O roce 2015, který je téměř za námi, se mluví jako o nejsložitějším od sametové revoluce. Byl něčím přelomový i podle vás rok 2015?

Spíš je to začátek nějakých změn, kterými společnost nejen u nás, ale v celé Evropě musí projít. Migrační krize ty změny jen podtrhla, už dlouho ale zrály a konfrontace s ní je jen odstartovala. Mám dojem, že v oblasti, která se mne profesně týká – tedy v oblasti lidských práv – je stále jasněji vidět, že k podstatné změně dochází. Lidská práva už nebude možné posuzovat bez souvislosti s povinnostmi, to je nejzávažnější změna, která se dlouho připravovala. Práva už nebudou moci být chápána bez povinností. Ukázala se nutnost spojení práv s povinnostmi, to zatím v tradičním pojetí není úplně chápáno.

Uprchlická krize dále ukázala, že se na věci stále díváme jen z hlediska historických zkušeností a uvažuje se pak o tom, že nás migranti obohacují, přinášejí nějaký rozkvět apod. Evropa ale nikdy nebyla konfrontována s takovým přílivem a množstvím uprchlíků, kteří navíc mají velmi odlišný charakter. Na to se zapomíná.