Jste pátý na kandidátce Svobodných do Evropského parlamentu. Preference zatím na úspěch neukazují. Věříte si?
Určitě věřím Svobodným, obrovskou roli bude v těchto volbách hrát voličská účast. A tam my máme voliče takové ty skalnější, co k volbám chodí. My jsme v podstatě jediná pomyslná rozumná euroskeptická strana. ODS je příliš eurooptimistická a SPD podle mne není rozumná strana, příliš často podle mne hrají na emoce. Věřím, že se najde těch potřebných 80 tisíc voličů pro překročení hranice pěti procent, abychom úspěšně získali alespoň jeden mandát.
Jsou nějaké priority, na které byste se chtěl v Evropském parlamentu zaměřit?
Jako Svobodní jsme si stanovili pět priorit, které bychom chtěli splnit. Je to vyjednání výjimky z povinnosti přijmout společnou měnu, tedy euro. Také bychom chtěli, aby Evropská unie vrátila státům právo veta v otázkách další integrace. Také, aby si jednotlivé členské státy samy rozhodovaly o imigrační a azylové politice. Pak tam je ještě snížení byrokracie a zpřehlednění hlasování v Evropském parlamentu.
Proč by Česká republika měla mít v oblasti přijetí eura vyjednanou výjimku? Velká Británie tuto výjimku vyjednanou měla. Přesto ale Evropskou unii opouští…
My si myslíme, že euro pro nás není ekonomicky ani politicky výhodné. Bereme to tak, že pokud pro nás má mít Evropská unie smysl, tak si tu výjimku musíme vyjednat. My chceme evropskou spolupráci, ale nechceme pokračování další integrace, nechceme spojené státy evropské. Pro nás má smysl evropská spolupráce. Nemá pro nás smysl evropská měna.
Vy jste poměrně mladý. Ještě studujete. Láká vás kariéra profesionálního politika?
Profesí jsem experimentální fyzik. Baví mne to víc. Je mi 24 let a aktuálně dopisuji diplomovou práci. Poté půjdu možná na doktorát, ale ještě mám trochu času na rozmyšlenou. Obecně vzato mě ale věda láká víc než politika. Politika je spíš můj koníček. Já jsem nikdy neseděl doma a nenadával na poměry. Spíše se snažím věci ovlivnit. Takže pro mě má politika určitě smysl. Ale že by to byla vidina celoživotního zaměstnání, to se u mě určitě říct nedá.
Jak by tedy měla Evropská unie podle Svobodných vypadat?
V naší kampani máme dovětek – Odejdeme bez placení. My máme Evropu rádi a budoucnost vidíme v hospodářské spolupráci evropských států. Ale nesouhlasíme s další integrací. Nesouhlasíme s byrokratickou zátěží. Stanovili jsme si těch pět oblastí, podle kterých se Unie musí změnit, aby pro nás mělo cenu v ní zůstat. A pokud se nezmění do roku 2024, kdy se v rámci EU Česká republika stane z čistého příjemce čistým plátcem, tak budeme prosazovat vystoupení z Evropské unie. Svobodní by tedy rádi, aby se Evropská unie vrátila zpět do stavu před Lisabonskou smlouvou.
Tedy pouze ekonomická spolupráce, volný trh, volný pohyb zboží a osob?
Přesně tak. Žádné věci, jako společná evropská armáda, společné ministerstvo zahraničních věcí. To my nechceme. Naše vidina je Evropa spolupracujících, ale suverénních evropských států.
Je krátce před evropskými volbami a začíná se mluvit o reformě Evropské unie. Tímto tématem se začínají zvolna ohánět i obecně proevropsky naladěné strany, například ODS. Není to jen populismus?
U Svobodných to populismus určitě není. My se tomuto tématu věnujeme dlouhodobě. V evropských otázkách jsme jednotní a konzistentní. Co mně třeba vadí na rétorice ODS v tomto ohledu, tak je to například to, že pan Zahradil v Evropském parlamentu sedí už 15 let. 15 let reformuje a nic se nestalo. Dokonce si třeba místo hlasování zajede na rockový koncert.
Asi hlavní rozdíl mezi odééskou a námi je ten, že oni říkají: musíme EU zkusit reformovat, a když se to nepodaří, tak to zkusíme reformovat znovu, a když se ani to nepodaří, tak to zkusíme ještě jednou. Kdežto my jsme si vytyčili nějakou hranici, za kterou to už nepůjde. Když se nám nepodaří docílit našich pěti priorit, tak EU opustíme.
EU nyní čeká Brexit. V Unii bez Británie bude pravděpodobně dále posilovat role velkých hráčů Francie a Německa. Jak by na to měly malé členské státy reagovat?
Reakci už tu vidím. Česká republika začíná trochu více kooperovat v rámci skupiny V4. Myslím si, že to je dobře, ale Francie a Německo mají v EU tak velké slovo, že my s tím jen máloco zmůžeme. Proto si myslím, že bychom měli členským státům EU vrátit právo veta alespoň v případech další evropské integrace. Aby nás zkrátka Francie a Německo nemohly tlačit třeba k přijetí myšlenky nějaké společné evropské armády.
A oblast migrace? To je přece velmi horké politické téma…
My si myslíme, že azylová a migrační politika by měla zůstat plně v kompetencích jednotlivých členských států Unie. To není úplně věc, kterou by EU měla řešit centrálně. Migrace obecně a v ekonomickém ohledu je prospěšná věc. Například v Česku chybí dlouhodobě méně vzdělaní pracovníci. Takže zadrátovat si hranice, to není řešení. Na druhou stranu ale není možné, aby hranice byly úplně propustné. Není možné, aby si přišlo milion lidí, o kterých nikdo nic neví, bez dokladů a procházeli se po Evropě zcela volně.
K tomu ovšem podle všeho ale došlo…
K tomu došlo a je to špatně. Aktuálně se posílil Frontex a uvidíme, jestli teď bude nějak fungovat. Co si myslím, že je velmi důležité, je vznik azylových center v těch třetích státech, aby se ti lidé řešili ještě předtím, než do té Evropy vstoupí. V případě, že pak tito lidé právo na azyl nemají, tak je vracet nazpátek do těch jejich zemí. A to teď také nefunguje.
Nemyslím si ale, že je dobré zneužívat strach lidí a vyvolávat nenávist proti muslimům. Tohle vůbec není o náboženství. Ekonomická migrace je extrémně pozitivní věc, ale státy si musí kontrolovat, kdo k nim přichází.
V Británii ovšem právě ekonomická migrace a příchod levných gastarbeiterů vedl k prohlasování Brexitu.
Že neměli rádi Poláky a Čechy a podobně, kteří jim tam přijeli pracovat. To už je na nich. Podle mě to ale ekonomice prospívá a nakonec to pomáhá těm lidem všem. Co se týče toho, že s tím nesouhlasili, tak je to jejich volba. Můžou si ty hranice zadrátovat. Myslím si, že jim to uškodí. Já bych takový postoj nepodpořil.
S další integrací se ale počítá. Stále je tady například myšlenka možné jednotné azylové a migrační politiky koncentrované v jednom úřadu, se kterou si pohrává francouzský prezident Macron…
My jsme proti tomu. Zastáváme myšlenku, že by spolu národní státy měly a mohly spolupracovat, ale rozhodně ne to, že ten, kdo spolupracovat nechce, bude pak nějakým způsobem penalizován jako třeba Orbánovo Maďarsko. Jsou to věci, které si ty státy musí rozhodnout samy za sebe.
Takže opět zopakuji. Jsme pro ekonomickou spolupráci, volný trh a pohyb zboží a osob. Ovšem nevidíme budoucnost Evropské unie v těch pomyslných spojených evropských státech ve federalizaci.
Národní státy podle vás tedy již nejsou pasé?
Myslím si, že národní státy svoje místo pořád ještě mají.
Mohla by Česká republika v jedenadvacátém století mimo EU vůbec existovat jako samostatný stát?
Musela by být nějaká alternativa. My také nechceme vystupovat, když už bychom se pro to eventuálně rozhodli, bez záložního plánu to nelze, tedy vstupu do nějakého alternativního bloku. Existuje například EFTA, evropská zóna volného obchodu. Nechceme vystupovat z Evropské unie bez plánu B. Česko patří do Evropy. Je nutné zdůraznit, že Evropa není a priori Evropská unie. Pokud nám ale nesedí Evropská unie, tak se pojďme zamyslet nad jinou formou evropské spolupráce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
