Kdyby ve 2. kole volby prezidenta byli Andrej Babiš a Petr Pavel, kdo by měl váš hlas?Anketa
Demonstrace 3. září na Václavském náměstí vyvolala smršť reakcí. První z nich, že šlo o „proruskou svoloč“. Zněly i komentáře, že proti demonstrantům se mělo zakročit jako proti Žlutým vestám. Koneckonců i premiér Petr Fiala (ODS) označil organizátory akce, za „proruské sympatizanty“, až ho někteří za vyjádření upozorňovali, že není vhodné ukončit debatu tímto způsobem. Pane poslanče, co vy na to?
Byl jsem na té demonstraci přítomen osobně jako běžný občan. A mohu potvrdit, že jsem neviděl mezi účastníky demonstrace žádné ruské trolly a nenávistníky, kteří by přistupovali k nějakému násilí. Viděl jsem les českých vlajek a ani jednu ruskou, a v centru demonstrace byl červený ostrůvek KSČM. Na demonstraci měli přístup všichni, kdo se jí měli zájem zúčastnit. Většina účastníků stála na demonstraci i více než čtyři hodiny a cítil jsem z lidí odhodlání pokračovat v další aktivitě a případně i v zákonném odporu až do splnění jejich požadavků.
Hodnocení této demonstrace prostřednictvím pana premiéra a případně dalších politiků jednoznačně přilévá olej do ohně a spíše zvýší odhodlání občanů pokračovat v jejich aktivitě. Jelikož jsem již starší ročník, tak si dobře pamatuji téměř stejné výroky o zaprodancích kapitalistickému režimu z doby reálného socialismu.
SPD chce svrhnout vládu politicky. Patříte také k těm, co požadují demisi kabinetu Petra Fialy?
Nejsem si jist, zda si tato vláda uvědomila skutečnost, že se stala orgánem krizových manažerů. Že nastal konec snadného a klidného vládnutí, které dříve – ve spolupráci s masmédii hlavního proudu a s podporou progresivistických spojenců ze zahraničí – šlo s úspěchem, větším či menším, v klidu přestát.
Vládnoucí garnitura, když nezná důvod současných krizí, tápe a přesně neví, jakým způsobem je léčit. Vše svádí na jednu démonickou osobu a na určitý stát, který je prý „nutné“ odstranit či porazit. Doufají, že potom nastane samovolný obrat směrem k lepším zítřkům a budou i nadále pokračovat v nastavené cestě ke skvělé progresivistické budoucnosti. Masivně finančně a materiálně podporují tuto ideu, namísto účinné pomoci vlastnímu obyvatelstvu a řešení jádra problému, protože se více obávají nelibosti svých spojenců než hněvu vlastního obyvatelstva.
Do jaké míry souvisí energetická krize a válečný konflikt na Ukrajině? Jak úzké vnímáte souvislosti?
Místo snahy o mírové řešení konfliktu vláda podporou válečného úsilí posiluje negativní vliv válečného konfliktu na energetickou krizi, kterou jejich silnější spojenci svými iracionálními ekologickými opatřeními pomáhali stvořit. Prodlužování bojů oslabuje obě strany konfliktu, přičemž přibližuje kolaps jak v prostoru Ruské federace, tak i v Evropě, a chaotický budoucí vývoj konfliktu je nepředvídatelný.
V historii můžeme najít analogii v období 7. století, z doby překotné expanze islámu, která by nebyla možná bez vzájemného výrazného oslabení Východořímské říše a Perské říše v devastujících vzájemných válkách, a zároveň probíhala pandemie moru trvající s přestávkami dvě století.
Je nějaký jiný jednotící prvek krizí, jež nás postihly během posledních let? Je to shoda okolností a náhoda, nebo logická předurčenost daná předchozím světovým vývojem? Mají vztah pandemie, válka na Ukrajině a energetická krize? Navazují na sebe a vzájemně se podmiňují v uvedeném pořadí, nebo mají jiného společného jmenovatele? Přijdou další krize?
Těžká otázka, na kterou se pokusím odpovědět dalšími otázkami.
Co způsobilo tyto krize? Blížící se nedostatek omezeného množství dostupných surovin vzhledem k rozmachu průmyslu a k růstu nároků populace v mnoha rozvinutých nebo rozvíjejících se zemích? Světová politická a mocenská nerovnováha daná měnící se ekonomickou a vojenskou silou jednotlivých zemí? Nerovnováha v růstu populace v jednotlivých oblastech světa, s převahou v chudých oblastech? Změna životního prostředí? Současná forma globalizace? Iracionalita myšlení elit v rozvinutých zemích vedoucí k chybným strategickým rozhodnutím?
Nebo jsme zapomněli, že uvedené krize jsou běžnou součástí vývoje lidstva a jsou nutné k vytvořením nové rovnováhy, která lépe reflektuje změny probíhající během klidového období, pokud tyto změny překročí práh spouštějící krizi. Tedy, že krize jsou nutným plodem doby klidu a pohody a zrání neřešených problémů.
Do jaké míry se společnostem obecně daří krize řešit?
Lidské společnosti řeší krize v rámci svých možností s větším či menším úspěchem a většinou vedou tyto snahy k posunu lidských společností vpřed, skrze aktivaci lidských myšlenkových kapacit, které v době nadbytku a klidu stagnují či regredují. Analogii vidím v imunitním systému organismů, který také potřebuje stimulaci cizorodými a mnohdy i nebezpečnými vlivy, aby byla zachována jeho funkčnost.
Lidské skupiny v minulosti musely řešit krizové existenční otázky denně a náš druh zatím přežil jen proto, že se s nimi dokázal vypořádat, na rozdíl od všech našich vyhynulých bratranců – jiných druhů hominidů.
Mozek jako plastický orgán s velkou pravděpodobností je schopen přestavět se i v rámci populací poměrně rychle, z generace na generaci tak, aby úsporně fungoval v režimu pohody a klidu. Přitom utlumuje centra nutná k přežití, která nejsou za této situace potřeba, ale která jsou agregována (spojena) s mozkovými centry pro intuici, vynalézavost a kreativitu a zdravý selský rozum
Doufejme, že proces je obousměrný a vratný – a že stejně rychle, jak došlo k úpadku zmiňovaných vlastností, se objeví jejich rychlá restituce v populaci po vypuknutí krize. Budeme to potřebovat.
Někdo zastává názor, že současné krize jsme si v podstatě zasloužili, že jsme proplouvali světem příliš lehce… Sledujete některé děje, kterými krize v podstatě vědomě prohlubujeme?
Z mého pohledu jsou krize dané předchozím naším způsobem poměrně úspěšného a snadného bytí a jsou příznaky nutné změny, kterou musí systém podstoupit, abychom mohli pokračovat jako rozvinutá lidská společnost dále směrem k našemu předurčení, které jako lidstvo ve vesmíru máme.
Přiznejme si, že zatím není jasné, jakým způsobem a kam se ubírat. Řešení většinou vyvstávají z celého spektra různých názorů, bylo by proto vhodné zachovat svobodu myšlení a názorovou pluralitu. Asi by bylo mylné se ubírat směrem, který vedl ke vzniku současných krizí. Tedy z mého pohledu je třeba odmítnout podporu současné formy globalizace, současné iracionální řešení klimatické otázky, omezování svobodného vyjadřování skrze boj proti takzvaným dezinformacím, multikulturní a genderové fantazírování a konání, podporu bezbřehé a bezhlavé digitalizace.
Je nutno řešit světovou populační nerovnováhu a stagnaci vědecko-technického pokroku v mnoha směrech, se zaměřením na technologie, které nám zajistí dostatek energie do budoucna. Jsem přesvědčen, že pokud budeme řešit krize dalším posilováním současných ničivých progresivistických trendů, čeká nás hluboký kolaps s propadem, kdy bude další pokrok možný až po dlouhé době.
Dlouhodobě se věnujete také způsobu reakcí našich mentálních schopností v kontextu formování dobou. Jaký trend vidíte?
Začnu odpověď otázkou. Je snaha o vytvoření jednotného a uniformního světa a jednotné celosvětové lidské rasy a nového typu člověka, tak jak si malují progresivisté, skutečně řešením všech problémů lidstva – anebo nás zavede v lepším případě do hluboké trvalé stagnace skrze slibované zrušení všech rozdílů a tím i konfliktů?
Musíme si uvědomit, že nového člověka již bude možno v dohledné době vytvořit genetickými manipulacemi a úpravami prostřednictvím biotechnologií, až se podaří identifikovat skupiny genů, které ovládají složité lidské chování. Toto pak časem má umožnit vykovat člověka požadovaných vlastností fyzických, ale hlavně psychických, dle věrozvěstů progresivismu – viz Harariho Sapiens. Prostředky na to vědci mají již nyní nebo budou mít v blízké budoucnosti. Chceme, aby v takové společnosti žili naši potomci?
Psali jsme:
Vraťme se k českým vládnoucím elitám. Co jim nejvíc vyčítáte?
Co tedy této vládě – ale řekněme si upřímně, i předchozím – vyčítám, je totální nepřipravenost mentální, organizační i materiální na všechny typy krizových situací, tak aby se s nimi byla naše společnost schopna co nejlépe vypořádat bez toho, že bychom se spoléhali na zásadní vnější pomoc. Mám na mysli problematiku dříve zcela zpochybňovaného rizika blackoutu, jaderného zamoření v důsledku válečného konfliktu na jiném území, válečného konfliktu na našem území nebo skutečně smrtící pandemie s úmrtností v desítkách procent.
Elity podlehly dojmu, že pro nás neplatí přírodní a společenské zákony, které byly v platnosti během celé předchozí historie lidstva, a to z důvodu vyspělosti naší globální civilizace, která si „se vším poradí“. Osoby, které na tento rozpor upozorňovaly, byly nálepkovány pojmy jako katastrofista, či dokonce šiřitel poplašných zpráv – a nyní se zjišťuje s velkým překvapením, že se mýlili podporovatelé hedonismu a růžové budoucnosti na věčné časy.
Vládám vyčítám ohlupování naší společnosti slibováním jenom zářných zítřků, kdy je třeba investovat zejména do tohoto směřování, bez připuštění, že jsoucno má i zuby a drápy, které občas ukáže a použije, jak nás učí lidské i přírodní dějiny.
Je třeba si přiznat, že slibovaný liberální „konec dějin“ nenastal a nikdy nenastane. A že rozpory a s nimi spojená existenční nebezpečí nadále zůstanou hlavním motorem lidských dějin.
Jak hodnotíte obranyschopnost naší země a aktuálně plánované investice?
Naše armáda, která by měla být určena k obraně svého území, je však koncipována jako expediční zahraniční sbor a malá součást velkého celku – sil NATO, a v podstatě bez samostatné schopnosti ubránit byť by menší část našeho území. Připravenost mladé generace k obraně vlasti a výchova k vlastenectví je téměř nulová.
Obrovské prostředky, stovky miliard korun, se mají investovat do nákupu předražené obrněné a letecké techniky zahraniční výroby, čímžto pádem nezbydou výdaje na nutné materiální a personální výcvikové kapacity našeho obyvatelstva. Ani několik desítek kusů špičkové vojenské techniky nás nezachrání, pokud nebude vycvičeno dostatečné množství našich obyvatel, odhodlaných za svůj způsob života a za místo, kde žijí, položit i svůj život. Mluvím o stotisících dostatečně vycvičených osob, které budou umět obsluhovat aspoň přenosné ruční zbraně a případně i sofistikovanější zbraňové systémy a budou schopny způsobit útočníkovi masivní ztráty.
Spoléhání na pomoc od našich spojenců se nám už několikrát v dějinách stalo osudným. Každý v případě krize bude hájit spíše svoje zájmy – a mnohdy se spojenec může ze dne na den stát zavilým nepřítelem, hlavně pokud ucítí naši slabost a malou ochotu se bránit.
Cesta, kterou jsme se vydali, kdy se spoléháme na věrné spojence, s velkou pravděpodobností povede k dalšímu Mnichovu, který může mít na nás daleko drtivější dopad než předchozí událost v roce 1938.
Je třeba navrátit špičkovou zbrojní výrobu do našich rukou. Závislost v tomto směru na zahraničí nemůže v blízké budoucnosti ani dlouhodobě obstát. Zapomeňme na to, že globalizace je ideálním řešením této problematiky. Stejně tak lze očekávat rozpad globálních trhů se zhoršováním bezpečnostní situace ve světě, k čemuž musí zákonitě dojít s vyostřováním všech nahromaděných sporů, které jsem již zmínil v předchozím textu.
V současné době je největším ohrožením Evropy energetická krize. V čem děláme zásadní chyby?
Místo masivní podpory výzkumu, dokončení vývoje a zavedení nových technologií výroby energie, například fúzních reaktorů a modulárních jaderných reaktorů – jsou zavírány stabilní zdroje energie, aniž by je bylo čím nahradit. Boj proti emisím CO2 v Evropě a jejich snižování, to hraje do noty jiným zemím s rozvíjející se ekonomikou, které mohou vesele emise zvyšovat, aniž by to mělo zatím dramatický vliv na zvyšování jejich celkové koncentrace v ovzduší.
Ztrátou ekonomické výkonnosti nebudeme schopni realizovat obrovské výzkumné projekty, které budou nutné k řešení energetické krize. Budeme odkázání na pomoc výkonnějších a úspěšnějších ekonomik států, jež nám mohou vnucovat svoje ideje a způsoby řízení společnosti, které mohou být od původních evropských demokratických principů hodně vzdáleny.
Často jste v našich rozhovorech narážel na fenomén digitalizace našeho života. Jak trendy hodnotíte?
Digitalizace společnosti nám má údajně usnadnit život a řízení společnosti – ale spíše se stává prostředkem pro špehování a pro masivní ovlivňování smýšlení obyvatel směrem, který je žádoucí pro progresivistické síly, a je to pojmenováno „zvyšování mediální gramotnosti“.
Do budoucna směřujeme k digitální tyranii, která umožní totální kontrolu na digitálních technologiích závislých obyvatel prostřednictvím nástrojů umělé inteligence, nad jejichž fungováním můžeme v blízké budoucnosti ztratit kontrolu.
Dále tyto technologie vedou s velkou pravděpodobností k přestavbě mozku zejména mladých lidí s postižením hlavně jejích sociálních schopností a ke změně jejich chování, nálad a snížení povšechné inteligence, a hlavně k posunu vnímání reality. Toto považuji za mimořádně nebezpečné.
Jaký máte názor na snahu současné vlády bojovat proti dezinformacím?
Z progresivistických luhů a hájů EU k nám dorazily požadavky na boj proti takzvaným „dezinformacím“ a hate speech (nenávistným projevům), které je třeba eliminovat, jelikož poškozují ty správné myšlenky a matou lidi. Za tím se neskrývá nic jiného, než boj proti svobodě slova.
Ta se stává nebezpečnou šiřitelům současných iracionálních progresivistických idejí, které nemohou obstát proti zdravému úsudku, i když jsou tlačeny zástupy pseudoodborníků a masmédii hlavního proudu.
Naše vláda na tuto rétoriku naskočila, viz dočasný zákaz takzvaných ruských dezinformačních webů, na kterém se podílela, aniž by byl předložen jediný důkaz v tomto směru.
Co říci závěrem?
Tato vláda na místo toho, aby dělala pronárodní politiku, se lísá ke svým mocnějším spojencům hájícím globalizaci, rozšíření a federalizaci EU pod vedením Německa (akcelerující likvidaci naší státnosti), Zelenou dohodu (Green Deal) a jiné pochybné pojmy a ideje. A doufá, že bude odměněna tím, že se dočká pomoci ve vážných krizových okamžicích, které se rychle blíží.
Blízká budoucnost prověří, jestli měla pravdu vláda – nebo kritici včetně mě, kteří tvrdí, že je to cesta do progresivistického pekla iracionality, které není dlouhodobě životaschopné, protože nereflektuje objektivní realitu.
Tím pádem i všechna opatření naší vlády a jejich rádců z řad zahraničních progresivistických sil nemohou vést k dlouhodobému řešení současných krizí a tím k správnému nasměrování pokračování vývoje naší společnosti. A proto by měla tato vláda odstoupit.
Bez krize není změny. Přijměme ji jako výzvu, jakým způsobem korigovat naši cestu do budoucnosti. A budoucnost nám budiž soudcem.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
