Je to oficiální. Vtip „Já budu volit komunisty. Tak to je jasný, ale ze který strany?“ není jenom relevantní, naplnil se v celé své ironické kráse. Jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel si za minulého režimu jak se říká smočili, z ochoty vstoupit do strany vytěžili výcvik a zkušenosti, které se těm zásadovým nedostaly. To není nic překvapivého, lidí jim podobných pobíhá po Česku stále ještě dost. Ale nekandidují na prezidenta.

Dodejme, že ani jeden v této „službě režimu“ zřejmě nezpůsobil někomu utrpení či vážné utrpení. Ani Pavel, ani Babiš nemlátili vězně ve věznicích, studenty na demonstracích nebo nestříleli na hranicích. U Babiše se zatím nezjistilo, že by někoho udal. U Pavla je zde svědectví jeho spolužáka, jinak také nic. Na rozvědčíka trénoval, ale řízení agentů už provozovat nestihl.

Mnohem zajímavější než samotná komunistická minulost je u kandidátů jejich vyrovnávání se s ní. Začněme Andrejem Babišem. Myšlenka, že bývalý majitel Agrofertu a s ním spojeých podniků je stále ještě někde v hloubi duše komunistou, je úsměvná. Pravověrný komunista by Andreje Babiše bez uzardění označil za vykořisťovatele proletariátu. Je těžko říci, zda Babiš někdy myšlence komunismu věřil. Samozřejmě, novináři se mohou ptát a Babiš jim dá takovou odpověď, jaká se mu bude zrovna hodit nebo je pošle někam, protože tuší, že se jedná o otázku záludnou. Osobně si myslím, že nevěřil. Na osobní rovině se tedy nemá s čím vyrovnávat.

Na politické rovině je to pro Andreje Babiše netéma. Jeho elektorát s komunistickou minulostí problém nemá, zvláště ten, který Babiš kapitalisticky odcizil komunistům tím, že nabídl lepší produkt. Ti, kdo s ní problém mají, by Babiše stejně nevolili. Ale především, jejich nechuť k lídrovi ANO není z důvodu samotné komunistické minulosti, ale z toho, že Babiš není ochoten hrát jejich hru na vinu a odpuštění. To je pro ně mnohem větší urážka než to, že byl ve straně a možná psal hlášení pro StB. Andrej Babiš má tu drzost se o jejich morální pohoršení a o celé vyrovnávání s komunismem nezajímat.