Jaký je to pocit, být čtvrtstoletí starostou? Nemáte někdy, lidově řečeno, práce v politice již plné zuby? Co vám dává energii a chuť se v ní angažovat?

Pocitů je víc a dá se říct, že se střídají. Samozřejmě, že za tu dobu jsem pocítil nesčetněkrát chuť se vším praštit a věnovat se rodině a třeba vlastní firmě, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě ta práce – myslím tím hlavně tvůrčí stránku věci a také to, že se dá pořád něco posouvat kupředu – baví a naplňuje. A člověka potěší a posílí i to, že alespoň občas lidé dají vědět, že to snažení není zbytečné, ale pro ně užitečné a potřebné.

Když se ohlédnete zpět, na co jste nejvíce pyšný, a je naopak něco, co se vám dosud prosadit nepodařilo?

Pýcha předchází pád – tak mi to říkali moji rodiče. Myslím, že pyšný nejsem, a jestli mám právo být na něco alespoň trošku hrdý, musí posoudit jiní. Důležité je, aby se člověk nemusel za svoje konání stydět, a to se, doufám, alespoň v této mé činnosti, nemusím. Nebo alespoň o něčem takovém nevím.

Jistě jsou věci, které se daly udělat lépe. Ale stojím si za tím, že jsme se vždy snažili hledat pro město to nejoptimálnější řešení.