Prolétl jsem velmi zběžně první polovinu výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti a nenašel tam vaše jméno. Podepsal jste ji, nebo ne?

Výzvu jsem nepodepsal. Dosti jsem váhal, ale nakonec jsem si řekl, že nemám dost informací na to, abych lidi nabádal, co si mají myslet. Migrace mohou přinášet pozitiva, ale také s sebou nesou rizika. Tak to prostě je.

Jak výjimečná je z historického a sociologického hlediska dnešní migrace do Evropy?

Z historického hlediska migrace do Evropy výjimečné nejsou. Migrace z Evropy a do Evropy mají svůj rytmus. Velké migrační pohyby v novodobé Evropě byly spojeny například s přítomností Osmanské říše a s jejími výboji směrem na severozápad, velké migrační pohyby do Evropy jsou typické pro období těsně po druhé světové válce, kdy tempo růstu poválečné Evropy zabezpečovala v rozsáhlé míře mimoevropská pracovní síla. Po několika staletích, kdy Evropa byla vystěhovalecká, se právě na počátku šedesátých let dvacátého století stala přistěhovaleckým kontinentem.

V dnešní Evropě víceméně vykrystalizovaly dva druhy politických postojů. Jeden míří k většímu multikulturalismu a přijímání urpchlíků, druhý naopak k jakémusi uzevření kontinentu ve stylu „Pevnost Evropa“. Jaký postoj či typ jejich hybridu je z vašeho hlediska pro Evropany výhodnější?

Na otázku se dá odpovědět dosti obtížně, neboť se zaměřuje na dvě ne zcela slučitelné věci. Na téma uprchlíků a na téma migrační politiky. Uprchlíci jsou lidé, kteří se nacházejí mimo svou vlast a mají oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních, anebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám a zastávání určitých politických názorů, a nemohou přijmout ochranu země, jejíž občanství mají. Pokud taková osoba požádá první zemi, která je pro ni bezpečná, o mezinárodní ochranu a její žádost je oprávněná, měla by takovou ochranu na dobu, kdy jsou její obavy oprávněné, získat. Diskuse, zda je to výhodné, není namístě. Váleční uprchlíci jsou v podobném postavení jenom s tím rozdílem, že lze předpokládat, že válečné nebezpečí nebude dlouhodobé a že, pokud pominou důvody jejich odchodu z nebezpečných zón, tak se do země původu vrátí. Jedná se tedy o temporální asistenci a nikoli o migrační politiku.

Co se týče druhé části otázky, tedy migrační politiky, tam lze obtížně hovořit o Evropě jako celku. Každopádně ale můžeme zvažovat výhody a nevýhody.

V Rakousku se snažili migranty spravedlivě rozvrstvit do všech spolkových zemí, ale nepovedlo se to. Stejně se začali vracet do měst. Myslíte si, že eurounijní kvóty mohou fungovat, anebo je spíše funkční finanční vyrovnání?

Já se domnívám, že jsme snad už diskusi o kvótách ukončili. Česká republika s nimi má též určité zkušenosti. Ministerstvo vnitra také sleduje, jak se azylanti usazují v jednotlivých krajích a snaží se vytvářet pobídky do krajů, kde se pro azylanty nevytvářejí možnosti ubytování nebo zaměstnání. I v tomto případě je největší zájem o Prahu a dá se to ovlivnit jen částečně. Při přesídlování uprchlíků z Řecka na konci čtyřicátých let dvacátého století tito lidé dostali umístěnky na Šumpersko a Jesenicko a žádný výběr neměli. Byli to často lidé ze zemědělského horského prostředí a stejně se ve velkém začali brzy po příjezdu stěhovat do měst. Se sociálním inženýrstvím má Evropa bohaté nedávné negativní zkušenosti a já doufám, že už další nehrozí.

Je vůbec plná integrace kulturních menšin dosažitelná, a když ano, mohl byste uvést nějaký příklad?

Ano. Vezměte si třeba pražské Zlaté stránky a podívejte se, kolik je tam příjmení, které byste zařadil do jiných prostředí. Česká společnost během staletí absorbovala spousty Slováků, Němců, Italů a dalších národností. Vedle toho jsou zde ale skupiny, které si po staletí ponechávají specifické rysy, a nelze předpokládat, že se to brzy změní. Je také otázka, čemu říkáme integrace. Různě jsou do společnosti integrovaní i příslušníci majoritního obyvatelstva. Závisí to na povaze, věku, povolání a dalších charakteristikách. Během života se stupeň integrovanosti mění.

V podtitulku knihy Migrace – historie a současnost, kterou jste sepsal s kolegy, stojí, že každá migrační kauza dvacátého století je specifická a málo reflektuje ty předchozí. Jak tedy vnímáte srovnávání migrace ze zemí socialistického bloku se současnou uprchlickou vlnou do Evropy? Takové to, také jsme byli migranty, tak jim dnes musíme vycházet vstříc...

Velká vlna žadatelů o azyl byla v České republice z východních zemí, jako Ukrajina, Rumunsko, Slovensko a další, na začátku jedenadvacátého století. Žádalo tu tehdy o mezinárodní ochranu v jednom roce až osmnáct tisíc osob. Většina těchto žádostí se ukázala jako neoprávněná. Takové situace zpravidla nastávají, pokud jsou cizinecké zákony a vízová politika moc tvrdé a uprchlické zákony moc benevolentní. V tom případě se ekonomická migrace začne měnit na uprchlickou a to je neefektivní jak pro migranty, tak i pro cílové země migrace. V současné době sice v České republice jsou úspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu z Ukrajiny, Běloruska a dalších zemí, ale jejich počty nejsou nijak dramatické. Migrace z bývalých socialistických zemí je v současné době v drtivé většině, vyjma obětí konfliktu na Ukrajině, ekonomická nebo za účelem sloučení rodiny, či studia, včetně socialistického Vietnamu.