Podnikatel z Plzně: Vy vážně chcete obchodovat s velmocí jako "rovný s rovným"? Prezident zachraňuje, co dvacet let ministři zanedbávali

3. 4. 2016 20:03

ROZHOVOR Když nás Čína obrazně řečeno „hledala,“ my jsme ji poučovali o lidských právech – a dost. Nyní přicházíme, kdy se na jejím trhu střídají nejrůznější mocnosti a čínskému prezidentu jsou udělovány ty nejvyšší pocty. Má naše republika, jejíž počet obyvatel se rovná jednomu většímu čínskému městu, vůbec šanci? Anebo tato země našla ve středu Evropy partnera pro své další aktivity nejen v EU, ale v Evropě jako takové? O politických konsekvencích, ale i praktických podnikatelských zkušenostech hovoří ParlamentníListy.cz se šéfem Regionální Hospodářské komory Plzeňsko Miloslavem Zemanem, který je v Číně „pomalu jako doma“ – byl tam mnohokrát a studovala tam i jeho dcera...

Podnikatel z Plzně: Vy vážně chcete obchodovat s velmocí jako "rovný s rovným"? Prezident zachraňuje, co dvacet let ministři zanedbávali
Foto: Hanka Brožková - KPR
Popisek: Si Ťin-pching a Miloš Zeman během byznys fóra na pražském Žofíně

Fotogalerie: - Poslední den čínského prezidenta

Poslední den čínského prezidenta Si Ťin-pchinga st...
Poslední den čínského prezidenta Si Ťin-pchinga st...
Poslední den čínského prezidenta Si Ťin-pchinga st...
Poslední den čínského prezidenta Si Ťin-pchinga st...
Poslední den čínského prezidenta Si Ťin-pchinga st...
Poslední den čínského prezidenta Si Ťin-pchinga st...

Čína avizovala miliardové investice. Bude se to však týkat především velkého kapitálu a minima menších firem. Pocítí tuto pobídku běžný český občan?

Vždy je důležité, do čeho tato investice je a zda vytváří něco nového. Nákup obchodního podílu či nemovitosti znamená pouze přeliv kapitálu na jiný účet. Většina avizovaných investic se jeví jako transfer kapitálu. O přínosné investici tak můžeme hovořit, pokud vznikne nové pracovní místo nejlépe s vysokou přidanou hodnotou nebo odkup českého patentu.

Kolem česko-čínské spolupráce se angažuje řada lidí, kteří byli v minulosti poněkud problematičtí, třeba Jaroslav Tvrdík. Není to pro něj jen určitý post, křeslo, ale skutek utek? Angažuje se tu rovněž bývalý premiér Petr Nečas, který prohlašuje, že první vstřícné kroky udělala jeho vláda, a nikoliv ČSSD... Jak to vidíte?

Média znají politiky, ale já znám řadu lidí, kteří pomáhat opravdu umějí. Samozřejmě záleží na tom, jak se ptáte. Mě zajímá skutečná pomoc normálním firmám. Samozřejmě v Číně potřebujeme politickou podporu. Zde opravdu zapracoval pan Tvrdík, i protože vizitka poradce premiéra mu to umožnila. Pomoc by se ale měla systémově rozvinout i pro střední a menší firmy, pro pár největších nestačí. Pan Nečas mě trochu překvapil, vidím to jako politické přetlačování.

V tichosti je docela daleko Plzeňský kraj. Za pomoci Západočeské univerzity jsme před spuštěním kooperačního portálu, který s provincií Zhejiang domlouváme dva roky. Po spuštění v květnu konečně nabídneme českým firmám zdarma prezentování, nabídky kooperace, výzkumu, studijní stipendia. A to na garantovaných portálech s rychlým přístupem v obou jazycích. Jistě méně okázale, ale konkrétně.

Byl jste mnohokrát v Číně. Říká se, že je tam zcela jiná mentalita. Je to i v byznysu? Čeští podnikatelé, kteří se tam dostali, hovoří o tom, že významná je otázka i několikaletého poznávání. Nejsme na tak velký byznys tak nějak hr?

Souhlasím s názorem, že dlouhodobý a vzájemně výhodný obchod lze uskutečnit až po řadě let poznávání. Je to rozdíl v komunikaci, mentalitě, pohledu na obchod. K obchodu v Asii a Číně zvláště potřebujete vždy společné známé. Při zadrhnutí je čínský partner vždy opatrný, aby druhá strana neztratila tvář, a tak se zastaví, ale nic neřekne. Je na vás, abyste problém rozpoznali. Bez společného známého, který se za vás zeptá, je to velmi komplikované.

Samozřejmě bavíme se o obchodu, kdy chcete do Číny dodávat. Pokud chcete nakupovat, je zájem na čínské straně a jde to snáze, a to mate. Číňané jsou excelentní obchodníci a informace si najdou. Dokonce umějí spolupracovat mezi sebou, hranice konkurence setřou s cílem obchodu. I proto je naše vzájemné saldo mezinárodního obchodu 1 : 16.

V mezinárodních otázkách i v byznysu nebudeme spíše čínským trojským koněm v EU nebo v Evropě vůbec? Hovoří se o tom, že tvrdost čínských obchodníků nezná slitování a jsou v mnohém nemilosrdnější než třeba američtí...

Samozřejmě čínská strana má eminentní zájem vstupu na evropský trh. Přesně znají pravidla a hledají pro ně nejvýhodnější místo vstupu. Vzhledem k tomu, že v těchto případech Evropská unie vůbec není jednotná a každý myslí na svoji výhodu, myslím, že bych využil výhodu možného vstupního bodu do EU pro Českou republiku. Ale měla by z toho plynout výhoda pro Českou republiku, ne zneužít osobní postavení pro malou skupinku osob se zištnými zájmy.

Nevykupuje podle vás Čína Evropu a konkrétně v prvopočátku naši zemi? A nestáváme se ještě větším odkladištěm čínského málo frekventovaného zboží?

To si nemyslím, že bychom se stali odkladištěm, ale také doufám, že ne pouhým průchodem. Vše záleží na prvotních dohodách. Obávám se, že ty výhody za umožnění vstupu standardně nevyužijeme. Asi jako když Inkové měnili zlato za zrcátka. Jsme stejně úsměvní. Když Čína měla zájem vzájemně obchodovat, exportovali jsme demokracii. Dnes chceme s velmocí obchodovat my jako rovný s rovným. Přitom oni k nám exportují vše, co jen lze, a náš export do Číny je zlomek. A to počítáme i export AUTO ŠKODA, ze kterého přínos pro Českou republiku moc nevidím. Vždyť česká škodovka se z 80 procent vyrábí v Číně. To aby koncern VW splnil závaznou kvótu procent výroby v Číně. Některé modely Audi se celé dovážejí z Německa.

Jsme vázáni na EU, obchodujeme s Ruskem – nepřevrátí se nám statistické tabulky a je to správné tak se přichylovat k jedné, byť silné, ale přesto centrálně řízené ekonomice?

Je zajímavé, že jste mi tuto otázku procent nepoložil v době, kdy jsme vyváželi na Kubu, do Číny, Ruska. Na těchto trzích jsme byli velmi silní a zadarmo jsme je opustili. Také se mi vkrádá úsměv na tvář při termínu „naše obchodování s EU“. Vždyť při 40–50procentním vlastnění českých firem zahraniční matkou je to spíše „práce ve mzdě“ než obchod.

Co znám české firmy, tak se uplatňují především na mimoevropských trzích. Zde naše výrobky unesou konkurenční srovnání. Myslím, protože je jen správné o tyto trhy zpátky usilovat a věřím, že to i jednou pochopí některý ministr zahraničí a začne používat termín ekonomická diplomacie. Zatím dvacet let nic a zachraňuje to prezident Zeman. Vždyť správný stůl má více nohou. Vazba na více trhů je jen přínosem.

VŠE O NÁVŠTĚVĚ ČÍNSKÉHO PREZIDENTA

Nedá mi to, abych se nezeptal na vaše dojmy z událostí v Praze. „Čínští vítači“ nejsou „jenom asijský folklór“, nebo si máme zvyknout, že to nebylo naposledy?

Souhlasím s názorem, že každý může nosit libovolnou státní vlajku, pokud to tak cítí. Ale nezveličoval bych to.

A co Tibet? Má smysl připomínat lidská práva... A máte informace, jak to vlastně nyní vypadá v Tibetu? Na jedné straně se hovoří o čínské expanzi, na druhé o nelehké situaci běžných lidí, kteří s lamy nemají až tak dobré zkušenosti. Kde je tedy pravda?

Četl jsem pohled pana Václava Klause mladšího a nemám k němu co dodat. Potkal jsem jen málo lidí, kteří mají podložený vlastní názor, minimum těch, jež tam byli. Každá země má svoji historii a bolavé místo. Ono moderní a celkem bezpečné je skloňovat Tibet, balit se do vlajek.

Mě víc trápí česká matka samoživitelka, která aby s dětmi nespadla pod hranici bídy, tak často čeká na zázrak.

Tomáš Havlík v PL přímo hovoří, že nám obchody s Čínou nestojí za to, abychom ztratili tvář i spojenectví se Západem a EU. O něčem podobném hovořil také ekonom Sedláček v ČT. Nebo je to tak, že nám Evropa tak trochu závidí...?

Víte, občas slyším, že tvář nemůžeme nalézt od bitvy na Bílé hoře. Možná by bylo snazší vyjmenovat, kde jsme si tvář nepokazili výkřiky. Myslím, že bychom se měli povinně ve škole učit správnému chování s trochou diplomacie. Svoboda slova je výsada, ale i závazek. V tom by nám Amerika měla být vzorem. Ale i zde právo vlastnit zbraň nedává nikomu právo střílet, po kom se mi zlíbí. To, že by skrytě každá země Evropy chtěla využít výhodu být bránou pro Čínu, Rusko, Ameriku, není pochyb.

Až z českých „montoven“ odejdou jejich majitelé dál na východ, myslíte, že se do nich „nastěhují“ čínské firmy? Je tu nějaká naděje pro méně kvalifikované české pracovníky?

Zatím tu vidím jen málo čínských výrobních firem. Zato sleduji některé české, které nakupují z Číny a prodávají jako české. O technickém vzdělání se píše hodně, neřešíme ale téměř nic. Nikdo nesleduje – od sametové revoluce neexistuje přístupná statistika, tu snad má pouze ministerstvo práce a sociálních věcí – změny celé společnosti, a tak nelze zachytit hrozbu přerušení mezigeneračního předávání zkušeností. A tak vidím, jak u nás ubývá vědců. Jejich kvalita se pozná podle publikování v zahraničních odborných médiích. Ta pak přenášejí novinky na odborníky. Vidím jejich nárůst, možná i přetahováním, na čínské straně. A tak se bojím, že pojem zlaté české ruce odnese čas a my nezvládneme víc než zmíněné pomocné práce. Ovšem s vysokoškolským titulem.

Jaká je v Číně povědomost o České republice, alespoň tedy ve velkých městech? Vždyť jsme pro ně jedna malá provincie... Jistě tomu pomohl třeba krteček a panda…

Krteček jistě. Často pokud jsem chtěl popsat, odkud pocházím, nejspolehlivější bylo uvést jména fotbalistů. Proto mám radost, že nyní se stal ikonou i Nedvěd. Bohužel tradiční české výrobky neznají. Buď je zahraniční matka prezentuje na její – Auto Škoda je prostě německé –, nebo nedovolí dovážet, protože by to konkurovalo její investici – Plzeňské pivo.

Kromě vyspělých měst a provincií, zázraků techniky, kosmického výzkumu atd. je v Číně ale stále hodně chudých lidí. Nerozevírají se tu nůžky – byť pod komunistickým vedením – stejně jako třeba v USA?

Chudých je v Číně samozřejmě pořád dost. Ale já raději sleduji tendence. Zatímco chudí v Číně se snaží mít lépe a vidět světlo na konci tunelu, my často vidíme beznaděj, byť se máme lépe. A tak se snažíme žít na úkor druhých a zneužívat sociální systém. Z dlouhodobého hlediska takto prohrajeme.

Bohatí a chudí jsou všude. Na každém kontinentě. S novým vedením se docela rychle vytváří v Číně střední vrstva. Bohatší než naše, se zájmem cestovat. To by mohla být naše šance. Pokud nabídneme kvalitní služby, a ne česká moudra.

A na konec něco veselejšího. Čína „hladoví“ po českém pivu, jaká je kvalita toho čínského? A co jejich kořalky či víno?

Víte, Čína moc o českém pivu neví. Plzeňský Prazdroj tam nebylo možné vyvážet, to zakázal jeho jihoafrický majitel. Nyní uvidíme. Budvar má taky komplikace, v Číně je Budweisser. Mimochodem, mě tam zavedli do obchodu a napočítal jsem tam přes 100 druhů piv. I jedno české, to jsem ale v životě neviděl u nás. Řada čínských piv je vynikající. A tak asi i zde nám „ujel vlak“. Nyní roste zájem o minipivovary.

Alkohol je na tom stejně. Víno také. Nakonec řada velkých francouzských vinařství patří Číňanům. Zde ale je šance. Číňané bedlivě kontrolují, odkud pochází kolek na láhvi. Pokud je evropský, jsou ochotni platit za kvalitu. A naše výrobky kvalitní jsou.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

O zájmy občanů tu nejde. Novináři dostali za úkol ho odstranit. Zkušený pozorovatel Kuchař vidí v kauze Babiš jedno velké ale

20:45 O zájmy občanů tu nejde. Novináři dostali za úkol ho odstranit. Zkušený pozorovatel Kuchař vidí v kauze Babiš jedno velké ale

ROZHOVOR Podnikatel a ekonomický poradce Jaroslav Kuchař hodnotí protestní akce 17. listopadu a klim…