Dobrý den, pane docente, vím, že doba je těžká a že nemůžeme znát všechno a ani odpovědi na všechno být nemohou, ale ostatně i v minulosti naší vlasti to tak bylo…
Pane redaktore, moc vám sice nerozumím, neboť naše ústava zaručuje svobodu myšlení a slova, ale budiž. Budete se mě ptát na přírodu, na filatelii či i na jiné otázky? Ale už to vidím, i na jiné otázky a vidím, že právě na takové, na které se hledají odpovědi jen velmi těžko. Tak se do toho dáme.
Je jaro, jsou tu čápi, ale třeba špačků nevidno, ale ani ostatní ptáci nespěchají s návratem do rodných hnízd. Co je asi příčinou?
Lidé si často myslí, že už bylo na návrat ptáků dávno pozdě. Ale není to pravda. Stále je ještě čas na včasný návrat stěhovavých ptáků, na jejich dobré zahnízdění i vyvedení mláďat, ale do cesty se staví spousta překážek. První z nich je hluboký propad studeného arktického vzduchu z našeho hlediska ze severozápadních míst arktické oblasti hluboko do jižní Evropy, ať už je to třeba na západním konci Evropy, či na jejím východním konci, Turecko nevyjímaje. Že u nás nebyly letos takové mrazy, že nenapadly spousty sněhu? Všechno způsobila téměř stálá tlaková výše nad Skandinávií, i když její kolísání třeba v únoru k nám trochu té zimy přiválo.
Jste pro odstřižení se od ruských dodávek plynu a ropy?Anketa
Je však nutné zamyslet se vůbec nad úbytkem ptactva u nás. Změnili jsme naši krajinu k nepoznání, jednotvárná, rozsáhlá pole s jednotvárnými plodinami, navíc takovými, které našim přírodním podmínkám nevyhovují, louky stejné jednotvárné – kdeže jsou ty krásné květnaté louky mého mládí, se často ptám!, lesy vydrancované kůrovcem i lidmi, neboť vedle těžeb nutných, padly i stromy zdravé – a že jich bylo – aby se pěstitelé lesů trochu zahojili, když se kůrovcové kmeny prodávaly do zahraničí hluboko pod cenou. A pak to množství staveb na volných přírodních plochách ve jménu toho, aby naše stavebnictví fungovalo. V tom já vidím úbytek ptáků v naší krajině, tak nám mizí od našich domovů, i z našich polí, zahrad, luk a lesů. Kdy už se konečně poučíme? Či snad chceme prožít šesté velké vymírání? Abychom však nebyli jeho součástí, toho se bojím. Ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem, vnukům a pravnukům!
Je příroda zaskočena válkou tak jako my?
Kdysi nás učili, že válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky. Bylo to cynické! Nemám rád a odsuzuji válku, odsuzuji vůbec jakékoliv násilí, neboť násilí plodí zase jenom násilí. A násilí není jen fyzické, jak ho máme možnost dnes a denně vidět na obrazovkách našich televizorů, ale je i psychické – například šikana – národnostní násilí – když potlačujete jazyky jiného národa, zvyky jiného národa, jeho kulturu a popíráme svým násilím vyjádřit svobodně a volně příslušníkům jiného národa sympatie a příslušnost k němu. Násilí je i znečisťování životního prostředí člověka, jenž je jen pouhou součástí přírodního prostředí, které je ve své podstatě na lidském vědomí nezávislé, ale přesto silně vnímá naše fyzické chování. Ale není jím zaskočeno. Vytváří si sice pomalu, zato velmi účinné nástroje k tomu, aby opět dosáhlo rovnovážného stavu. Ne, příroda není zasažena lidskou válkou, která je velmi krutá, ale příroda si i s tou krutostí dovede poradit. Vezměme si například II. světovou válku, která byla na mnoha místech planety vedena velmi krutými a nevybíravými prostředky. Když se válečná vřava přehnala, když utichly zbraně, za krátký čas se na hlavni rozbitého kanonu posadil ptáček zpěváček a zazpíval svou milostnou píseň, aby vymezil svůj životní prostor a přivábil samičku k zachování druhu. Ne, příroda není závislá na lidském chování, ale lidské chování je závislé na přírodě. Proto se tak pracně budovala spolupráce mezi státy a národy.
Prý je čas se vrátit k myšlence americké vojenské základny u nás…
Nemyslím si, že je to dobrá myšlenka. Máme moc zkušeností s cizími vojenskými základnami na našem území. Spíše bychom se měli vrátit k myšlence první republiky a prezidenta Masaryka mít svou pevnou a sebevědomou armádu, která by měla úctu a vážnost mezi lidmi, abychom v případě napadení se dokázali ubránit. Škoda, že se nediskutuje o této myšlence.
Psali jsme:
Děti ve školách jsou prý psychicky labilní a frustrované. Z covidu i války. Není na to snadnější recept, než psychologická pomoc? Myslím jít do přírody...
Nedivím se, že jsou dnes děti na tom psychicky špatně. Vždyť špatně je na tom mnoho dospělých. A není to jen tím covidem a tou válkou. Není to tím, že děti slyší něco jiného ve škole, ty oficiální názory, a něco jiného doma, tedy neoficiální názory, ale je to tím, že ve společnosti se jinak mluví a jinak chová. Je to tím, že děti mají spoustu volného času, a protože jsou to děti, které jsou vychovávané tak, jak jsou, nevědí, jak s tím časem naložit. Nevědí, co je to práce, jakou má hodnotu – ne ekonomickou, ale sociální, jakou má hodnotu pro toho druhého, třetího, pro nás všechny a nevědí, co to práce vůbec je. Nikdy nečetly básně Nerudy či Svatopluka Čecha, které o práci nehovoří, ale zpívají, a z českých dějin znají, a ještě mizerně, co je to holocaust, co byl III. odboj a kdo byl Václav Havel. Možná něco o Habsburcích a Schwarzenbercích. Trochu málo na slavnou českou historii! Jenže my jsme ji v sedmdesáti posledních letech přestali dětem a vnukům představovat jako slavnou, a snažíme se přesvědčit ty, co ještě ve škole čítali básně Nerudovy a Čechovy, že nejsou pravdivé. Říkalo se, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Žel nezvítězily. Lež je v naší společnosti téměř běžná a nenávist rozděluje společnost až hanba! A nejen u nás. Stačilo by uvést jen pár názvů filmů, co běžely a běží v našich kinech. Nenávidíme staré lidi a pomlouváme mladé, nenávidíme příslušníky jiných národů a zesměšňujeme je nechutnými způsoby. Jen se podívejte na titulní stránky některých časopisů! Dnes je povoleno kritizovat jen prezidenta či opozici a ty národy a jejich státníky, co mají jiný názor, než je ten náš a takzvaní evropští představitelé. Dokonce i silové složky státu vyhrožují, že jiné názory budou trestány. Kde je svoboda myšlení a slova, pro které se někteří z nás nechali řezat tehdejší policií, a kterou máme zakotvenou v ústavě?
A jít do přírody? To je málo! Ale dělat pro přírodu něco, ať už sbíráme to, co zahodili bohatí lidé, či sázíme stromky, aby za padesát let zase vyrostl les a vědomí, že to neděláme pro sebe. Aby děti měly nejen svá práva, ale také povinnosti. Já vím, že se často dovolávám I. republiky, ale ty myšlenky zakotvené do jejích zákonů tam byly – a mnozí se jí dovolávají a dokonce zpívají naši hymnu nad hrobem jejího zakladatele – a ty povinnosti byly vymahatelné a ne způsobem, který známe z některých jiných států. A mluvit s dětmi rovně a přímo, nevyhýbat se nepříjemné pravdě. Brzo by labilita a frustrace zmizely.
Psali jsme:
A jak se daří vám?
Když vám řeknu, že mě čeká brzo operace dutiny břišní, a tím, že má psychika není nejlepší, nebudete tomu asi věřit. Ale snažím se být psychicky vyrovnaný a smířený. Pomáhá mi rodina, mí opravdoví přátelé a i ti zvířecí a kvetoucí a myšlení na kameny a známky, i to, že jsem pradědkem a že pro tu malou bytost musím ještě toho hodně vykonat. To všechno mě posiluje, neboť ještě sluníčko svítí, deštíček prší i sníh dosud padá a vítr duje a listy stromu se nalévají a pučí. A tak, i když mi dnes nikdo nepučí a nenaleje, mám ze života radost a starost o ten život!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
