Dobrý den, pane docente, vím, že doba je těžká a že nemůžeme znát všechno a ani odpovědi na všechno být nemohou, ale ostatně i v minulosti naší vlasti to tak bylo…

Pane redaktore, moc vám sice nerozumím, neboť naše ústava zaručuje svobodu myšlení a slova, ale budiž. Budete se mě ptát na přírodu, na filatelii či i na jiné otázky? Ale už to vidím, i na jiné otázky a vidím, že právě na takové, na které se hledají odpovědi jen velmi těžko. Tak se do toho dáme.

Je jaro, jsou tu čápi, ale třeba špačků nevidno, ale ani ostatní ptáci nespěchají s návratem do rodných hnízd. Co je asi příčinou?

Lidé si často myslí, že už bylo na návrat ptáků dávno pozdě. Ale není to pravda. Stále je ještě čas na včasný návrat stěhovavých ptáků, na jejich dobré zahnízdění i vyvedení mláďat, ale do cesty se staví spousta překážek. První z nich je hluboký propad studeného arktického vzduchu z našeho hlediska ze severozápadních míst arktické oblasti hluboko do jižní Evropy, ať už je to třeba na západním konci Evropy, či na jejím východním konci, Turecko nevyjímaje. Že u nás nebyly letos takové mrazy, že nenapadly spousty sněhu? Všechno způsobila téměř stálá tlaková výše nad Skandinávií, i když její kolísání třeba v únoru k nám trochu té zimy přiválo.

Mezi námi, ono to s tím příletem tažných ptáků tak zlé nebylo. Skřivánka jsem slyšel zpívat v únoru, koncem února se objevily čejky a kolem 13. března zde byli čápi. Alespoň na komíně bývalého lihovaru u Tomic, co jsou u Olbramovic na Benešovsku. Krátce nato se počasí u nás „vyjarnilo“, i když noční chlad byl. Bohům žel, konec března a zatím dosavadní duben není ptákům, kteří jsou závislí na hmyzu, příliš nakloněn. Hmyzu málo, skoro žádný, počasí chladné, i když ne zrovna deštivé – je sucho, nebudeme si lhát –  a to hmyz z úkrytů nevytáhne. Ale přece. V posledních dnech se objevily vlaštovky. Špačků u nás evidentně ubývá. Dnes vidět špačka je přímo zázrak, takže bychom jim měli nechávat tu a tam nějakou tu třešni. Alespoň mimo sady.