Francouzský prezident Macron prohlásil, že není vyloučeno ani nasazení vojsk NATO na Ukrajině. Právě to ale vzápětí začaly hlavy států vylučovat. O co se podle vás Macron snažil, nějaký pokus o zastrašení?

Jednak jde o typické vypouštění „balonků“, které má veřejnost pomalu připravovat na to, co se politruci chystají – v zájmu a na befel těch nad nimi či za nimi – učinit. Ostatně vzpomeňme, kolik prostoru v prorežimních médiích hlavního proudu dostávají poslední rok dva kdejací zelení bezmozci u nás třeba typu generálního svazáka Řehky, z nichž válkychtivost jen stříká. Ať už je to z nich samých, nebo za proviant a úplatu někoho jiného do zblbnutí propagandisticky opakují mantry o tom, jak si Rusko po Ukrajině brousí zuby na další země. Přitom ti stejní a jejich mediální podržtaškové klasicky rozporně od začátku konfliktu opakují floskule typu, že Rusku dochází kdeco a do týdne tam nebudou mít lidé co žrát. Tak trochu prominenti u nás i v zahraničí opomíjejí minimálně dvě zásadní vojenská tažení z ne zas tak daleké historie, které nápadně přinášejí několik společných jmenovatelů s tím současným. A to tažení Napoleona a Hitlera… kdy se bránilo Rusko. A ubránilo. Za druhé pak padla karta na Macrona, aby tyto balonky vypustil, možná z důvodu úpadku jeho mediálního obrazu a PR i vzhledem k tomu, že něčím bylo dobré trochu přehlušit domácí neutěšenou situaci se zemědělci.

Neměla by také přijít omluva od řady politiků i komentátorů směrem k Robertu Ficovi, který Macronův záměr „propálil“, aby byl následně nařčen ze lži?

Stejně jako za koronafašismu i nyní za ukrototalitarismu se ukazuje, že rozdíl mezi politiky a mediálními polodementy hlavního proudu ostrakizovanou konspirační teorií, dezinformací, hoaxem, fake news – jak chcete – a realitou je pouze v čase. Ano, Robert Fico jen propálil s předstihem to, co čekalo právě na francouzského lokaje; a ano, ze strany soudobých svazáků a úderníků mediálního a politického mainstreamu by měla přijít omluva.

Takzvané manželství pro všechny schváleno nebylo. Jak dlouho myslíte, že to vydrží, než se aktivisté a jejich političtí spojenci pokusí znovu?

Pokusí se při nejbližší možné příležitosti. Kdy to bude, netuším. Ale budou se pokoušet zas a znovu, dokud neuspějí. A očekávám to v horizontu let. Neb protežování a prominentnost jakýchkoliv – nikoliv vždy, ale často méně či více obskurních – menšin ze strany vládnoucího režimu na úkor většiny je součástí novodobého „třídního boje“, který má za účel skrze chaos a dekadenci rozložit tradiční společnost a poté z popela poskládat společnost novou – „lepší“.

Podle interního průzkumu ODS může koalice Spolu dostat čtyři, maximálně pět křesel v europarlamentu. Hnutí STAN přitom může dostat tři až čtyři mandáty. Samotné, bez koalice. Kromě toho se provalilo, že Hayato Okamura musel odstoupit, aby z něho nebyl skokan. Není to selhání celého projektu Spolu?

K jakýmkoliv průzkumům bych přistupoval obezřetně, jakkoliv jsou interní. Jak jsme se již několikrát přesvědčili, cílem průzkumů není reflektovat veřejné mínění, ale formovat ho žádoucím směrem. Jinak vzhledem k jeho činnosti a krokům byl u onoho antibabišovského a otevřeně kolaboračního projektu Spolu, spoluvytvořeného za pomoci farizeje Rychetského, zřejmě očekáváno jedno funkční období… Poté vstanou a budou do popředí tlačeni zase „jiní“ a „noví“ bojovníci – se stejnými tvářemi, ale pod novými „vlajkami“.

Tzv. manželství pro všechny je dáváno do spojitosti s tím, že mladí lidé nechtějí bránit svou zemi. Vyjádřila to například kandidátka STAN Danuše Nerudová v reakci na průzkum Seznam Zpráv, že mladí chtěli euro, manželství pro všechny, dostupné bydlení, ale nedostali nic, takže se není čemu divit. Myslíte, že mladí nechtějí bránit svou zemi právě z těchto důvodů? Nebo je v tom něco jiného?

Jak víme, tak Danuše Nerudová – se vší neúctou – je typickým příkladem dokládajícím úsloví mlčeti zlato. Samozřejmě, určitá marginální část mladých tak smýšlet může, ale nemyslím si, že jde o nějaké pravidlo. Spíše bych onu ochotu hledat v pohodlí, pohodlnosti, komfortu, křehkosti a neodolnosti vůči jakémukoliv stresu. Což vše souvisí s výchovou – ať už v rodině, škole, médiích – ve společnosti jako takové. Na druhou stranu je třeba rozeznávat mezi skutečnou obranou země – a válkychtivostí našich politruků coby vazalů anglosaských velkých bratrů. Pod jejich taktovkou musím otevřeně přiznat, že bych rovněž nešel takzvaně bránit naši zem – respektive jít na zteč a na smrt v rámci geopolitických, finančních, zdrojových či jiných zájmů zahraničních mocností a několika prominentních rodin, které za nimi stojí.