Který prezident podle vás udělal pro naši zemi nejvíce?Anketa
Slavíme sto let republiky. Ovšem ozývají se hlasy, že vlastně ani není co slavit. Jednak „ta“ republika už neexistuje, a navíc je prý rozkradená a zaprodaná. Co na to říct? A co vidíte v současnosti jako největší problém naší republiky?
Ti, kdo mají takové názory, buď absolutně neznají historii naší země, nebo jde o lidi, kteří zpochybňují svobodnou existenci naší země. Vybojování samostatnosti stálo mnoho úsilí, krve a životů českých a slovenských diplomatů, legionářů a domácích odbojářů. A jakékoliv zpochybňování těchto obětí považuji za odsouzeníhodné. Chápu, že ne vše po roce 1989 se povedlo, a dovolím si i tvrdit, že v divokých devadesátých byla spáchána celá řada obrovských majetkových zločinů. Pokud bychom však chtěli hledat „rozkradenou“ zemi, tak by jí zcela jistě nebylo Česko.
Jak dnes vnímáte vztahy mezi Čechy a Slováky? A s odstupem doby, bylo podle vás dobře, že jsme se po sametové revoluci rozdělili na dva státy?
Osobně jsem rozdělení Československa velmi želel a želím jej dodnes. Ke Slovensku a Slovákům mám velmi blízko. Na druhou stranu uznávám, že šlo o přání mnoha Slováků a nebylo by fér jim bránit v naplnění snu. Za čisté bych však považoval, kdyby o této otázce proběhlo referendum.
Od sametové revoluce uplyne příští rok už 30 let. Rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem je stále dost velký. Brzdí nás ještě pořád dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na západ? Je pravda, že jsme vlastně „kolonií“ Západu?
Rozdíl mezi životní úrovní u nás a na západ a jih od našich hranic se razantně snížil. Pochopitelně máme nižší příjmy, ale tomu odpovídají také výrazně nižší ceny služeb. Navíc, zvláště v posledních letech příjmy u nás prudce rostou. Pokud bychom v roce 1989 neosvobodili naši zemi od totalitního režimu a následně nevstoupili do EU, byl by rozdíl dramaticky vyšší. Souhlasím však s tím, že otázka odlivu zisků za naše hranice zůstává nedořešena, a jsem rád, že jde o jednu z vlajkových lodí mé mateřské strany. Rozhodně však situace není tak špatná, že bychom se měli cítit jako kolonie Západu.
Když jsme zmínili komunistický režim, máte pocit, že jsme se s ním po roce 1989 vypořádali dobře? Čím to, že stále tolik lidí na něj vzpomíná v dobrém jako na staré zlaté časy?
Psychologie říká, že když se nám děje trvale něco zlého, vzpomínáme na ty střípky, které jsou dobré. A naopak. To odpovídá i minulému režimu. Protože byl celkově zrůdný a každý den většina obyvatel naší země trpěla většími či menšími ústrky, šikanou a ponižováním, tak si většina z nás pro zachování zdravé mysli ponechala vzpomínky jen na ty věci, které se nám až tak špatné nezdály.
Po nedávných volbách se ukazuje, že mladá generace se vzdaluje té starší. Mladí volí Piráty či jiné liberální subjekty. Tyto subjekty se esteticky i svou prezentací liší od stran „starých“. Mladí též demonstrují proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. Častěji se vyslovují pro členství v EU, méně odsuzují migraci. Kazí ti staří, kteří volí Zemana a Babiše, budoucnost mladým, nebo mladí nemají rozum?
Názorové rozdíly mezi mladou a starší generací jsou zde odjakživa a neviděl bych je ani nyní nijak dramaticky. Piráti jsou prostě cool, což mladou generaci oslovuje. Starší generace zase hledá zkušenost, odpovědnost a odvedenou práci. Navíc v každé ze skupin jsou osoby, které mají blíž názorové většině skupiny druhé.
Psali jsme:
Když jsme zmínili prezidenta Zemana, mají pravdu ti, kteří tvrdí, že svou existencí a přítomností v úřadě vlastně „zostuzuje“ památku sta let republiky? Jeho odpůrci ho kritizují za údajný „příklon“ k Východu, nešetří ho ale ani kvůli jeho zdravotnímu stavu. Nově sklidil kritiku za vyznamenání pro Michala Davida… Co vy na to všechno říkáte?
Dlouhodobě nepatřím mezi příznivce Miloše Zemana. Samozřejmě respektuji skutečnost, že byl demokraticky zvolen prezidentem, ale názorově se s ním shoduji velmi zřídka. Vedle Michala Davida bych přidal například i paní Vitáskovou…
Ing. Miloš Zeman
Mimochodem, před revolucí jsme byli samozřejmě pod vlivem tehdejšího Sovětského svazu, po revoluci zase byla pro mnoho lidí „svatá“ Amerika. Nejsme tak trochu ode zdi ke zdi? A jak v současné době vnímáte naši pozici v EU a názory některých na to, že bychom z tohoto společenství států měli raději odejít?
Jsme malý národ a vždy jsme hledali mocné spojence. To je i diplomaticky logické. A pokud nám 40 let vnucovali „lásku“ k Sovětskému svazu, pak je stejně logické, že po „prasknutí gumy“ jsme přelétli na opačný pól. Naši pozici v EU vnímám jako dobrou i v souvislosti s tím, že postupujeme velmi často společně se zeměmi V4. Pokud bychom ještě dokázali připojit k těsnější spolupráci země Pobaltí a bývalé Jugoslávie, byli bychom obrovsky silný hráč. Pokud bychom nebyli součástí EU, šlo by o obrovskou tragédii pro lidi živící se prací a drobné živnostníky. Stovky tisíc z nich by přišli o práci a zbylí by pracovali za nuznou mzdu ze vděku, že vůbec nějakou práci mají.
Když vzpomínáme Sovětský svaz, názory na to, zda nás v roce 1945 osvobodil od nacistů, nebo nás vlastně připojil ke svému impériu, se různí. K čemu se přikláníte vy? Pak tady máme rok 1968… Jak vidíte dnešní vztahy s Ruskem? Máme se ho bát? Je to opravdu nepřítel?
Ačkoliv jsem k Sovětském svazu a Rusku velmi zdrženlivý, nezpochybňuji zásadní přínos jeho vojáků při osvobození naší vlasti od nacismu. Na druhou stranu si musíme přiznat, že tažení sovětských vojsk naším územím přinášelo mnohá zvěrstva páchaná na civilním obyvatelstvu, zejména ženách, a naše následné nedobrovolné přimknutí nám přineslo více než 40 strastiplných let. O roce 1968 mám jasno. Jednalo se o bezohlednou okupaci naší země. Z výše uvedených důvodů je můj vztah k Rusku opravdu velmi zdrženlivý. Rusko nás stále vnímá jako potencionálního vazala a záleží na každém z nás, zda mu to vadí, a tedy v Rusku vidí potencionálního nepřítele, nebo vítá představu velké ruské ruky přitlačené na zátylku naší země a považuje to za přátelské gesto. Mně osobně to vadí.
Podobně s Německem, máme stále „nevyřízené účty“ s Němci? Po vzniku republiky jsme s nimi museli bojovat o naše pohraniční území, ze kterých nás později vyhnali, a my jsme nakonec o pár let později vyhnali je. Nyní žijeme v mírové koexistenci, německé podniky zainvestovaly naši porevoluční obnovu. My máme dvojaký vztah k Angele Merkelové vzhledem k migraci. Co z minulosti vážně prožívat, co vnímat s chladnou hlavou a čeho se do budoucna bát?
Pokud dokážeme udržet současnou rovinu ve vztahu k válečným hrůzám a následnému odsunu, věřím, že jsme schopni držet korektní vztahy. Ostatně hlavní útoky na Benešovy dekrety dnes již zdaleka nejdou od sudetských Němců, ale od současné reprezentace Maďarska.
Pokud jde o otázky migrace, je zřejmé, že už i velká část Němců chápe, že pravdu měly země V4, nikoliv Angela Merkel. Celkově se Německa nijak neobávám, naopak je vnímám zejména jako největšího obchodního partnera a setkání s Němci z partnerských měst vždy probíhalo ve velmi přátelském duchu.
Za 100 let novodobé státnosti jsme tady měli celou řadu osobností, ať už to byl T. G. Masaryk, E. Beneš, Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman… Koho z nich považujete za největšího „státníka“ a proč? Kdo naší zemi nejvíc „prospěl“ a kdo nejvíc „uškodil“?
Největší osobností novodobé české historie pro mě zůstává T. G. Masaryk, který se razantně zasloužil o to, že vůbec nějaká česká historie existuje, a bez něj (nikoliv však pouze) by naše zem dnes stěží existovala. Slovo „uškodil“ bych nerad používal. Nicméně z vámi nastíněných osobností mi byl a je názorově nejvzdálenější Václav Klaus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
