Jak hodnotíte politický rok 2016 ze svého pohledu? Co z událostí považujete za podstatné?

V roce 2016 se na půdě Poslanecké sněmovny schvalovaly klíčové zákony z oblasti vzdělávání, kterému se intenzivně věnuji, konkrétně novely školského i vysokoškolského zákona. Za nejpodstatnější považuji skutečnost, že se podařilo zabránit likvidaci fakult veřejných vysokých škol. Těm i nadále zůstává okruh nedotknutelných pravomocí, jež není možné odejmout. Jsem rád, že akademické svobody zvítězily nad absolutistickými choutkami některých mocichtivých jedinců.

Když jsem se vás před dvěma roky ptala, jak hodnotíte svůj první rok v Poslanecké sněmovně, odpověděl jste, že zatím šlo spíše o seznamování se s funkcemi a orientování se v resortu. Nejen pro vás, ale i kolegy. Jak to vidíte nyní s odstupem dvou let?

Každý rok činnosti poslance je samozřejmě znát. Poslanec se více orientuje nejen ve sněmovních postupech, nýbrž i v samotné legislativě. Myslím si, že určitý pokrok je vidět, ať už jde o počet a kvalitu vystoupení na plénu či činnost v rámci školského výboru. Posoudit moji práci ale samozřejmě musejí hlavně voliči.

Stěžoval jste si také, že poslanci jsou schopni mluvit půl hodiny o tématu, na něž by stačily tři věty, což vás tenkrát překvapilo. Jste stále překvapen, nebo už jste si zvykl?