Jakékoliv zprávy o energiích jsou v poslední době příšerné. Ceny energií a plynu lámou rekordy. A bude ještě hůř. Cenové rekordy mají emisní povolenky, umělý evropský výmysl. Od začátku roku jsou jejich ceny na trojnásobku, padla hranice devadesáti eur za tunu oxidu uhličitého v ovzduší. Což nečekali ani odborníci. „Byl jsem přesvědčen, že trh si najde rovnováhu někde na 50 eurech za povolenku, pak na 70. Ale dneska jsme na 90 a může to jít výš,“ uvedl pro Seznam Zprávy analytik skupiny Sev.en Energy Radek Jirků. Celý text má vypovídající titulek – „Masakr na trhu s energiemi, chystejte si peněženky. Naděje na obrat není“.
Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
Vysvětluje se v něm, že povolenky tlačí na cenu elektřiny, protože je musejí nakupovat uhelné a plynové elektrárny. A ty jedou naplno, výroba ze solárů je v zimě zanedbatelná a větrníky nestabilní. Jediným dalším spolehlivým bezemisním zdrojem je jádro, to ale v evropském měřítku nemůže nepříznivý vývoj zvrátit. A také v něm ještě promlouvá Radek Jirků: „Čtvrteční zavírací cena na pražské burze PXE na základní kontrakt s dodávkou elektřiny na rok 2022 ve 163 eur za megawatthodinu, to bylo ještě před nedávnem pro výrobce něco z říše snů. Ale zároveň je to katastrofa pro spotřebitele.“
Čím tedy topit? Máme se začít otužovat?
A do toho všeho marasmu Evropská komise navrhuje do roku 2040 konec topení plynem. Konkrétně chce postupně ukončit vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. Přísnější ekologická pravidla mají platit pro výstavbu nových budov, které navíc nebudou moci od roku 2030 produkovat žádné emise. Od roku 2027 pak lidé přijdou o nárok na podporu vytápění plynovými kotly. Počítá s tím soubor návrhů, které Komise vymyslela na její cestě ke klimatické neutralitě.
Pokud se však bude odstupovat od uhlí a některé země i od jaderné energie, a teď ještě i od plynu, lidé se oprávněně ptají, čím si budou topit? Mají se snad začít hromadně otužovat? Na tuto zprávu zareagoval na Twitteru například Miroslav Kalousek. „Celé dětství a mládí jsem skládal a nosil uhlí, abychom si doma zatopili. V roce 1990 jsme plynofikovali a skončila dřina i páchnoucí kouř. Teď čtu, že vytápění plynem má skončit v roce 2040. Tak snad do té doby umřu. V 80 letech bych už putny s uhlím neunesl,“ napsal.
Štěpán Kotrba na svém facebooku navrhuje „eurosojuznikům topit hovnama“. Oni, tedy EK, má však jiné řešení. Sází na ekologickou výrobu vodíku a bioplynů, zejména z biomasy. Jak je to reálné? Není technologie na bázi vodíku teprve v plenkách? Kolik by to vlastně stálo, kdyby se tento záměr skutečně zrealizoval? Jak bychom museli přestavět své teplárenství a všechnu svoji infrastrukturu, aby lidi nezmrzli?
Proč Zeman ustoupil ve věci Lipavského?Anketa
„Čím jdeme dále do budoucna, tak se člověk vyhýbá nějakým jednoznačným vyjádřením. Je to daleko a může se stát leccos. Pro evropskou a českou energetiku a domácnosti je spíše podstatné, co se děje letos a příští rok v cenách energií. A to už indikuje, že evropský trh s energiemi není příliš dobře regulován,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz.cz Jiří Gavor, výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií. „Taková prohlášení, která učinila Evropská komise, ještě více přilévají nervozitu na trhu a zvyšují nejistotu. Cíl směrem k dekarbonizaci je všeobecně akceptovaný. Spíš jde o to, jakým způsobem a tempem se to bude provádět. Plynárenské společnosti počítají s tím, že jak to ekonomika a technologický vývoj umožní, nebudou přepravovat klasický fosilní zemní plyn. Do deseti procent lze do něj přimíchávat vodík prakticky bez problémů, ve vyšších koncentracích už to potom vyžaduje rekonstrukci plynárenských sítí, a to je velice náročné. Čistý vodík je médium, které je velice náročné na transport a skladování. To není ještě vyřešeno,“ upozornil.
Na přechod na čisté vodíkové hospodářství nejsme připraveni
„Na přechod na čisté vodíkové hospodářství nejsme připraveni. Současné technologie to ani neumožňují. Plán Evropské komise tedy vychází z optimistického předpokladu, že za dvacet let technologie pokročí. Což je možné. Zdaleka to ale není jisté a nevíme, jak to bude drahé. V tom je ta slabina,“ objasnil. Ještě obtížnější to bude pro země jako Česko, Polsko a další, které jsou závislé na uhelné energetice. „V první řadě chceme přejít od uhlí. Abychom mohli odejít od uhlí, do roku 2030 budeme naopak zvyšovat spotřebu zemního plynu. Takový mezikrok, že už v roce 2030 se očekává významný pokles spotřeby zemního plynu v Evropě – ano, prosím, ale bez České republiky a dalších uhelných zemí. Pro ně je tento cíl nemožný,“ zdůraznil. „Aby to byl průměr přes celou Evropu, by znamenalo, že státy, které mají větší potenciál v obnovitelných zdrojích energie, přímořské státy nebo jižní s dobrými podmínkami pro fotovoltaiku, tam to břemeno musí být rozděleno nerovnoměrně,“ vysvětlil.
Sousední Německo chce kromě uhlí odejít i od jádra, a to do konce příštího roku. Nová německá vláda si pod vlivem Zelených stanovila dosti ambiciózní cíle zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů na 85 procent. Jak to bude s ním a plynem? „Evropa spoléhá na to, že zvýší tempo výstavby obnovitelných zdrojů energie. Aby zásobování a trh byly v rovnováze, tak by se už teď současné vysoké tempo obnovitelných zdrojů muselo ještě zdvojnásobit. Nelze to úplně vyloučit. Ale samotné Německo do konce příštího roku utlumí zbytek jaderných elektráren, v těchto dnech se připravuje vypnutí tří bloků jaderných elektráren o dvojnásobku výkonu Temelína. Což také vytvoří nerovnováhu na trhu a neprospěje to cenám elektřiny. Německo tedy podle mého názoru bude mít do roku 2030 problémy omezovat zemní plyn, protože ten je přirozeným doplňkem obnovitelných zdrojů, pakliže není uhlí a jádro. A to Němci nemají,“ sdělil Jiří Gavor.
„Možná že do roku 2040 bude nějaký technologický průlom u vodíku a ve skladování energií. Nelze to vyloučit. Ale v kratším časovém horizontu do roku 2030 jsou podle mého plány Komise nereálné přinejmenším ve středoevropském regionu,“ domníval se. Nicméně případný technologický průlom by musel nastat v nejbližších letech, protože přestavba teplárenství a infrastruktury by také trvala spoustu let. „Samozřejmě. Jak říkám. Do roku 2030 se plynárenské sítě nemohou v podstatě nějak měnit výrazněji. To nejde. V tom případě do roku 2030 prognózuji, že postupně se bude měnit složení zemního plynu s tím, že do něj bude přidáván vodík. Do deseti procent to nevyžaduje žádné investice do původních trubek. Změní se tedy chemické složení plynu ve prospěch obnovitelnosti, ve snížení uhlíkové zátěže. To je něco, na co se plynárny připravují. Bude se tam přidávat biometan, který má nulovou uhlíkovou stopu. Může to činit deset procent současné spotřeby. Což nikdo nezpochybňuje,“ uvedl.
Současná úroveň cen elektřiny je sociálně neúnosná pro většinu Evropanů
„Ale razantní odchod od zemního plynu v podmínkách střední Evropy, která má vůbec problémy, aby v první řadě odešla od uhlí... bude to muset být dvourychlostní Evropa, kde se musí odlišit jiná struktura energetiky na startovací čáře. Je otázka, jestli tento harmonogram je proveditelný i pro mnohé státy západní Evropy. Vyžádalo by si to velké náklady. Co se týče transformace kompletně energetiky České republiky do roku 2030 i 2040, bychom měli upozornit, že pro nás, pro naši energetiku, je to nezvládnutelné,“ zdůraznil.
„V první řadě by se Evropská komise však měla zamyslet nad tím, jak stabilizovat ceny energií v současnosti, v roce 2022. Není to problém jenom České republiky, i když samozřejmě chudšího křídla EU zvláště. Jak to sleduji, současná úroveň cen elektřiny je sociálně neúnosná pro většinu Evropanů,“ upozornil. A rozhovořil se i o emisních povolenkách. „To je komodita, kterou vymyslela a zorganizovala Evropská unie a může nastavit a upravit pravidla. To ovšem vůbec nedělá. Rezignuje na jakoukoliv regulaci trhu, a to je špatně,“ uzavřel Jiří Gavor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
