EU kritizuje Rusko, že je nedemokratické. Ale přece Putin byl demokraticky zvolen a má podporu drtivé většiny Rusů. Mají Evropská komise či „evropský prezident“ větší legitimitu a podporu, když je de facto nikdo nezvolil? Má EU právo někoho poučovat o tom, co je demokratické, potom, jakým způsobem byla protlačena přes francouzské, nizozemské a irské „ne“ evropská ústava alias Lisabonská smlouva? Mají právo Spojené státy kritizovat Rusko, když prezident USA překračuje často své pravomoci a fakticky vyhlašuje války bez schválení Kongresem? Když je pošlapávána Ústava ČR, jak dokazuje Ron Paul (Fed atd.)?

Realistickými politiky v Evropě, nejdříve a nejhlasitěji Václavem Klausem, byl deficit demokracie ve strukturách a metodách EU kritizován mnohokrát. Je jasné, že tento deficit zpochybňuje mravní oprávnění představitelů Unie dávat komukoli „lekce z demokracie“ a činí všelijaká „evropská“ vyjádření v takovém duchu málo přesvědčivými. Dnes je ostatně již zřejmé, že EU v té zdiskreditované podobě, ve které ji známe, nemůže rozumně fungovat. Buď se vrátí k podobě pragmatického hospodářského společenství, nebo špatně skončí. Krachem nebo diktaturou. Prostorem pro rozvoj skutečné demokracie a prosperity jsou kooperující národní státy. Myslím, že tohle už nahlížejí mnozí ekonomové a politici i v zemích, které jsou tradičně vnímány jako „motor integrace“.

Současné dění se tedy odehrává v situaci, kdy je samotná EU na osudovém rozcestí, a to není chvíle, kdy by se mohla na mezinárodní úrovni prezentovat jako respektabilní mentor. Samosebou ty síly, pro které je vize evropského „superstátu“ investičním záměrem a utopickým snem v jednom, dělají, co se dá, aby ji udržely při životě. A jak ze zkušenosti víme, i umírající kobyla může kolem sebe kopat ještě dosti dlouho. „Reálnému socialismu“ to po Pražském jaru vydrželo ještě dvacet let. Pokud jde o situaci americkou, je pro nás obtížněji představitelná. Předně jde o obrovskou zemi schopnou absorbovat i takové problémy, které by v Evropě vyvolaly občanskou válku. Na druhé straně je fakt, že i ve Spojených státech si dnes mnozí lidé počítaní k autentické pravici kladou „kacířské“ pochybující otázky po správnosti současného politického a kulturního směřování Ameriky.

Není to také tak, že Putin zavedl v Rusku nějaký pořádek po jelcinovském chaosu? Nemohlo to bez nástupu Putina vypadat v Rusku jako nyní na Ukrajině – tedy rozpadlý mafiánský stát oligarchů? A jaká je alternativa k Putinovi? Komunisté, šovinisté či fašisté typu Žirinovského či „prozápadní liberálové“, kteří již v Rusku vládli a chtějí zavést výdobytky typu homosexuálních svazků a podobně...

Ruské kulturní a politické tradice jsou odlišné od západních, neříkám tím, že horší nebo lepší, jsou prostě odlišné. Už vzhledem k rozloze Ruska, jeho poloze na eurasijském rozmezí a k tomu odpovídající barvité povaze osídlení. Samoděržavný způsob vlády, charakteristický pro ruskou historii, byl pro uhájení jednoty a dlouhé hranice carské říše nezbytný. Nejprve z důvodů praktické organizace vlády, později z důvodů psychologických. Jakkoli má současné Rusko normálně fungující demokratické instituce, tak ten psychologický prvek funguje i dnes. Alternativy, které jste naznačil, by každopádně představovaly horší volbu. A to zejména pro Západ. Politicky nestabilní, gangy ovládaná, a proto nevypočitatelná jaderná velmoc by teprve znamenala skutečné riziko.