Koncem minulého roku jste oznámil konec v politice. Byl hlavním důvodem tohoto zásadního rozhodnutí krach připravovaného projektu do eurovoleb s Realisty, nebo toho bylo více?

Mohl jsem samozřejmě vést Svobodné do eurovoleb i bez koalice, ale ověřil jsem si na prohraných volbách do Poslanecké sněmovny i na prohraných komunálních volbách v Praze 5, že bychom takto neměli šanci. Nedokážu zkrátka získat 5 % hlasů. A nedávalo mi smysl, abych Svobodné vedl do prohrané bitvy. Proto se z veřejného prostoru stahuji. Chci ale při této příležitosti aspoň poděkovat všem lidem, kteří se mnou deset let tu káru táhli.

Svobodné jste před 10 lety založil, po většinu tohoto času jste byl předsedou, pro širší veřejnost jste byl zdaleka nejznámějším členem strany a možná i pro některé jediným, koho znali. Co teď se Svobodnými bude?

Strana bude jistě existovat i beze mě, dokud bude mít pro členy smysl. Bude to ale mít těžké, pokud neobhájí europoslanecký mandát. Také teď Svobodní přijdou o řadu registrovaných příznivců, když jim změnou stanov sebrali jejich největší právo – hlasovat o kandidátech v primárkách. A problém je samozřejmě i vnitřní rozpolcení.

Momentálně se Svobodní potýkají ve velkých sporech, které ještě navíc probírají na veřejnosti. Zdá se, že se do sebe pustili liberálové a konzervativci. Není tohle příčinou problémů, nebo jde o spory spíše osobního charakteru?

Myslím, že spory na tématech jako je migrace nebo „manželství“ homosexuálů existují i v jiných stranách. Ale zdá se, že ta sporná témata týkající se základních společenských hodnot mají nyní pro členy obou táborů větší důležitost než témata, která ve Svobodných dominovala dřív – rušení zbytečných úřadů, snižování daní, rušení dotací. Přebujelé úřady a vysoké daně vlastně nikoho už nezajímají. Vypařilo se pojítko a zbylo to, co rozděluje.