Podivné myšlenkové zvraty v hlavě Andreje Babiše, směje se předseda Pirátů Bartoš. A připomněl premiérovi, jak se v „temných dobách“ setkával s Ivanem Langerem a dalšími

Premiér Andrej Babiš na 5. sněmu hnutí ANO uvedl, že by chtěl být premiérem do roku 2025. „Náš národ je geneticky určen k tomu, abychom hráli větší roli než doposud,“ řekl. Má pravdu? Bylo by pro ČR výhodné, aby zůstal dalších šest let premiérem? Je to zrovna Andrej Babiš, kdo může přispět k „předurčení“ českého národa k úspěchu?

Je to evidentně další a jistě ne poslední myšlenkový zvrat Andreje Babiše, který těsně před parlamentními volbami uvedl, že po čtyřech letech vykonávání funkce premiéra v politice skončí (ZDE).

Do politiky vstupovat dle jeho vyjádření nechtěl, ministra dělat nechtěl a premiéra prý dělá z donucení členské základny ANO. Faktem je, že ANO stojí a padá s osobou Andreje Babiše. Stal se obětí vlastního megalomanství a za dobu existence jeho hnutí o řadu kvalitních lidí z počátečního období přišel a novým vyrůst nedal. Dle hesla „já platím, já rozhoduji“.

O genetickém předurčení mluvili nacionalisté před 2. světovou válkou. Podobné výroky bych čekal od některého z nacionalistických pohlavárů. Lidé v ČR skutečně mají obrovský potenciál, který bohužel ani vlády předchozí ani vláda současná neumožňuje naplňovat. Podporují se tu velké firmy a fabriky, a malým živnostníkům se hází klacky pod nohy. Podceňováno nejen finančně je vzdělávání, inovace, kultura i čas na oddech. Lidé jsou svázání byrokracií, povinnostmi, EET. Svobodná společnost musí dýchat. Lidé se v ní nesmí bát, že nebudou moci zaplatit drahé bydlení, energie, dětem studia. Na to by se měl politický lídr zaměřit. O tom sice někdy premiér mluví, ale takovou politiku ani teď ani v předchozí vládě reálně nedělá.

Babiš obsáhle kritizoval 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Po „divokých 90. letech“ dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání „tutlalo a legitimizovalo“. Kdy se naše „zdevastované hospodářství“ otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Lze se s takovým hodnocením ztotožnit?

Toto je jeden z největších paradoxů nástupu a současné vlády hnutí Andreje Babiše. „Babiš podnikatel“ přece svou kariéru založenou na vztahu s politiky v divokých letech budoval. V průběhu 90. let se samozřejmě s celou řadou vrcholných politiků setkával a tehdy mu to nevadilo. To dokazuje například ZDE, kde jsou s Andrejem Babišem zachycení Miloš Zeman, Ivan Langer, který se právě nyní do politiky za ODS opět vrací, Jiří Paroubek nebo Petr Benda, jeden z kmotrů sociální demokracie. Andrej Babiš se setkával s představiteli pravicových i levicových vlád. Podobně, jako se dnes snaží lavírovat tak, aby dostal hlasy od voličů z obou názorových táborů.

Kolem osoby Andreje Babiše se objevují neustále nové kauzy. Problémy narůstají zejména ohledně střetu zájmů. Úřad v Černošicích podezření ze střetu zájmů potvrdil a uložil Babišovi pokutu, Evropská komise má závěry svého šetření zveřejnit v horizontu týdnů až měsíců. Jsou to problémy, které ohrožují Českou republiku a demokracii? A co možné zastavení dotací z EU?

Před deseti lety byl popotahován Bohuslav Sobotka za to, že si našetřil na byt z poslaneckých náhrad, které mu náležely. Andrej Babiš dnes pochybnými způsoby inkasuje desítky milionů dotací z EU a zároveň má stamilionové daňové úlevy v ČR díky ministerstvu, které řídí jeho podřízená, a nikoho to příliš nevzrušuje. Lidé jsou na jednu stranu frustrovaní tím, když vidí nízkou vymahatelnost práva, daňové úniky a zmanipulované zakázky; na druhou stranu jsou značně otrlí a shovívaví, pokud se takový problém týká politického oblíbence, kterému věří. Střet zájmů Andreje Babiše existuje od jeho vstupu do politiky a je i chybou sociální demokracie, že na toto přistoupila.

Návrh skupiny poslanců kolem Václava Klause mladšího ohledně mazání příspěvků na sociálních sítích neuspěl u Ministerstva spravedlnosti. Resort doporučil návrh neschválit. Jak pohlížíte na tento návrh?

Piráti tento návrh od začátku vnímali spíše jako vtip, který snad poslanci nemohou myslet vážně. Obsahuje totiž celou řadu problematických částí. Sociální sítě by se například již nemohly bránit proti robotickému spamu, který uživatele obtěžuje. Jak by to vypadalo?

Pokud by nějaký stroj zaplavil zdi facebookových uživatelů obrovským množstvím sdělení jakéhokoliv typu – například „Piráti jsou nejlepší“, Facebook by s tím nemohl bojovat. Dnes pokud se objeví tisíc takových spamů, tak je síť tisíckrát smaže. Robotickým spamem by neměl být Facebook zaplavován a je zcela legitimní to mazat. Takovou technickou ochranu není možné trestat. Podle nás by bylo mnohem vhodnější, pokud by Facebook zveřejnil algoritmy, podle kterých určuje, které příspěvky je nutno smazat. Obecně se obávám, že ten problém není možné vyřešit pouze na úrovni ČR.

Sociální sítě by kvůli takovému zákonu byly v podstatě paralyzované. V případě, že by nějaký příspěvek překračoval zákon, jednalo by se například o výhrůžky, pomluvy, navádění k trestnému činu a podobně, nemohl by provozovatel takový příspěvek smazat ihned. Musel by počkat na rozhodnutí soudu, což v ČR trvá roky. Nehledě na to, že řada příspěvků některých hnutí či jejich členů, ale i lidí, kteří si myslí, že zákony na internetu neplatí, již v tuto dobu překračují hranice českého práva, od šíření poplašné zprávy až po hanobení rasy či podněcování k násilí; policie bohužel tento rozměr příliš neřeší ani na přímé oznámení.

Minulé vlády mluvily o digitální ekonomice, znalostní společnosti atd. Je Babišova strategie „digitální Česko“ dobrým krokem vpřed v této oblasti?

Tato strategie samozřejmě není strategií Andreje Babiše, ale je výsledkem práce odborníků, Rady vlády pro informační společnost a vládního zmocněnce Vladimíra Dzurilly. Andrej Babiš digitální ekonomice a eGovernmentu nerozumí a dokonce se tím veřejně chlubí. Svědčí o tom řada jeho výroků například směrem k e-shopům i představa, že pro občany ČR je zajímavé, aby tu byl AppleStore.

Nicméně strategie „digitálního Česka“ je dobrá. Záleží však na tom, jak bude aplikována. Ze Sněmovny teď na její podporu přichází zákon o právu na digitální službu, na který Piráti dlouhodobě tlačí, a podílejí se na něm zástupci všech stran na platformě pod Výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj i zástupci technologických firem. Jedná se o přelomový návrh, který má občanům garantovat možnost komunikovat se státem digitálně. Společnými silami se nám, věřím, podaří lidem skrze eGovernment a jeho služby ulehčit práci a získat volnější ruce, ale na to je potřeba více konat, než o tom mluvit.

Vzhledem k tomu, že peníze plynou do agrokorporací a premiér neustále horuje za učňovské školství, těžko věřit jeho PR, které hovoří o průmyslu 4.0 a směřování ČR na technologickou špičku.

Podle údajů developerské společnosti Trigema vzrostlo loni průměrné nájemné v Praze za metr čtvereční (bez poplatků) na 340 korun. V žádaných částech Prahy stojí metr i 400 a více korun měsíčně. Za padesátimetrový byt v Praze tak bez poplatků zaplatíte klidně 20 tisíc měsíčně. Proč je málo dostupných bytů a jsou tak drahé? A co důchodci a mladé rodiny? Když si nemohou dovolit bydlení v Praze, znamená to prostě, že se mají odstěhovat jinam, kde je to levnější?

Praha není nafukovací, bojuje s nedostatkem dostupných bytů stejně jako s počtem parkovacích míst. Byty v centru navíc ve velkém kupovali zahraniční rezidenti, kteří je dále dlouhodobě nepronajímají. Část těchto bytů je využívána na krátkodobá ubytování například před Airbnb, což je dosud často součástí tzv. šedé zóny ekonomiky. To se nyní snažíme napravit a sdílenému ubytování chceme dát řád. Návrh na regulaci Airbnb jsme představili ministryni Kláře Dostálové již v lednu 2018.

Krom toho také chceme úpravu stavebního zákona tak, aby přiměl developery přispívat na veřejnou vybavenost v místě výstavby. To bude motivovat k využití tzv. brownfieldů, tedy opuštěných a nevyužitých staveb, namísto stavění na zelené louce. Největší pákou je však oprava stávajícího a získání dalšího tzv. obecního bydlení. Nabídka obecních bytů a jasná pravidla k jejich obsazování, kde cena není hnána komerčními pravidly, může následně ovlivnit cenu bytů v komerční nabídce.

PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.

Piráti
Místopředseda vlády pro digitalizaci
místopředseda vlády

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Dalším velkým problémem (nevím jak v Praze, ale v některých regionech určitě) je obchod s chudobou. Jako příklad mohu uvést před nedávnem uveřejněný text v Seznamzpravy.cz o bytovce v Jirkově, která vydržela pouhý rok. Položilo ji, že tu majitelé bytů nabízeli lidem na podpoře bydlení za předražené nájemné. Mohli ho nadsadit, protože za nájemníky na dávkách ho stejně proplácel stát. Peníze skončily u majitelů bytů, ale ti z nich neplatili ani základní náklady na bydlení. Dům byl v dluzích a pak bez tepla, teplé vody a elektřiny. A nakonec i bez nájemníků... Podobný osud hrozí v Jirkově i dalších domům, a jistě nejen tam. Zástupci čtyř severočeských měst se obrátili na vládu, aby zakročila proti obchodu s chudobou. A není to zdaleka poprvé, obce na severu Čech se obracely už i na minulé vlády. O problému se ví dlouhou řadu let, politici zprava i zleva slibují nápravu, a ta se neděje. Proč, podle vás? Kde je problém?

Praha a další města, kde raketově roste cena bydlení, se mohou v dohledné době stát skanzeny bez skutečného života. Už dnes si nemůže řada lidí dovolit bydlení nejenom v Praze, ale i v řadě měst velikosti okresních. Problémy mají senioři, samoživitelky a samoživitelé, studenti z rodin s nižšími příjmy. Je na straně státu, aby nastavil taková pravidla, která těmto ohroženým skupinám pomůžou. I proto podporujeme zákon o sociálním bydlení, který by řešil situaci více než 60 tisíc domácností. To představuje čtvrt milionu obyvatel ČR. Není to problém omezený jen na tzv. vyloučené lokality, nebo na lidí s problematickou minulostí.

Boj s chudobou však spočívá i ve vymáhání stávajících pravidel pro bydlení od šmejdských pronajímatelů, nikoliv plošným vyhlášením bezdoplatkových zón. Spousta lidí, kteří mají standardní bydlení, si jej mohou dovolit právě díky nějakému doplatku. Tito pak v bezdoplatkové zóně, které jsou dnes vyhlašovány klidně na úrovni městských částí, nemohou žít.