V poslední době jsme svědky stále častějšího násilí páchaného v evropských městech příslušníky muslimských etnických skupin. Vražedné řádění řidiče kamionu na promenádě v Nice, napadení sekerou ve vlaku, pobodání matky s třemi dcerami na jihu Francie, střelba v nákupním centru, vražda ženy mačetou na ulici, exploze bomby v batohu sebevraha v Ansbachu, útok dvou ozbrojenců v kostele na severu Francie a zabití kněze. Vidíte v těch činech souvislost s náboženstvím útočníků?
V případech, kdy se pachatelé přihlásili k ideologii tzv. Islámského státu nebo byli pod jejím prokazatelným vlivem, má vraždění jednoznačnou souvislost s náboženstvím. Nedává vůbec žádný smysl oddělovat fundamentalismus a náboženský radikalismus od náboženství. Extremistické formy a proudy v islámu, hinduismu nebo křesťanství vycházejí z „původních“ náboženských systémů a bez jejich vzájemné souvislosti jim nelze porozumět. To samé platí o motivaci pachatelů extrémního náboženského násilí. Džihád nelze pochopit bez islámu. To, zda nazveme násilný džihád mutací náboženství nebo tzv. pseudonáboženstvím, je věc jiná. Je nicméně jednoznačně prokázáno v odborné literatuře, že i pouhá náboženská metafora dokáže motivovat k zabíjení.
Téměř ve všech případech ale zaznělo, že útočník měl psychické problémy nebo že to je čin osamělého šílence. Pokud bychom na toto vysvětlení jako příčinu agrese přistoupili, nenabízí se přesto spojitost s tím, že jejich náboženství na rozdíl od jiných – nebo více než kterékoli jiné – vyvolává u svých vyznavačů touhu páchat zlo?
Ne všechny násilné útoky v minulých dnech souvisely s náboženským extremismem a byly zřejmě opravdu dílem psychopatů. Zároveň platí, že politické reprezentace budou důsledně inklinovat k vysvětlení, že se jednalo o vyšinuté, nenormální jedince. Za prvé se tím politici mohou vyhnout nepříjemnému faktu, že to byla právě jejich politika, která extremistické náboženské skupiny do Evropy přivedla. A za druhé tím vytvářejí ostrou dělící linii mezi „šílencem“ a zbytkem společnosti. Nikdo potom nemusí vysvětlovat, jak ve vyspělé západní civilizaci mohlo dojít k radikalizaci útočníků a co tento fakt znamená do budoucna. Z morálního hlediska jsou tito pachatelé skutečně nenormální. Z psychopatologického hlediska bychom na nich nic výrazně nenormálního nenašli. O tom jsem přesvědčen, protože „hypotéza normality“ byla v minulosti potvrzena již několikrát, ať se jednalo o nacistické masové vrahy nebo předchůdce dnešních džihádistů z řad islámských radikálů. Lidské zlo je zkrátka „normálnější“, než jsme si ochotni připustit.
Co tyto lidi vede k tomu, aby se vzdali svých normálních životů a spáchali násilný útok, za nějž často sami zaplatí nejvyšší cenu?
Uvěřili něčemu, co v jejich myslích a očích překračuje předmětný svět. Uvěřili někomu, kdo je schopen dovedně manipulovat a kdo je naučil nenávidět nepřátele. A v některých případech skutečně uvěřili tomu, že je za jejich hrdinské mučednictví čeká odměna. Jinými slovy, bez pochopení náboženských motivů nelze „smyslu“ tohoto násilí vůbec porozumět a také mu nelze v budoucnu zabránit.
Psali jsme:
Kdyby stát organizoval kurzy střelby, zúčastnili byste se za poplatek v relaci např. ceny autoškoly?Anketa
Nemají lidé této víry jejím vlivem jaksi zakódován způsob řešení problémů nebo ventil nenávisti, že ublíží jiným – většinou cizím – lidem až tak, že je připraví i o život?
V radikalizovaných formách náboženství je zakódováno striktní rozdělení světa na dobrý a zlý. I džihád je bojem proti zlu. V humánně pojatém islámu se může jednat o duchovní zápas proti vnitřním silám. V radikalizované podobě je to boj proti zlu v podobě nevěřících nepřátel. A není žádných pochyb o tom, že tato metafora motivuje náboženské extremisty k zabíjení jednotlivců i celých skupin. Islámský stát v současnosti páchá několik genocidních programů na Blízkém východě a v Africe, které jsou namířeny proti Jezídům, křesťanům a dalším skupinám „nevěřících“. Ale tato násilná „zakódovanost“ se vůbec netýká jen islámského radikalismu. Prakticky každé náboženství má potenciál radikalizovat své stoupence, včetně buddhismu, který motivuje k násilnostem v současné Barmě. Není příliš pravděpodobné, že by v dohledné době vypukla svatá válka dvou náboženství, jako tomu bylo v minulosti například v období křížových výprav. Spíše je pravděpodobné, že si radikalizované náboženské proudy budou vybírat snadné terče k páchání genocidního násilí a tím posilovat svou soudržnost, identitu a nárok na existenci.
Existuje vůbec nějaká reálná možnost ochrany před takovými lidmi?
Jedinou prevencí proti vzestupu politického náboženství je sekularismus zaručující svobodu vyznání. A jedinou prevencí proti násilí je nenásilná kultura, ve které jsou především mladí lidé vychováváni a vedeni k demokratickým hodnotám.
Považujete jako expert na náboženské zdroje násilí islám za slučitelný s životem v Evropě, když pro muslimy jsou ženy podřadné bytosti, lidé jiné víry nebo nevěřící jsou pro ně méněcenní a je záslužné je obrátit na vlastní víru, nebo je pronásledovat či dokonce zabíjet?
V Evropě je „neslučitelné“ vše, co odporuje ústavám jednotlivých států. Všeobecná záruka náboženských svobod neznamená, že náboženská ideologie je nadřazená demokratickým principům. V Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, se píše, že „stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. Křesťanství, islám i judaismus obsahují řadu kontroverzních prvků, které se dostávají do rozporu s demokratickými hodnotami. V teologické rovině o nich lze disputovat, ale v praktické rovině se náboženství musí podřídit zákonům, které platí pro všechny bez výjimky. Současné evropské elity dělají obrovskou chybu v tom, že radikální islám bagatelizují nebo odmítají označit za náboženský problém. Tím je islám v očích veřejnosti stále intenzivněji vnímán jako privilegovaná a nedotknutelná ideologie, jejíž stoupenci si mohou dělat, co se jim zlíbí. Tato neúčinná a kontraproduktivní strategie pouze povede k tomu, že čím dál méně lidí bude radikální a umírněný islám rozlišovat. A dále se ve svých důsledcích může stát příčinou celokontinentální vlny rasismu, která byla přítomna naposledy v meziválečném období.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
