Zdá se, že Robert Fico opouští Visegrádskou čtyřku a přidává se ke tvrdému jádru EU. „Len tipujem, že tuná Robertovi ukázali dajake pekne video, lebo súpis účtov v cudzině. Protože tohle udělá buď naprostej had bezpáteřní, nebo člověk dohnaný ke zdi vydíráním. V důsledku je to jedno. Slovensko je akciovka pár rodin už přes dvacet let a Fico je jen jedním z akcionářů. Takhle velkej deal by si bez většinového konsenzu nedovolil, takže Slovensko už je asi opravdu na cestě do řiti bez ohledu na to, kterej kašpárek je zrovna v manéži,“ komentoval to český podnikatel a politik Zbyněk Passer… Co se tedy děje? Je to fakt, nebo taktický ústupek Fica?
V jednom z našich rozhovorů v minulém roce jste mi položil otázku: „Jaký je váš názor na Roberta Fica? Lze na něj spoléhat při obraně před migrační vlnou? Moje odpověď tehdy zněla: „Robert Fico je pragmatik. Pokud by na Slovensko začaly proudit davy muslimů, Slováci se vzbouří, již teď mají vrchovatě problémů s Romy. Fico nepůjde otevřeně proti bouřícímu se lidu, v opačném případě by byla operace jeho srdce zbytečná. Pokud budou Slováci zbabělí a nevzbouří se, Fico za ně dobrovolně bojovat nebude“. Roberta Fica jsem už tehdy odhadl vcelku správně
Tvrzení pana Passera je možné považovat za fakt. SMER je v principu marketingová strana akcionářů, avšak vzhledem k pragmatismu a oportunismu politiky Roberta Fica je možné považovat jeho krok zároveň i za taktický ústupek. Přinejmenším nevíme, jak bude „tvrdé jádro EU“ reálně fungovat ve vztahu k jeho „periférii“, proto deklarace, že ho Slovensko upřednostňuje před skupinou V4, je stále jen deklarace.
Jak to myslíte, „jen deklarace“?
Výraz „upřednostňuje“ neznamená totiž neodvolatelný závazek, ale umožňuje zvolit i únikovou cestu. Slovensko sice ztrácí kredit důvěryhodného partnera v rámci V4, ale Ficovi jde zřejmě o klid a hlavně o čas. Brusel Slovensko, na rozdíl od Polska a Maďarska, neobtěžuje. Pokud dojde k vytvoření tvrdého jádra EU ještě před regulérními slovenskými parlamentními volbami, tedy přibližně do dvou let, Fico se bude muset definitivně rozhodnout, zda do tohoto jádra Slovensko vstoupí. Navzdory oficiální rétorice totiž ví, že bude v pozici lokaje posluhujícího pánům u stolu. Tímto máme jednoznačně ohraničený čas, který umožňuje Ficovi lavírovat z hlediska situace v EU stejně tak jako vnitrostátně. U něho ale nepřekvapí nic, ani to, kdyby v největším zápalu přípravy vstupu Slovenska do „tvrdého jádra EU“ vyvolal předčasné parlamentní volby, jen aby se jako premiér vyhnul odpovědnosti za tento krok.
Jaký bude mít Ficův krok dopad na Slovensko z hlediska přijímání imigrantů?
Vznikem jádra EU by došlo k definitivnímu vítězství neomarxistické ideologie v EU a k nastolení totalitní diktatury neomarxistických elit ve službách finanční oligarchie. Jinak řečeno, fašizace v jádru EU by byla úspěšně dokonána. Vstup Slovenska do tohoto jádra by znamenal dostat se do ještě podstatně podřízenější pozice, než byla pozice Slovenského štátu ve vztahu k nacistickému Německu. V podstatě by se ze Slovenska stalo něco podobného jako svého času Protektorát Čechy a Morava, které by muselo bez výhrad plnit všechna nařízení Bruselu včetně přijímání imigrantů.
Psali jsme:
A jaký bude mít Ficův posun k tvrdému jádru dopad na Visegrád?
Visegrád je spolek, který by v optimální konstelaci mohl rozhodovat nejen o charakteru EU, ale i o jejím bytí, či nebytí. Problém je v tom, že vždy některý z jeho členů svým způsobem „zradí“, pravda, kromě Maďarska.
Zradí? Můžete být konkrétnější?
Podraz udělalo Polsko za minulé vlády, když nepodpořilo společnou deklaraci, nyní Slovensko s jeho úsilím být ve „tvrdém jádru“, a Česko v podstatě stále lavíruje. Po vítězství strany Kaczyńského v Polsku jsem předpokládal, že projekt V4 získá novou dynamiku…
Ale…
Ve vztahu k EU sice Polsko tvrdě chrání své zájmy, chová se dost neohroženě a snaží se kopírovat Orbánovo Maďarsko, ale jeho ostatní aktivity jsou víc než pochybné. Místo toho, aby se Polsko jako ekonomicky a vojensky nejsilnější stát V4 snažilo přeměnit tento spolek na akceschopnou sílu rovnoprávných a suverénních států, oddává se megalomanským snům o vytvoření tazvaného Trojmoří, ve kterém by mělo postavení ústřední ekonomické a vojenské velmoci, jejímž smrtelným nepřítelem je Ruská federace. Nenávist Poláků k Rusům je natolik patologická, že nemůžou vést žádnou rozumnou samostatnou reálpolitiku.
Psali jsme:
A Orbánovo Maďarsko?
Orbán se sice chová ke Slovensku férově, jeho strana má silné postavení, ale silné postavení má též Jobbik, ultranacionalisté Gábora Vony, kteří považují Slovensko stále za Felvidék, Horní Uhry, a kdyby došlo ke vhodné historické situaci, žádný maďarský politik, ani Orbán, by se k revizi Trianonu nepostavil zády. Polsko a Maďarsko by si Slovensko přátelsky rozdělily, už se o to jednou pokusily, jen jim to nevyšlo. Z tohoto pohledu není Ficova „zrada“ až tak velikou zradou.
Takže když to shrneme, jaká je budoucnost V4?
Osud V4 závisí spíš na tom, jak dopadnou volby v České republice, ne na Robertu Ficovi. Když se dostanou v ČR k moci síly Orbánovy orientace, není vše ztracené, s Orbánem dokážou postupovat jednotně. Pokud ne, znamená to s velkou pravděpodobností konec tohoto spolku, i když bude formálně nadále existovat. Ideální by byla česko-slovenská jednota, o ní však můžeme jenom snít. Naděje ale umírá poslední.
Jakou pozici má nyní Fico na Slovensku?
SMER je stále nejsilnější politická strana, hlavně díky vůdcovským schopnostem Roberta Fica. Už se však opotřebovává a na rozdíl od minulosti, kdy měla korunní prince, kteří mohli v případě nouze prakticky bez újmy Fica nahradit, stala se už vysloveně stranou jednoho člověka, kterému se zatím jen taktak úspěšně daří eliminovat negativní dopady z jejího očividného propojení s „akcionáři“ stejně jako to, že se na Slovensku vyjadřuje úplně jinak než v Bruselu. Kromě toho právě jeho snaha dostat se do „tvrdého jádra EU“ mu může nakonec zlomit vaz, protože proti tomu vystupují nejen takzvaní extremisté, ale i lidé se značnými politickými zkušenostmi. Vzestup a pád Vladimíra Mečiara musí být pro Roberta Fica noční můrou.
Co Slovenská národná strana a imigrace a EU?
V našem rozhovoru z minulého roku jsem konstatoval: „Novému předsedovi SNS panu Dankovi se podařilo zbavit se nálepky extremistické strany, dostal značný mediální prostor, což určitě nebylo jen za hubičku. Přivedl stranu zpět do parlamentu, což je zajisté velký úspěch. Obávám se, že pan předseda Danko začal točit kormidlo směrem podobným jako KDH a přivede stranu do pozice ‚chuti mdlé a nevýrazné‘, což bude voda na mlýn pana Kotleby. Evropská komise totiž ještě určitě vyvede něco takového, nad čím bude rozum stát a proti čemu se razantně a nekompromisně dokážou postavit jen takzvaní fašisti a takzvaná extrémní pravice.“ Myslím, že i tento můj předpoklad se naplnil.
A pokud jde o Roberta Fica, bez souhlasu koaličních politických stran, tedy i SNS, by se o vstupu Slovenska do „tvrdého jádra EU“ neodvážil ani zmínit. SNS se stala obyčejnou mainstreamovou politickou stranou, stala se z ní jen nádoba, jejíž původní obsah se vyprázdnil, a zůstala jen forma, do které je možné nalít ledacos. Její předseda se chová dost chaoticky nevyzpytatelně, rétoricky ještě jakž takž hájí zájmy Slovenska, ale skutek mu už jaksi utek‘. Umím si živě představit, jak bouřlivě protestuje proti direktivě EU o přijetí imigrantů, aby nakonec kapituloval.
Psali jsme:
A je tedy na Slovensku nějaká reálná politická síla bránící se imigraci, islamizaci či centralizaci ze strany EU?
Jediná taková reálná politická síla, která chrání i národní a státní zájmy Slovenska, je Kotlebova ĽSNS. Jeho volební slogan byl: „Zatočíme so zlodejmi v kravatách aj s parazitmi v osadách.“ Svoje myšlenky prezentuje jednoduše a srozumitelně, přesně odhadl, co běžného občana tlačí. V diskusích, které jsem sledoval, vystupuje klidně a překvapivě má převahu i nad politologicky vzdělanými politickými protivníky. Mně osobně sice na něm vadí jeho náklonnost ke Slovenskému štátu, ale vybojovat je třeba současné, ne minulé konflikty a války.
Obrovský úspěch pana Kotleby ve volbách vyvolal zděšení ve standardních politických stranách a v neomarxistickém mainstreamu. První reakcí politiků byl bojkot této strany, odmítání jakékoli komunikace s jejími poslanci. Druhou reakcí bylo schválení takzvaného zákona proti extremismu, který je konstruován tak, že extremistou se může stát prakticky každý, kdo nesouhlasí s neomarxistickou agendou EU a s její imigrační politikou.
Jsme svědky evidentní snahy najít jakoukoli záminku pro zrušení této strany. Dokud nebyl schválen zákon proti extremismu, byl jsem hrdý na Slovensko jako na ostrov svobody a demokracie v neomarxistickém totalitním moři. Zatím jsem nezaregistroval žádnou politickou stranu, a to včetně Kotlebovy ĽSNS, která by pochopila ideologický rozměr současného politického boje a podle toho vypracovala i svůj politický program. To se týká i Česka. Z článku Jiřího Fuchse jsem se s překvapením dozvěděl, že drtivá většina současných politiků ani netuší, že neomarxismus existuje, a už vůbec netuší, jaká je to nebezpečná idologie. Doufám, že to aspoň částečně napraví má připravovaná kniha Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu, která má vyjít v České republice v češtině v nejbližší době.
* * *
Ing. Pavel Fendek je ekonom a zakládající člen Inštitútu národnej politiky. Fendek se problematice imigrace systematicky věnuje od vstupu Slovenska do EU. Své analýzy a závěry z nich přednáší od roku 2008 na Medzinárodných politologických dňoch v Prešově a Košicích a též je prezentuje ve sbornících z těchto konferencí.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
