Letošní rok změnil životy lidí, dá se říci, téměř na celém světě. Když byste měl dobu od března do současnosti zhodnotit, jak jsme to zatím zvládli?
Kdo by se Vám po diskutovaném odchodu Petra Dvořáka z ČT líbil v jejím čele?Anketa
Věřte mi, že bych vám chtěl co nejjednodušeji a nejtrefněji odpovědět, ale nemůžu. Vůbec nevím, jak na tuhle bilanční otázku reagovat. – Jak jsme to zvládli...? – Jako země stále existujeme, takže křehké plus. Jako národ, zatím existujeme, ale do naší krve pomalu začíná proudit jiný gen, takže … plus – minus … Jako sebevědomý národ a nezavislá země jsme odsouzeni pozvolna zaniknout.
Pokud jde o pandemii, musíte se ptát kompetentních, jak to zvládají. Myslím, že kšefty jim jdou dobře!
My, občané, individuality, rodiny? Každý po svém. Spíš se hodí zeptat se, jak to budeme zvládat za pět, deset let, až bude ukončena ataka viry a ocitneme se v definitivním zajetí faraonismu, na vypleněné půdě, připravené k odlišné kultivaci hodnot a návyků.
Porobení otroci zvládají svůj úděl tiše a ochotně. Konkrétně my, Češi, nejsme dnes žádný bojovný národ (to jsou už jen takové zašlé pověsti o naší bývalé bojovnosti) … A promícháni jinakostí, zvládneme v tichosti zaniknout. Máme na to dobře našlápnuto. To zvládneme...
Co konkrétně s vaším životem udělala epidemie? A jak jako umělec zvládáte všechna nařízení státu v boji proti koronaviru?
Donutila mě intezivně přemýšlet nad smyslem života. Daleko hlouběji, než jsem tak činil coby autor, nebo herec v dobách „předexekučních“ (covid je exekuce nad občany planety). Přinesla mi poznání vnitřní svobody, poznání skutečné lásky a oddanosti, přinesla mi klíč k odhodlání jednoho dne se pustit, sám za sebe a po svém, do boje se zvráceným zlem v mém dosahu. Ne, že by tohle poznání člověk nezískal už dříve, ale tenhle stav, ve kterém jsme nuceni existovat, mne osobně obohatil o to, čemu lidé přesvědčení o některé ze známých nebo méně známých ideí říkají víra. Taky mi to přineslo nové poznání charakterů jednotlivých typů lidí v konkrétním i obecném slova smyslu a v jistých situacích. Učím se nad tím zjištěním „nesmutnět“, ani se „neradovat“. Musím se naučit zvládnout svůj vztek! To je osobní úkol, který musím rychle a bezezbytku naplnit. Takže tím vám odpovídám i na druhou část otázky: Mně tento stav přinesl osobní úkoly. Jedním z nich je i schopnost rozeznat a oddělit zrno od plev. Bylo to těžké v uplynulém období, teď je to ještě těžší, pokud jde o informace, dojmy a postoje.
Jako umělec si nestěžuji. Tato osobní práce spadá částečně i do té profesní.
To, co mě na tom všem mimořádně irituje, je fakt, že se nikdo nepřihlásil k zodpovědnosti, nikdo neurčil viníka, nikdo neřekl, jak to, že se to objevilo. Že to uteklo z čínské laboratoře by nám mělo údajně stačit. No, mně osobně takové vysvětlení nestačí, tak jak to může stačit politikům? Jsou to totální idioti nebo vědí víc – a my, obyčejný „dobytek“, to vědět nemusíme? Netrápí je to? Nepotřebuje veřejnost uspokojivé – a především pravdivé vysvětlení tohohle „kosmického“ průšvihu? A pod tímhle dojmem vám budu na případné otázky kolem covidu i následků a atmosféry odpovídat ze svého úhlu pohledu.
Už od jara se z kulturní fronty ozývaly hlasy, že stát umělce, kulturu… dostatečně nepodporuje. Co si o tom myslíte vy? A jak vnímáte v těchto časech práci ministra kultury Zaorálka? Cítíte ve svém ministrovi jako umělec oporu?
Zopakuji to, co jsem o ministrovi už řekl v jiném rozhovoru. Je to stín kormidelníka na korábu jménem KULTURA, který se pouze třepotá v odlesku vln rozbouřeného moře současnosti. A jeho bezvýznamné postavě za kormidlem, vyobrazené v budoucí historii, bych přiřkl jméno Mr. Empty Words (volně si přeložte z angličtiny). Mimochodem v krizových situacích nikdo nemá zájem podporovat kulturu. Existuje pouze zájem kulturu, nebo některé její představitele, zneužít jako podpůrnou pomůcku v rámci dosažení buď morálních, nebo nemorálních záměrů strůjců společensko-mocensko-ekonomických potřeb.
Výroky některých umělců o „nedostatečné podpoře státu“ byly už na jaře mnohým lidem doslova trnem v oku. Na sociálních sítích nechyběly „rady“, ať jdou umělci „konečně něco dělat“, že z „pohádkových honorářů“ si přece museli ušetřit na horší časy, kdekdo připomínal jejich fotky z drahých dovolených a podobně. Jak se letos změnil vztah Čechů k umělcům? Máte nějakou vlastní zkušenost?
Pořád říkám, že pokud si někdo není jistý svou definicí a její prezentací, měl by držet jazyk za zuby. Taková vyjádření jsou ještě nebezpečnější, než pitomé politické proklamace a útoky některých „populárních debílků“ – (přitom profesně talentovaných a kvalitních) – z tribun různých odporů proti „Pepíkovi, Karlíkovi nebo Hovnimírovi...“ Víte, je to asi takhle: „Z krále můžeš lehce udělat šaška, ale z šaška krále nikdy neuděláš. A když uděláš, tak jedině krále šašků. Ovšem, pak to bude loutkové divadlo, které bez kouska rozumu naplní skutečnost o poháru bezedné trapnosti.“
Pokud jde o mou osobu, já se prezentuji názory, nikoli stížnostmi. Jinak si žádnou osobní zkušenost tohoto druhu nepřipouštím. Jestli ke mně má někdo negativní vztah, je to jeho problém. Mimochodem, mám rád obyčejné lidi a spíš si pokecám s vrátným než s ředitelem. Vím, že bych se nevraživosti dočkal z vlastních řad (taky jsem se v některých případech dočkal), anebo od intelektuálně vybavených/nevybavených „Herr und Frau Mindrwerkschaftkomplexů“, případně od běžných pitomců. Znovu opakuji, za sebe: „Mám je na salámu,“ tedy všechny tyhle řeči a lidi „stěžovací“ i „odsuzovací“. Co mi vadí jsou zrodivší se lidské krysy. Množí se a jsou nebezpečné. Jejich podstata zůstává skryta za tvářemi tzv. normálních bytostí a jejich nenápadného každodenního chování. To jsou ti, z minulosti, gestapáčtí udavači, sadisti a prospěcháři. Směle je můžeme nazvat „Covidovou armádou“.
Poslední dobou se hodně operuje s termíny „strach“ a „solidarita“. Který z těchto pocitů letos převážil? Strach ze smrti, strach z covidu, strach o své blízké? Nebo solidarita se staršími a nemocnými, o které mluví premiér Babiš? Solidarita dobrovolnictví, pomoci, šití roušek apod.?
Pamatujte si, že kolektivní dobro nikdy nevydrží dlouho. Rozhodně nemá takovou životnost, tak tuhý kořínek, jako kolektivní zlo.
Pro mne osobně, jako pro spisovatele, je od jara velkým tématem nárůst frustrace, násilí, sebevražd, strachu a rezignací. To téma už na stole mám. Zatím se do něho nepouštím, protože pracuji na jiných projektech, ale svou výpověď k téhle skutečnosti vydám. Ať formou knižní nebo hranou. Bude to moje osobní, autorská obžaloba těch, jejichž jména možná neznáme, ale mohou za tuhle hromadnou, světovou genocidu lidí v přímém přenosu. – Nevěřím mocným. Nikdy jsem jim nevěřil. – Jsou to psychopatické bestie bez kouska sociální inteligence a schopnosti společenského soucitu. Jsou to „ještěří“ plánovači, studenokrevní, bez emocí. Jenže my je nedohledáme. Je to skupinový zločin mimořádně sofistikované, globální mafie, ať už ho iniciovala nebo se veze na jeho následcích a možná jen prodlužuje jejich setrvačnost. Třeba tu knihu nazvu: „Vrazi ve stínu“ nebo tak nějak. Vyvolávaná solidarita pod štíty hesel typu: „Spolu to zvládneme“ a obrázky zdravotnického personálu v „atomsajrajtech“ apod. jen odhalují zrůdnost celého komplotu proti humanismu. Stejné typy lidí, kteří pomáhali Hitlerovi k likvidaci národnostních skupin a odmítli ve své podstatě pomoci ohroženým a pronásledovaným ve velkém měřítku, stojí nyní za tímhle šíleným zločinem. Je za tím kšeft a ekonomické, a tím pádem i mocenské přenastavování. Napsal jsem to ve své knize Svátky ošklivých lidí, v jejím závěru – a trvám si na tom. (Pro ty, kteří mají zájem o její pořízení, signovanou pod pseudonymem Jon Svärd.) Jen idioti, zaslepenci a zasvěcenci to nevidí, nebo nechtějí vidět.
Kdysi – v Norimberku – stály před soudem tzv. hlavní, zrůdné figurky s krví na rukou. V hierarchii to byli sice přímí spouštěči stavidel potoků lidské krve, ale plánovači a především architekti ekonomické myšlenky celého toho zločinu, investoři, ti tam nestáli. Ti tiše tahali za nitky. Skuteční viníci stáli, stojí a budou vždycky stát mimo. Bylo to jasné gesto směrem k budoucnosti – a právě proto tam chyběli ti, kteří to financovali – a především na tom vydělávali! To gesto, ten proces, jeho teatrální vzkaz nám, „lidskému dobytku“, říká: „Vznešení zločinci žerou za zdmi nevyditelnosti. Polykají božskou manu a kálí zlo!“ Proti tomu všemu je naše solidarita, lidskost, dobrovolnictví, jen slabý vánek prosté, boží sounáležitosti.
Povím vám, proč je to bez efektu, a tudíž z hlediska napravení morálky nefunkční, být solidární, obětavý a empatický. Stojí proti tomu systém a mechanismus pragmatického zla moci. Hlavními nástroji k realizaci globálních změn jsou: Vytváření strachu a cejchování těch, kteří se odmítají podvolit. Takové systém označuje za konspirátory, popírače apod. Jedná se o novodobý model inkviziční normy středověku. Nevpletou vás do kola, nedají vám nohu do španělské boty, nevypálí vám oční bulvy a neupálí vás jako čaroděje nebo čarodějnici. Neukřižují vás ani jako v antickém Římě. Označí vás ovšem tím chytrým, moderním cejchem, odříznou vás od příjmů a společensky znemožní, a pak vás spláchnou mezi výkaly. Budete působit jako neschopní idioti, kteří na co sáhnou, to jim shoří pod rukama. Ale onen pomyslný oheň bude plápolat od „pekelných“ inkvizitorů, respektive od jejich nápomocných, lidských krys. Od fízlů, udavačů (v dnešní době třeba od internetových fízlů a mediálních protektorů všeho druhu), konformních občanů, slizských kariéristů i jinak různě postižených lidských ubožáků... Shoďte barevnou slupku světa a uzříte hnilobu – která tak dobře slouží „zahrádkářům planety a hrobníkům lidského štěstí“.
Zvykejte si! Novodobé, donucovací nástroje novofaraonismu, jsou stejně účinné, jako mučící propriety středověku. Blyštivá temnota nás zatavuje pod sklo obrazu planetárního šílenství!
Nejhorší na tomhle živoucím hororu je skutečnost, že není úniku. Jedinou, zoufalou variantou je boj. Chceme-li vykonat boj, pak musíme tady, teď a proti neviditelným démonům nevyzpytatelných praktik. – Nevidím však žádné rytíře ani odhodlanou masu. Jen dezorientované jedince, posránky a zmatený, rozklepaný lidský rosol… Omlouvám se všem přesvědčeným aktivistům, ale bohužel, jsme v sevření organizovaného a zakořeněného zla majitelů moci.
Psali jsme:
Propad příjmů a tlak na změnu životního stylu je realita. Někteří analytici tvrdí, že až příští rok covid odezní, lidé budou mít méně peněz na cestování – místo do Thajska budou jezdit k ,,Mácháči“. Mladá generace se bude muset uskromnit a život s prerefencí zážitků a potěšení, který vede, bude narušen. Lidé v městech, kteří si ,,nabalili“ hypotéky a leasingy, budou otřeseni, naopak venkov s komunitnějším, solidárnějším a skromnějším způsobem života přežije rok 2021 lépe. S čím z toho lze souhlasit a s čím ne?
V zásadě je to pravda, rozvolnění a benefičnost života budou podléhat kriteriím nastaveným těmi, kdo ze světa připravují velkou lidskou klec. Možná že za rok už nebudu moci tahle slova zveřejnit – a pokud ano, bude to mít osobní následky. Tedy, co se uskromní především, bude právě svoboda, ta svoboda, která je prvním a základním požitkem. Bude hladovět, jako přeživší laň na spálené zemi a poslušná čeládka bude spásat zuhelnatělé drobty z koláče mocných.
Zažili jsme demonstrace proti covidovým opatřením a výzvy k jejich nedodržování. Na druhou stranu byli k mlčení důrazně vyzýváni ti, kteří měli na řešení covidové krize jiný názor. Vzpomínáte si na nějaké, jakékoliv výroky, které dle vás v naší zemi letos opravdu neměly padnout?
Prezidentova slova o tom, že jenom blbci v téhle době zkrachují. To byl výrok, který mi dal ránu baseballovou pálkou mezi oči.
Ze židle mne (a nejsem sám) nadzvihla osoba jednoho bolševického, odborového čuněte, jehož jméno si doplňte sami. Je to ten, co kálí na hlavu všem podnikatelským dříčům v oblasti restauraterství. Špína chlap, co přeje krach hospodským a hoteliérům. Nemám pro toho „netáhla“ jiné slovo, než – HLEN! A to je důkaz, že systém faraonizace společnosti bude používat lidský póvl, jako je tenhle český „Jimmy Hofa“, k likvidaci podnikatelské kreativity, snahy a zdravé odvahy. Doufám, že je dost kvalitního betonu a tenhle „Jimmy“ po zásluze podepře nějaký pěkný most. Třeba ten v Libni. A mohl by se klidně přejmenovat po tomhle odborářském, mafiánském bolševíčkovi, aby si všichni, co po něm budou jezdit, vzpomněli na to, že nepřejících, zlých a neschopných kreténů, kteří se vyškrábali k moci podivným způsobem, je pořád tolik jako hub po dešti, a že jsou připraveni za jakýchkoliv okolností sloužit zkorumpovaným kámošům a škodit středně podnikatelské progresivitě.
V čem obstála a selhala česká politická reprezentace? Jak vládní, tak opoziční? Jak s odstupem obstála či selhala česká média a případné nepolitické figury, které mohou být považovány za ,,elitu“ Česka?
Pro mne, jako občana, neobstál téměř nikdo! Pro mě jediným, kdo glanc a politickou hodnotu neztratil, je prezident Klaus, byť na něho kydají pomluvy. Doufám, že ti, co to dělají z nevědomosti, se mu jednou omluví. Možná bych ještě někoho sem tam našel, kdo za něco stojí, ale jinak? Oni netlačí za lidi, za zemi, ale za svoje nebo placené zájmy. Znovu vám opakuji: „Nevěřím lidem u moci!“
Koronavirus dopadl v podstatě na celý svět. Jak moc letos relativně posílila Čína a jak relativně oslabil Západ? Nebo to tak nebylo? Jak nakonec bude rok 2020 vnímán z hlediska geopolitických změn? Co se ukázalo na Západě, co se ukázalo v Číně a Asii obecně, pokud jde o covid?
Čína je ekonomicky nebezpečná. Nějaká ta rodinná bankéřská selanka tam jistě nainvestovala – a podle mého soudu si logicky Čínu vybrala, jako kandidáta na hegemona 21. století. Špatně se tomu bude konkurovat. Levná a kvalitní pracovní síla, pohon na základě asijské mentality, schopnost učit se, vylepšovat a naplňovat ctižádost bez troufalých osobních nároků.
Amerika umírá, rozdělí se na státy novobolševického severu a konzervativního jihu. Ještě nějakou dobu bude budit dojem velmoci, ale už to bude jen pomaloučku rozpadající se hegemon uplynulého, 20. století, jehož někdejší slávu a velikost sežerou „přičmoudlí termiti“ a liberální úchylové. USA v roce 2050 bude tak trochu připomínat klanový kontinent, kde bezpečí bude mít různý stupeň rizika.
Evropa 2050 bude minimálně ze třetiny muslimská a černá. Budeme svědky a možná i účastníky, respektive naši potomci budou svědky a účastníky operací ozbrojených složek, napříč od policie k armádám, s úkolem udržet chaos v řízeném záměru. Války budou mít technologický charakter. Budou se mezi sebou bít humanoidní roboti a umělá inteligence jednotlivých korporátních příslušností a stará lidská rasa bude postupně decimována a nahrazována geneticky upravenou, vyspělejší generací lidsta. Všichni uvěří v nové náboženství vycházející ze smyšlených legend o UFO a mimozemských entitách, jehož silný vliv byl uveden v život v uplynulých dvaceti letech a je mediálně přikrmován. Dojde k návratu pohanství, avšak v nejmodernějším slova smyslu. Rituály budou mít technologický charakter. Svět bude vypadat trochu jako Star Wars. Jen ne tak výpravně a výtvarně. Analogie na rozklad starého Říma musí být stále jasnější i těm, kteří se o historii moc nezajímají. Platí pravidlo, že barbaři přicházejí, když jsou sýpky plné, břicha sytá a rozum v útlumu, svaly povadlé a idea mrtvá. A v Evropě teď jsou sýpky plné, břicha sytá, rozum v útlumu, svaly ochablé a idea mrtvá.
Letošní rok je mrazivým dotykem nového, nastávajícího středověku. Půjde o barbarské a techonologické temno na mnoho desetiletí dopředu (technologické temno paradoxně budí dojem osvíceného pokroku, jenž v zásadě zatemňuje kreativitu jedince a intelektuální i manuální barevnost většiny), o novoinkviziční právo a s ním související procesy s jednotlivci a skupinami. Uniknou jen extrémní boháči a pro ty nejvyvolenější bude existovat pozemský ráj se vším všudy. Jejich úkolem bude řízení chaosu a příprava na vstup nové lidské generace na Theatrum mundi. A jednoho dne bude učiněn reset, aby tato nová, připravená lidská generace, vkročila na vypleněnou půdu kontinentů a začala budovat od základů něco „jiného“. Za jak dlouho k tomu dojde, neumím přesně odhadnout, ale rok 2020 je milníkem v nastávajícím procesu, tudíž i naše generace už je součástí tohoto dějinného zlomu.
Pokud si myslíte, že jsem se zbláznil, tak mne mrzí, že mi za sto, sto padesát let nebudete moci potvrdit tuto naplněnou vizi slovy: „Měl jste, bohužel, pravdu!“
Jestli výsledek toho, co se děje a bude dít, je špatný nebo dobrý, to nevím, ale vím, že to, co se děje nyní, je hrozné! Víc hrozné, než jsme ochotni a schopni si připustit a než jen tušíme.
Ještě je tu Rusko. Dokud je Putin, je pořádek. Až jednou nebude, pak začne sranda...
V minulých letech rezonovaly českým prostorem otázky česko-ruských vztahů, případně problémů s migrací a terorismem. Ukazují se tato témata nyní jako nepodstatná? Byly hádky kvůli nim zbytečné, z dnešní perspektivy?
Odpověděl jsem vám na konci předchozí otázky.
I Vánoce budou letos jiné. Někteří se budou bát potkat se svými příbuznými, aby je nenakazili. V řadě měst se zrušili vánoční trhy. Kvůli nedobré ekonomické situaci nemají mnozí tolik peněz na dárky… Jak si tyto Vánoce užít?
Jako vždycky. A k lití olova, krájení jablka či dalším vánočním rituálům bych letos doporučil zastřílet si cvičně po štědrovečerní večeři vzduchovkou, flobertkou nebo kuší, na portréty všech, kdož jsou u moci i v opozici, nejen u nás, ale i ve světě. Já osobně mám připravenou roztomilou fotografii Sorose. Vzduchovku jsem si taky pořídil…
Víte, mám v domově důchodců tetu, která byla součástí mého dětství, dospívání i části dospělého života. Za hodně ve svém životě jí vděčím. Dva měsíce za ní nikdo nemohl, nikdo o ní nepodal informaci. Je jí skoro 90 let a je na půl těla ochrnutá. Myslí si snad pan ministr „Bláto“ a jeho „PES baskerwilský“, že je lépe, když zakáže přístup k seniorům, kteří to mají za pár? To je humanismus? To je to humanistické, co vykřikoval před půl rokem „knedlík“ v červeném svetru: „... když je navštívíte, tak umřou...“ – ??? – Tihle kreténi nevědí, že babičky a dědečkové umírají na stesk? Znovu opakuji: „Nevěřím lidem u moci!“
Myslím, že mám chuť vzduchovku vyměnit za jiný kalibr a fotografie za reál. Přál bych si od Ježíška pod stromeček hlavy těch, co můžou za tenhle hnus a mají z toho profit. Ježíšek ale dárky nenosí. Lidé si je musí nadělit sami!
Jaký podle vás bude rok 2021? Vrátíme se i díky očkování alespoň trochu zpět do „normálu“ nebo na to musíme ještě nějakou dobu zapomenout? A jak se podle vás změní pohled nejen Čechů na život, materiální, duchovní hodnoty?
Rok 2021 bude ještě hnusnější než 2020! Kdo nepochopil, že tohle je jen začátek, ten bude valit oči. Systematizace tichého zla z nás bude stahovat pěkně pomalu a čím dál bolestivěji kůži. Zašijou nám ústa, vypíchnou nám oči a do hlaviček nám nacpou tranzistory, co budou zesilovat jejich lež. Chtěl bych lidi potěšit něčím pozitivním, ale když se podívám do pomyslné křišťálové koule, vidím jen zakalenou, zkaženou vodu, nasycenou zahnívajícím bahnem.
A jaké jsou vaše plány, až epidemie skončí?
Promiňte mi tu ironii, ale vaše otázka zní stejně, jako třeba vážně míněná otázka; Co budu dělat, až z kosmického vlaku vystoupím na Marsu? Žádná pandemie nekončí. Nástroje jsou nabroušeny – operace teprve začala!
Já, osobně, v novém roce si půjdu cestou, necestou bez ohledu na okolní „svrab a neštovice“. Natáčíme nezávislý seriál, mám rozepsané knihy, takže se k nim musím vrátit a budu dělat svou práci, načítat knihy, namlouvat komentáře atd.
Všem těm, kteří dostávají rány osudu v tomto roce, což je jistě drtivá většina prostých lidí, přeji klidné svátky a pod stromeček, kdybych byl Ježíšek, bych každému nadělil kus pořádné odvahy, lapač strachu a malý čudlík na zmáčknutí alespoň k občasné radosti. Věřte, nakonec bude líp... Ale samo se to neudělá – a parchanti u vesel nám to taky nezařídí. To musíme sami!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
