Nejdříve bych se dotkl tématu Svobodní a předčasné volby. Dosud jste v parlamentních volbách úspěšní nebyli. Nyní se nabízí oslovit nespokojené či už bývalé voliče ODS. Jak by podle vás měli Svobodní o jejich přízeň nejlépe usilovat?

Máme těžkou pozici, protože naši zakladatelé včetně mne odešli velmi znechuceni z ODS a dostali od ní punc odpadlíka. Pak se rozeběhla kampaň, dokonce že se nám prý bude říkat SS, protože jsme extrémisti kvůli tomu, že chceme vystoupit z EU. Je pravda, že chceme z unie vystoupit, ale nepovažujeme to za extremismus. Ve veřejnosti se to bohužel zakořenilo a ten punc je pořád dost pevný i kvůli mediální bariéře. Nechci být paranoidní, ale mám třeba hodnověrnou zprávu, že se o nás nemohlo před časem psát na serveru Lidovky.cz, neboť to prý jakýsi šéfredaktor výslovně zakázal. Myslím, že to není zdaleka ojedinělý jev.

Po zásadním debaklu ODS a její vlády se nyní otevírá velký prostor na pravici. Lidé, kteří většinou volili ODS, se ohlížejí po někom seriózním, a je naší povinností ten prostor co nejvíce zaplnit. Náš program, na kterém jsem se podílel, považuji za hodnověrně pravicový a zjevně obstojí v jakékoli diskusi. Takové diskuse se ale nekonají, protože se zdá výhodnější nás ignorovat, blokovat a pomlouvat.

Řada lidí, která už nechce ODS volit, má zároveň ve velké přízni Václava Klause. Nemyslíte, že je může opakované vymezení se Svobodných vůči Klausovi od vaší strany odradit?

Naše vymezení vůči Václavu Klausovi není vůbec projevem nepřátelství. Pouze když jde o to, zda se máme připojovat k různým, do značné míry pochybným, rychlokvašným slepencům, tak říkáme, že mezi námi jsou rozdíly, ale Václava Klause si vážíme. V zásadě ho uznáváme jako hlavní postavu při vzniku pravicové demokratické politiky po revoluci v roce 1989. Nejsme jeho nepřátelé. Lišíme se pouze v některých bodech.