Mrazáky s mrtvolami na ulicích. Mluvil o tom kdysi bývalý ministr vnitra Jan Hamáček, ale třeba i evoluční biolog Jaroslav Flegr. Jak moc vás tenhle výrok dodnes popuzuje?

Jedná se o velmi nebezpečný výrok. Myslíme v obrazech a každá představa vyvolá reakci v našem organismu. Strach je obrannou reakcí k zachování života, ale může nás také paralyzovat. Zastrašování působí na naše nervy zhoubně a stresově. V době takového ohrožení bychom se naopak měli pokusit o zklidnění. Nelze od lidí očekávat spolupráci, když jsou ve stresu a bojí se. Je třeba si uvědomit, že každý člověk znamená bezpečnostní riziko, když není v pohodě a vše vidí zkresleně. Děláme pak věci, které bychom za normálních okolností nedělali. Naše myšlení je zkratkovité a řešení situací neadekvátní. Při přemýšlení o krizovém řízení země je třeba brát v potaz, že je potřeba žádat spolupráci „živých“, cítících lidí, a ne strojů. V nepohodě se prostě projevuje zvířecí stránka lidí.

A asi nejmenší újma je, že lidé začnou popírat jasná fakta o viru, o riziku či situaci, která nás obklopuje. Animální stránka má své výhody. Umožňuje nám obranu, chrání naše osobní hranice a fyzickou existenci. Je reaktivní a rychlá, dokáže zaútočit! Není vhodné zahnat zvíře do kouta a už vůbec ne naše vnitřní pocity. Potlačování myšlenek a pocitů vede k tomu, že se špatně cítíme a hůře spíme, vrací se nám myšlenky. V náročných a nejistých situacích potřebujeme podporu, povzbuzení, naději, a tím rozhodně nejsou představy mrazáků.

Pandemický zákon byl schválen. Je to dobře?

O tom silně pochybuji. Lidé, kteří proti němu na Malostranském náměstí v Praze a různě po  republice pořádali protesty, prostě nebyli vyslyšeni. Občané se bojí o své svobody a je to pochopitelné. To vše vyvolává pnutí ve společnosti. Lidská složka každé osobnosti potřebuje určité jistoty a je třeba, aby s lidmi alespoň někdo vlídně hovořil a rozuměl jejich potřebám. A to podporuje lidský růst a sounáležitost.