Václav Klaus ve čtvrtek po deseti letech odchází z Hradu. Přestože s ním jako levicový politik v mnoha věcech asi nesouhlasíte, můžete zmínit pozitivní stránky jeho prezidentství?

Pro mě je Václav Klaus velmi rozporuplná postava. Během jeho prezidentského angažmá jsem viděl dva Václavy Klause. Prvního, který měl konzervativní národní zásady, to je pro mě velmi pozitivní, protože před tím Václav Havel byl člověk, který nebyl žádnou značkou. Havel nikdy nemluvil o své hrdosti na to, že je Čech. Václav Klaus tomu úřadu dal právě tuto značku, propagoval Českou republiku. V řadě věcí byl neobvykle vlastenecký, což je slovo, které se za posledních dvacet let už téměř vyloučilo ze slovníku, či se to používá posměšně. Ale Václav Klaus takový byl.

Ten „druhý“ ale v některých věcech přešel do situace, kdy mu dělalo radost, že mohl být proti něčemu a jiný než ostatní. V něčem jsem s ním nesouhlasil, v něčem ano. Zvlášť v tom posledním období se situoval do role T. G. Masaryka, tatíčka Masaryka. Abych byl upřímný, chvíli se mu to dařilo. Všechno ale smazal amnestií. Neupírám mu právo udělit amnestii, ovšem tím, jak to udělal, podle mě poškodil celou řadu lidí.

Ale na rozdíl od kolegů senátorů si nemyslím, že to je velezrada. Tak si to rozhodně netroufám postavit. Kdybychom to měli hodnotit takto, premiér Nečas by už dávno musel být v cele předběžného zadržení. To, co předvedl s církevními restitucemi, když podepsal smlouvu o převodech majetku a přitom leží u Ústavního soudu stížnosti, tak tam by se skutková podstata velezrady dala najít jednoduše.