Poslanec ODS Žáček: Karel Gott působil v symbióze s komunistickým režimem. Generální pardon na normalizaci, to sem vnesl Zeman. Byli jsme v 90. letech moc velkorysí

10.10.2019 4:45

ROZHOVOR „Faktem je, že ambivalentnost, a naopak symbiotičnost vztahu komunistického režimu a Karla Gotta byla zejména v normalizačním období ojedinělá a nepřehlédnutelná,“ říká historik, poslanec ODS a místopředseda bezpečnostního výboru Pavel Žáček. Zároveň dodává, jak je smutné, že dodnes nikdo řádně nezmapoval veškeré orgány komunistického režimu a podobná diskuse vznikla až kvůli úmrtí významné osobnosti. Podle Žáčka je nutné konstatovat, že jsme byli v devadesátých letech příliš velkorysí a nedokončili jsme očistu veřejného prostoru od všech těchto reliktů minulosti a teď se nám to vrací jako bumerang zpět.

Poslanec ODS Žáček: Karel Gott působil v symbióze s komunistickým režimem. Generální pardon na normalizaci, to sem vnesl Zeman. Byli jsme v 90. letech moc velkorysí
Foto: repro Youtube
Popisek: Pavel Žáček v Interview plus

Některým lidem se nelíbí pohřeb se státními poctami pro Karla Gotta a tvrdí, že jde o glorifikaci režimního umělce a projev neonormalizace. Respekt píše, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Jak celou debatu vnímáte jako historik?

Je smutné, že se tato diskuse vede až u příležitosti úmrtí nějaké osobnosti, a teď, prosím, neznámkuji ani minus, ani plus. Naše společnost se stále nachází v procesu vyrovnávání se se svou totalitní minulostí, jejíž součástí, bohužel, je i dnešní politická realita. Až na nějaké výjimky – otevření archivů KSČ, archivů represivních složek včetně svazků Státní bezpečnosti, přijetí paměťové legislativy, vznik Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek a podobně – jsme se pohybovali víceméně po povrchu. Komunisté brzdili jakoukoliv diskusi, předháněli se v tom se sociální demokracií, později jim ještě sekundovali Zelení a někteří další.

Žádná polistopadová politická garnitura nebyla schopna vytvořit dostatečně robustní prostor pro opravdu svobodnou a nezávislou diskusi na základě tvrdých faktů a kvalifikovaných badatelských výstupů. Pokud jsou paměťové instituce bezzubé, veřejnost o nich nic neví a podstatě věci se vyhýbají, tak jsou podporovány finančně, dostávají granty a tak dále. Pokud začnou fungovat a berou své poslání vážně, všechny politické síly spjaté pupeční šňůrou s komunistickou érou se proti nim postaví a personálně či ideově je vytunelují – Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu po odvolání Václava Bendy, Ústav pro studium totalitních režimů po mém vynuceném odchodu z funkce a odvolání Daniela Hermana či Archiv bezpečnostních složek po odvolání Ladislava Bukovszkého.

Anketa

Kdyby za svého života Karel Gott kandidoval na prezidenta, volili byste ho?

59%
41%
hlasovalo: 21950 lidí

Čím déle nějaký ředitel v čele paměťové instituce vydrží, tím více je to v našich podmínkách podezřelé, co vše za to musí obětovat a jaké kompromisy dělat. V důsledku toho neznáme dostatečně mocenskou strukturu a její změny v letech 1948 až 1989 – anebo velmi omezeně. Stejně tak dostatečně neznáme roli a zodpovědnost jednotlivých funkcionářů z nejvyšší komunistické nomenklatury – rozličnou zcela jistě pro oblasti státní či veřejné bezpečnosti a například kultury, dále vysokého stranického aparátu, represivních složek včetně příslušníků tajné policie, agenturní sítě ve všech jejích podobách, nižších stranických orgánů, řadových členů KSČ a i dalších převodových mocenských pák totalitního režimu, spolupracujících nečlenů strany a podobně. Faktem je, že ambivalentnost, a naopak symbiotičnost vztahu komunistického režimu a Karla Gotta byla zejména v normalizačním období ojedinělá a nepřehlédnutelná.

Necelý týden po mistru Gottovi zemřela herečka a disidentka Vlasta Chramostová. Vrchní ústavní soudce Pavel Rychetský ihned přispěchal s názorem, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to Chramostová. Jde o vyřizování účtů skrze zemřelé osobnosti? O čem to vypovídá?

Vypovídá to o zajímavé věci: pro Pavla Rychetského je přece jen důležitější a silnější předlistopadový vztah z disidentské komunity než vztah k Miloši Zemanovi jako člověku, který ho politicky, tak řečeno, udělal.

Europoslanec Jan Zahradil nadnesl důležitou myšlenku, že probíhající Gottovo posmrtné zbožšťování je součástí jakéhosi generálního společenského pardonu normalizačních let s tím, že podstatná část lidí si už žádné „vyrovnávání se s minulostí“ nepřeje. Podobně jako lidé nejsou zvědaví na stálé opakování minulosti premiéra Babiše a dávají najevo, že jim je jedno, kdo byl a nebyl komunista. Jak to vnímáte? Do jaké míry to skutečně vystihuje náladu ve společnosti?

Ano, souhlasím s dnešním v uvozovkách generálním společenským pardonem, který do naší společnosti naplno vnesl Miloš Zeman a rozvinul Andrej Babiš, jehož moc je dnes z podstatné části postavena na voličích snících nostalgicky svůj normalizační sen. Navenek to vypadá, že vyrovnání s minulostí si podstatná část občanů nepřeje, ale nemusí to být pravda. Ostatně jde o proces, který neovlivníme, který se děje, ať chceme, či nechceme. Každopádně máme právo na informace o naší totalitní minulosti, které jsme si těžce vybojovali, a je možná dokonce větší a důležitější než právo na informace o fungování současného postkomunistického demokratického systému. Čas od času chce prostě každý znát informace o své minulosti, anebo o minulosti osob ze svého okolí. Nedovedete si představit, kolikrát jsem už například v Poslanecké sněmovně odpovídal na otázku, zda byl Andrej Babiš opravdu agentem Státní bezpečnosti…

Ing. Jan Zahradil

  • ODS
  • Řekněme NE evropské federaci!
  • europoslanec

Prezident Miloš Zeman se ani letos nezúčastní veřejných oslav 17. listopadu. Uvedl, že bude u svíčky doma vzpomínat, a připomenul, že loňské květiny od něj i premiéra vyhodili lidé do koše. Jak vnímáte, že se hlava státu nezúčastní oslav třiceti let od pádu komunismu?

Na jednu stranu se domnívám, že je to ostuda až celostátního formátu, pokud se třicátého výročí pádu komunismu český prezident nezúčastní. 17. listopad 1989 je klíčový den, který zarazil poslední hřebík do rakve totalitnímu režimu v Československu, díky tomuto dni máme v České republice a na Slovensku svobodu, demokratický kapitalismus a pluralitní politický systém, který Miloši Zemanovi umožnil stát se předsedou politické strany, premiérem, a nakonec i prezidentem. Neexistuje důležitější den našich soudobých dějin než 17. listopad 1989.

Na druhou stranu jsem v podstatě rád, že prezident nevystrčí paty z Lán, není to jeho svátek, začátku činnosti Občanského fóra se nezúčastnil, do politiky naskočil až později svým projevem na Letné. A to nehodnotím jeho současné postoje, adoraci normalizačních komunistických kádrů, jeho propojení s imperiálními pohrobky sovětské politiky či popírání svých vlastních politických postojů z počátku devadesátých let. Takže mi to zase tolik nevadí. On nás stejně nastartuje nějakým svým nevhodným bonmotem, tak jako vždy.

„Je naprosto legitimní, aby se kauzou Andreje Babiše a jeho syna zabýval sněmovní výbor pro bezpečnost,“ řekl jste před časem pro Český rozhlas. Jak kauzu vnímáte nyní, kdy bylo trestní stíhání premiéra Andreje Babiše zastaveno?

Stále si myslím, že jsme tomu měli věnovat více pozornosti, ale díky našemu přečíslení a také nevhodnému vedení výboru to nebylo možné. Stejně jako tehdy i dnes jde o nezávislost policie, stejně jako tehdy jde o nezávislost státního zastupitelství. Andrej Babiš odstartoval personální změny v bezpečnostních sborech, a zejména v policii – od policejního prezidenta až po nadřízeného policisty Nevtípila prošetřujícího Čapí hnízdo. Účelovost postupu trestně stíhaného premiéra byla zjevná. Ale policii díky pevné páteři pana Nevtípila a jeho kolegů neudolal, na rozdíl od státních zástupců, kde žádné kádrové změny dělat nemusel, šli mu na ruku sami. Tuto kauzu stejně jako všechny další Babišovy kauzy vnímám jako nebezpečné nejenom pro stabilitu politického systému, ale pro nezávislost našeho státního aparátu jako celku. Nevěřím, že babišovci na státní zástupce neklekli. Je to jeho styl, on jinak vítězit neumí.

Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že by v případě obnovení trestního stíhání Andreje Babiše využil možnosti abolice a premiérovi by ji udělil. Premiér naopak řekl, že by ji nepřijal a celá diskuse kolem je nesmyslná. Jak vnímáte celou tuto výměnu vy?

Andrej Babiš se z této šlamastyky dostal sám, vlastními silami – viz předchozí odpověď, což se Miloši Zemanovi evidentně nelíbilo. Překvapený prezident, který ztratil na premiéra jednu z důležitých pák, se mu do toho na poslední chvíli snažil hodit vidle. Babiš určitě rád nebyl a rozhodně mu to nepomohlo ani navenek do zahraničí.

Zmínil jste také nutnost ujištění ze strany policie směrem k veřejnosti, že nepodléhá při vyšetřování žádným tlakům. Věříte v nezávislost české justice a policie? Co se v České republice za poslední desetiletí v tomto ohledu podařilo a co nikoliv?

To je samozřejmě velmi důležitá otázka, nicméně odpověď na ni není jednoduchá. Státní zástupci, kteří Babišovi historicky v řadě případů vycházeli vstříc, naposledy při sestřelení ředitele GIBS Murína, si nijak nepomohli a postupně se logicky dostali na druhou stranu barikády. Myslím, že jim nyní Babiš vyhlásil válku. Fakt, že státní zástupci vzali zastavení Čapího hnízda na sebe, potvrzuje, jak se bojí nezávislosti soudů. Negativní vliv to ovšem může mít na policejní orgány, které si to vyhodnotí, že je státní zástupci nutí do řady úkonů, aby je nakonec podtrhli. Státní zástupci mohli prokázat svoji nezávislost, po které tolik volají, a pěkně to zvorali.

Ráda bych se vás jako historika zeptala na váš pohled kolem pomníku maršála Ivana Koněva. Místo něj by měl být umístěn univerzální památník osvoboditelům, jak rozhodli zastupitelé Prahy 6. Souhlasíte s tímto postupem?

Souhlasím, je to dnes zřejmě jediné řešení. Kontroverznost osoby maršála Koněva byla a je zjevná. A my navíc máme řadu vlastních hrdinů druhé světové války, kterým jsme stále nebyli schopni postavit pomníky. Například z řad našich bojovníků Pražského povstání, ať již vojáků, či civilistů. Jinými slovy máme vlastní událostmi a osobnostmi nabité dějiny, nepotřebujeme je suplovat z dovozu, navíc ideologicky zastaralé sovětské provenience.

Celou kauzu kolem sochy doprovázejí protesty z ruských oficiálních míst. Ruský ministr kultury nazval starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09) dokonce nacistou. Starosta tvrdí, že jde o další způsob dezinformační kampaně Ruské federace u nás. Co o Rusech a o Kolářovi celý spor vypovídá?

Podle mého názoru jde o nepřijatelné vměšování se do naší situace. My také nekomentujeme rozhodování některých zástupců místní samosprávy v Ruské federaci, a mohli bychom. Například v místech, kde jsou blokovány opravy pomníků a hrobů našich legionářů. Obrazně řečeno, Rusové bojují o prostor ve střední Evropě, který ztratili před třiceti lety, a neštítí se evidentně využít jakýkoliv argument. Opět je nutné konstatovat, že jsme byli v devadesátých letech příliš velkorysí a nedokončili jsme očistu veřejného prostoru od všech těchto reliktů minulosti a teď se nám to vrací jako bumerang zpět.

Zdá se, že je Rusko poslední dobou jedním z nejvýbušnějších témat. Čekal jste, že pomník vyvolá až tak bouřlivé diskuse vzhledem k tomu, jaké nálady v České republice panují? A jak v tomto případě k Rusku přistupovat?

V posledních letech se Putinova administrativa opět snažila ze sovětské historie udělat nástroj státní politiky. Začalo to znepřístupňováním archivů a končí to bojem o pomníky v zahraničí. Připomeňme v této souvislosti, že například v Polsku bylo sovětské dezinformační pojetí dějin v podstatě totálně vymazáno. Zjevně se bojí, aby se tak nestalo v další zemi střední Evropy. Vůči Rusku se musíme chovat sebevědomě, nejsme jeho gubernií, jsme součástí Evropy a euroatlantického společenství, založeného na jiných hodnotách. Situaci u nás jitří poslední vzepětí komunistické strany, této do značné míry páté kolony Kremlu, a její vliv na Babišovu vládu.

Snižujeme význam Rudé armády v naší historii?

Myslím, že význam Rudé armády, bojů jejích vojáků a obrovských ztrát za druhé druhé světové války nelze nijak snížit. Musíme ovšem tuto takzvanou osvobozovací misi Rudé armády ve východní a střední Evropě z let 1944–1945 zasadit do správného kontextu. Úspěchy Rudé armády neznamenaly, že by Stalinův Sovětský svaz přestal být totalitním režimem. Rudoarmějci se všemi svými těžkými ztrátami objektivně do našeho prostoru přinesli sovětský model ovládání státu a společnosti včetně ztráty svobody a suverenity. V našich podmínkách zjevně nemůžeme od podílu Rudé armády na osvobození Československa oddělit komunistický puč v únoru 1948, krvavá padesátá léta, srpen 1968 a následnou okupaci zakončenou až v polovině roku 1991.

Na klimatickém summitu v New Yorku zazněl dlouho očekávaný projev švédské aktivistky Grety Thunbergové, která s nečekaně ostrou dikcí zaútočila na světové politiky. „Ukradli jste mi dětství a mé sny. Jsme na počátku velkého vyhlazení a vy o tom nechcete mluvit. Jestli s tím nic neuděláte, nikdy vám to neodpustíme,“ řekla kromě mnoha dalších ostrých frází. Co na to říci?

Myslím, že si Greta krade vlastní dětství vlastním přičiněním.

Prezident Miloš Zeman na sebe opět přitáhl pozornost výroky souvisejícími s Kosovem. Nejdříve řekl, že má rád Srby a Srbsko, nikoliv však Kosovo. Pak prohlásil, že by chtěl odvolat uznání samostatnosti Kosova. Jeho slova nakonec mírnil ministr zahraničí. Jak hodnotíte tento výrok?

Miloš Zeman v podstatě nemá moc, kam by jezdil na zahraniční cesty. Chápu to, nikdo není v zahraničí zvědavý na jeho bonmoty, snad kromě Ruska či Číny. Vnímám to tak, že se v Srbsku snažil přemazat svůj podíl na rozhodování o bombardování Srbska v roce 1999, aby se ho na to nikdo nezeptal. A podařilo se.

Ještě k jednomu tématu: nedávno jste pro Český rozhlas Plus prohlásil, že jediní, kdo se po vzniku Archivu bezpečnostních složek zajímal o svazky StB, byli sociální demokraté. Jak třicet let po revoluci vnímáte tyto kroky – tedy využívání svazků k politickému boji? Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš byl ve svazcích StB veden, a stejně vítězí ve volbách, zajímá to ještě veřejnost?

Ano, bylo to tak, zástupci sociální demokracie, která byla historicky s komunisty zásadně proti otevírání svazků Státní bezpečnosti veřejnosti, byli nejnáruživějšími politickými návštěvníky badatelny Archivu bezpečnostních složek po jeho založení. Ale dovolím si vás opravit: vznikem Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek se v podstatě všechny svazky a další dokumenty z provenience Státní bezpečnosti dostaly pod jednotný režim zákona. Nakládání s nimi a jejich kontrola je dnes oproti situaci před rokem 2007/2008 velmi transparentní. Podle mého názoru je tudíž lze dnes k politickému boji využívat jen velmi obtížně. Nemluvím ovšem o tak výjimečné situaci, že se premiérem stane agent komunistické tajné policie. Pak se tomu, že se tento fakt stane součástí politického boje, opravdu nevyhnete. Pravdou je, že Andrej Babiš vítězí ve volbách z jiných důvodů, voličům hnutí ANO zjevně jeho předlistopadová spolupráce se Státní bezpečnosti nevadí. Ale domnívám se, že zbytek veřejnosti to zajímá.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

ČT? Jsme okrádáni o miliardy. Lži občanům. Rada ČT má úkol oklamat veřejnost. Poslanec Volný zjistil zajímavé věci

17:36 ČT? Jsme okrádáni o miliardy. Lži občanům. Rada ČT má úkol oklamat veřejnost. Poslanec Volný zjistil zajímavé věci

ROZHOVOR „Rada je volena politicky Sněmovnou podle výsledku voleb, dohodnuté koalice a výsledků záku…