Poměrně diskutovaným tématem v oblasti ekonomiky jsou dnes „montovny“ neboli podniky vyrábějící výrobky pro zahraniční investory, kteří si zisky odčerpávají do svých domovin. Vy sám k tomu říkáte, že „zemědělská půda má být určena v první řadě pro pěstování potravin, a nikoli řepky a už vůbec ne jako stavební pozemek pro další haly“. Měli bychom se tedy snažit tento druh ekonomiky spíše překonávat? A jaká je vaše osobní zkušenost s montovnami v Olomouckém kraji?

Pokud se podíváme na ekonomiku České republiky, je výrazně závislá na automobilovém průmyslu, což je v případě krizí problém, který znamená útlum výroby a propouštění. Nejde totiž jen o výrobce automobilů, jako jsou například Škoda či Hyundai, ale o mnoho dalších montoven, které jsou na ně, ale i na automobilky v zahraničí navázány. Schválně říkám montovny, protože tyto továrny vlastně vyrábějí pouze díly, ze kterých někdo jiný, především v zahraničí, sestavuje větší celky, a zákonitě i mzdy v nich se pohybují na poměrně nízké úrovni. I v Olomouckém kraji tyto montovny máme. Pracují jak pro automobilový průmysl, tak dělají dílčí věci, ze kterých se především v Německu dělají hotové výrobky.

Pracovní podmínky v nich nejsou zrovna učebnicové. Zaměstnanci jsou často vystaveni rozmarům vedoucích pracovníků, nesmyslným zákazům, příkazům či nařízením, proti kterým se v podstatě nemohou bránit. Jde také o nesmyslně nadsazené normy, úmyslně nastavený podstav zaměstnanců či chybějící ochranné pomůcky. V řadě těchto montoven zaměstnavatelé tvrdě vystupují proti snahám v nich zřídit odbory a mzdy jsou hluboko pod celostátním průměrem. Zaměstnanci v těchto montovnách jsou tak s trochou nadsázky řečeno v podstatě novodobými otroky.