K současnému dění nejen v médiích je Stanislav Duchek poměrně skeptický. 

„Polemizoval bych, jestli je to adekvátní, nebo neadekvátní. Srážky jsou předpovězeny, takže extrémní povodně tady reálně hrozí. Prevenci bych tedy nepodceňoval. To, co mě na tom irituje, a to nikoliv jen teď, ale dlouhodobě, je to, že se vysílají zprávy, všichni se připravují, upouštějí se přehrady. Jsou to opatření, jejichž význam vzhledem k velkým srážkovým událostem se nemůže přeceňovat. Nepodceňuji to, ani nezlehčuji. Ale to, co nás plošně už mnoho desítek let trápí a v čem jsme naprosto bezohlední a nehodláme to vzít na vědomí, je takzvaná půdní nádrž. Neotevírá se ten kardinální problém, který spočívá v takzvané půdní nádrži. To je největší rezervoár vody.“

Zadržovat vodu v krajině není populární

„My jsme v posledních padesáti, šedesáti letech odebrali krajině, hlavně zemědělské, ale i lesní, veškerou diverzitu. To má nezadržitelný výstup v tom, že krajina neudrží vodu, která se nevsákne. Stejné srážky před víc e desetiletími měly úplně jiný průběh ve vztahu k povodním, než je to dnes. V žádném případě netvrdím, i když mi to bývá občas podsouváno demagogy z druhé strany, kteří nemají argumenty, že příroda si dělá svoje a že se tomu zabránit nedá. Samozřejmě, při určitém množství srážek v určité situaci je povodeň nevyhnutelná. Ale otázkou je, jaký má průběh. To je to, o čem se bavíme. Ten největší rezervoár jak ve vztahu k povodním, tak k suchu, a to se vůbec neřeší a rovněž se to neobjevuje ve sdělovacích prostředcích. Je tady naprosto zvrácená zemědělská politika, která podporuje hospodaření, které tady máme a které má významný dopad na průběh povodňových situací,“ konstatuje Duchek.