme se zkrátka na určitém mezníku, kdy všechno je možné – třeba i vznik dalších stran. Nejvíce se nabízí „nová“ sociálně demokratická, protože pravicová ODS nám vstává z popela, no a pak se uvidí. ANO bude silné do doby, dokud se neobjeví jiný charismatický lídr (nebo lídryně), který kolem sebe soustředí svobodomyslné osobnosti například z odborné a podnikatelské sféry, populární lidi ze samosprávy, a který se sebevědomě postaví do čela nového politického subjektu, a ANO porazí nebo mu bude zdatně konkurovat. Protože samozřejmě i ono má své slabiny, zejména a právě personální. Ukázaly to, jako první zdvižený varovný prst, senátní volby. Dokud ANO neumožní svým tvářím více svobodně dýchat, jeho úspěch bude dočasný, protože sebevědomé a samostatně uvažující osobnosti se mu budou vyhýbat – politika není dlouhodobě perspektivní podnikatelský projekt. Říkám to přesto, že řadu lidí z ANO znám, vážím si jich a považuji je za hodně schopné. Ne náhodou ale zastávají mnozí z nich názor, jaký jsem vyslovila – že na některé věci by měli jít jinak, protože jinak by ANO možná i opustili. Zkrátka i ANO bude muset zamířit k tradiční straně v tom dobrém slova smyslu, jinak bude ohroženo.
Hovoříme-li o Miloši Zemanovi, skutečně zostuzuje svou existencí a přítomností v úřadě památku sta let republiky? Taková tvrzení se objevují třeba v souvislosti s jeho rozhodnutím udělit státní vyznamenání Michalu Davidovi. Dále je kritizován za proruské a pročínské postoje či za zdravotní nezpůsobilost k výkonu úřadu.
Už dříve jsem publikovala názor, že Miloš Zeman měl po jednom svém období skončit. Je to už starý, nemocný muž, ta funkce je neskutečně náročná, a je to znát. Vyznamenání Michalu Davidovi je určitý úlet, resp. státní vyznamenání by asi mělo zasahovat do oblastí lehkých múz jen velmi výjimečně, proruské a pročínské postoje nekritizuji, protože podobné zastává americký prezident a britská královna, jen o tom tak hlasitě nemluví, zkrátka nevidím to tak dramaticky, nicméně trvám na názoru, že podruhé již Zeman prezidentem neměl být. Jeho stav je navíc, podle mého názoru, lehce zneužitelný okolím. Toho se bojím možná víc, než kdyby konal po svém. A to, že provokuje…. Provokoval vždycky. O prezidentovi této země mám ale pochopitelně zcela jinou představu, jen se snažím být k současnému velkorysá s ohledem na svou vrozenou úctu ke starým lidí, kteří svůj život nepromarnili.
Ing. Miloš Zeman
První republika skončila po 20 letech, 20 let po Vítězném únoru přišel rok 68, 20 let poté listopad. Od něj už brzy uplyne 30 let a náš systém zatím ,,drží”. Je to tím, že je tak dobrý a spravedlivý, nebo mezinárodními okolnostmi? Co náš ústavní a politický režim ohrožuje? Válka? Ekonomické zhroucení? Vystoupení z EU?
Proč tak šílené vize? Děkujme Bohu, že se nám, na rozdíl od Jadranu, vyhnula už několik desetiletí válka, děkujme Bohu, že systém drží, a že se máme ve své podstatě dobře. Jen prostě nesmíme být pohodlní, musíme se zajímat o veřejné věci, chodit k volbám, založit třeba ty nové strany, zkrátka chceme-li nějaká jiná rozhodnutí, než se dějí, musíme se o ně umět zasadit. Na každém systému bude vždy nějaká nespravedlnost, protože dokonalý systém neexistuje. Důležitá je svoboda, právo svobodně se vyjadřovat, pokora státu (ta mi schází nyní nejvíc), mechanismy proti diktaturám všeho druhu… Bohužel EU už vnímám právě jako pokus o diktaturu, kdy jeden názor je vydáván za jedině správný, a za svobodu projevu členských zemí přichází trest. K tomu musíme být velmi obezřetní.
Chci tím říct, že máme v rukou, co si ti nahoře dovolí. Je smutné, že jen půlka lidí jde vhodit hlasovací lístky, a do Senátu, který vůbec nepovažuji za zbytečný, že jde dokonce jen pětina lidí. Přitom volba do něho je nejvíce demokratická a nejvíce přímá. Minimálně do Senátu bych proto zavedla povinné volby, a pokud by někdo křičel, jak to není demokratické, chci upozornit, že ve Švýcarsku volby povinné jsou. A podobat se Švýcarsku by mi vůbec, ale vůbec nevadilo. Včetně toho, že Švýcarsko není členem EU. A má klid. Tedy shrnuto – chtěla bych z České republiky vytvořit druhé Švýcarsko – samostatné, sebevědomé, hrdé, své.
Hospodářské dějiny zdůrazňují vyspělost první republiky a její přední umístění v dobových světových žebříčcích. Na druhou stranu, značnou část její populace sužovala bída, tvrdili komunisté. Za komunistů zase sužovala bída všechny, říká se dnes. Také v současnosti zaznívá od levice, že samoživitelky, důchodci a jiné skupiny žijí v bídě a pravice oponuje, že každý si za svůj životní standard může sám. Jak je to tedy s tou bídou za 100 let naší novodobé státnosti?
Uvědomme si, jakou dobu měla první republika šanci zakotvit. Ani ne jednu generaci. Ano, něco bylo špičkové, něco nefungovalo. To, co se dělo u nás, se navíc dělo v celé Evropě. Sociální otázky jsou velmi citlivé téma, protože – opět – dokonalý systém neexistuje, neboť každý je zneužitelný. Za první republiky byla skutečně v některých rodinách bída, znám to z vyprávění babičky, za komunistů třeba až taková nebyla, ale byl to zase šedivý těžký průměr, kdy skutečně schopní lidé se nemohli uplatnit, protože režim neumožňoval aktivitu lidí. A do čela stavěli hlupáky – vzpomeňme Milouše Jakeše – katastrofa. Ovšem nedá mi to nezmínit Junkerse – není to totéž? Navíc u nás naprostá „svoboda“ devadesátých let vedla k Mrázkům, Bakalům, Stehlíkům… a řadě dalších jmen. Proto mám tuto svobodu v uvozovkách. A že dnes se hovoří o samoživitelkách atd. – podívejte se, zda o nich hovoří chudí nebo spíše bohatí lidé? Systém má být tedy především spravedlivý, aby pracující maminka, která je sama s dítětem, na tom nebyla hůř než nepracující rodiny ve vyloučených lokalitách. Aby důchodce neměl nárok na léčbu, zatímco se dotují léčby narkomanů.
Tedy společnost by měla být především spravedlivá tak nějak ke všem. Tedy aby „své“ dostal, či spíše nedostal, ten, kdo na práci kašle, a ten, kdo se stará poctivě o sebe i své děti, aby byla cesta, jak mu pomoci. Na to nestačí tabulky, ale musí tam být lidský mozek. Tabulky přinášejí ty nespravedlnosti a vedou ke zneužívání těmi, kteří se ani za tři generace nedokázali asimilovat. Přestala bych proto tak hlídat a drtit živnostníky, kteří se alespoň sami uživí, a úřednická místa bych naopak soustředila přesně sem – do sociální oblasti, aby se pomoci státu dostávalo tam, kde je to spravedlivé a v souladu s dobrými mravy. Ne tam, kde se nechce pracovat, a kde si se zdravím kde kdo zahrává s vědomím, že se vždy o něj někdo postará, až padne se stříkačkou v žíle v parku. Zkrátka je důležité, aby se vyplatilo pracovat a být fér. Zatím to ale bohužel nevidím. Naše společnost je tedy především nespravedlivá, když snaživé drtí a těm ostatním dává peníze za nic. To musí jednou skončit. Pak i země bude vypadat jinak. Jako to Švýcarsko. Už aby to bylo, a věřím, že na to máme. Češi jsou chytrý národ. Nenechme si namluvit nic jiného, ale hlavně to už ukažme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
