Jak se díváte na to, že letošní oslavy 70. výročí konce druhé světové války ovlivnila současná politika ruského prezidenta Vladimira Putina, kvůli níž se většina evropských státníků odmítá zúčastnit oslav v Moskvě?
Vzhledem k tomu, jak se ruský prezident dlouhodobě chová a jak to vyvrcholilo zabráním Krymu a akcemi na Ukrajině, považuji za velice šťastné, že evropští politici nemají hlavu jen na klobouk a dávají ruskému prezidentovi Putinovi touto diplomatickou cestou najevo, co si o něm myslí. Přitom síla toho, že tam evropští státníci nepojedou, je umocněna tím velkým výročím – sedmdesáti lety od konce druhé světové války. A když se v Moskvě oslav politici z Evropy nezúčastní, budou se snažit uctít památku padlých různými způsoby. Vnímám to jako velké upozornění, co si o chování Putina myslí a jaké v něm vidí nebezpečí. A je to podle mě i určité vyjádření opovržení. Putin je prostě klasický agent KGB školený v německém jazyce. Takže mu nakonec nezbude nic jiného než to, že se bude muset ukázat ve společnosti různých Kim Čong-unů a podobných pacholků.
Ano, jsem velmi protiruský, byl jsem tak vychováván, a pokud někomu nestačí všechny zkušenosti, které s Ruskem nebo se Sovětským svazem máme, buď je hloupý, nebo placený, nebo komunista. Prostě nechci brát to, že jsou tu tak naivní lidé, kteří by po tom, co jsme za čtyřicet let prožili včetně sovětské okupace v roce 1968, na dnešní ruské politice hledali nějaké klady. Takže jsem rád, že forma protestu proti chování současného Ruska probíhá tímto způsobem. A nepovažuji to za zneuctění padlých sovětských vojáků, kteří na cestě do Berlína osvobodili i kus území tehdejšího Československa. Ale ze současné České republiky osvobodila Rudá armáda jen sedmnáct procent území, Američané také sedmnáct procent území, zbytek po německé kapitulaci 8. května 1945 vzali pod kontrolu tzv. národní výbory, bohužel takto se to na školách neučí.
Co si tedy myslíte o tom, že český prezident Miloš Zeman jako jeden z mála evropských státníků do Moskvy jede, i když se nakonec rozhodl proti původnímu záměru nezúčastnit se po velké kritice vojenské přehlídky, kde by stál na tribuně vedle severokorejského vůdce Kim Čong-una?
Nejen v blízkosti Kim Čong-una, v blízkosti Putina. Podívejte se, já jsem se k panu Zemanovi vyjádřil mockrát, nevolil jsem ho, v ParlamentníchListech.cz jsem kdysi napsal, že mě nemůže ničím překvapit. A také nepřekvapuje. Jeho cestu do Moskvy považuji za velmi nešťastnou. To, že nepoleze na moskevskou tribunu, je jen důkazem, že si netroufl až tolik nedbat na veřejné mínění. To nebylo tím, že by zmoudřel. Ani náhodou. Vyhodnotil celou situaci se skřípěním zubů tak, že až to si nemůže dovolit. Ale Zemanova politika bude mít velmi negativní vliv na to, jak je naše republika vnímána v zahraničí, ještě velmi dlouho. Podívejte se na Poláky, tam se hlásí lidé do polovojenských organizací, vláda nakoupí nějaké pershingy, Poláci se prostě připravují na to, že by na ně Rusové také vyjeli. A opět by bojovali, aniž o tom diskutovali.
U nás se stále vede ta benešovská politika, která nás dovedla do hrůzy, jako byl Mnichov, to znamená neustálé lavírování na všechny strany, až nás všichni opustili, která nás opět vede do situace, jaká nastala po válce, když byla, také vinou Beneše, založena Národní fronta, jež vydláždila cestu Gottwaldovi k únorovému převratu. My jsme prostě nepoučitelní. Co si o nás pak spojenci mohou myslet? Nám jde v Evropě jenom o dotace a ještě ani ty neumíme čerpat, dokonce neumíme ani zavést systém na jejich čerpání. Myslím, že Česká republika je v Evropě vnímaná jako nespolehlivý partner, a to je po pětadvaceti letech od listopadu 1989 strašně smutné. Nesmíme se s tím ale smířit, jinak byl 17. listopad zbytečný.
Nenapravili jsme si teď trochu reputaci u našich spojenců v NATO alespoň tím spontánním postojem k průjezdu amerických jednotek přes naše území?
Když jsem reakci českých občanů sledoval, byl jsem šťastný. Musím přiznat, že jsem předtím měl obavy, trochu jsem podlehl panice, že se skutečně najdou lidi, kteří si budou před obrněná vozidla amerického konvoje lehat, že budou dělat šašky pod nějakými ruskými nebo jinými vlajkami. Vrcholem mého uspokojení bylo, když v Ruzyni stál právník Jiří Vyvadil (český právník a bývalý senátor, zakladatel sdružení Přátel Ruska v České republice, který organizoval protesty proti americkému konvoji – pozn. red.), měl transparent a neměl vedle sebe nikoho, kdo by ho s ním roztáhl a držel. To bylo nádherné. Měl jsem radost z chování lidí, když třeba jeden mladík, který pracuje v Anglii, řekl v televizi, že domů přijel jen na čtyři dny, aby Američanům zamával, protože se bál, že Češi půjdou proti nim.
Američané tudy neprojížděli jen tak, že neměli zrovna co dělat, samozřejmě všechno je průzkum bojem. I politika. Oni se projeli a chtěli vidět, jak to tu bude vypadat, a odjížděli velmi spokojeni. Reputaci si nespravil establishment tohoto státu, ale národ. Ti, kdo slyší, jak Zeman někde něco žvatlá, si umějí vyhodnotit situaci, že národ je jiný.
Ruská armáda před sedmdesáti lety osvobodila Československo, není pochyb o tom, že měla nejvíce padlých vojáků. Dnes se však objevují názory, že nás vlastně Sověti neosvobodili, že nás okupovali. Pedagog a publicista Tomáš Klvaňa prohlásil, že prostě jeden totalitní režim nahradil jiný totalitní režim. Souhlasíte s tímto názorem?
Narodil jsem se v Poštorné u Břeclavi, Rusové došli až tam a ještě kousek dál. Rusové neosvobodili celé naše území, část osvobodili Američané a část nebyla „osvobozena“ nikým, protože Němci ji sami opustili, když podepsali kapitulaci. Já nechci být tím, kdo říká, že jestli chtěli Rusové do Berlína, museli jít přes nás. Myslím, že ti ruští vojáci si takové zjednodušení nezaslouží. Ale jedno je jisté, jsou některé kontroverzní věci, jak nám třeba byla zabrána Podkarpatská Rus, nebo že s vojskem přijela výzvědná služba NKVD, která unášela lidi a zavírala je. Nedaleko místa, kde bydlela moje babička, v bažinách u Lanžhota, probíhaly těžké, asi týdenní boje. Chvíli měli navrch Němci, chvíli Rusové. V sousedním domě se usídlil štáb nějaké německé jednotky, obsadil dům a bydlel tam. Chovali se normálně, všechno zaplatili a říkali, když odcházeli: Nás nenávidíte, ale uvidíte, co přijde po nás. Když přišli Rusové do Poštorné, znásilnili několik žen, kradli budíky a jízdní kola, prostě Hotentoti. Ale nechci to srovnávat se statečností vojáků. To spíš byla první ukázka rozdílu inteligence.
Němci, kteří byli navýsost inteligentní, byli v mnoha svých činech prasata, pak přišli mužici, jež s inteligencí neměli nic společného, a chovali se do jisté míry stejně. Konec druhé světové války u nás beru ze strany Sovětského svazu jako osvobození, i když jeho následky od samého začátku vedly k tomu, že jsme byli v jejich sféře vlivu a že se tady chystal převrat. A to už se objevovalo při osvobození, když za naší vládou v Košicích nepustili západní novináře, izolovali ji, to všechno se tam hrálo a to všechno bylo nachystáno. Nejsem tak radikální jako pan Klvaňa, ale tehdejší scénář byl jasný. Osvobozením ta území zabereme, a to s určitým cílem. A ten cíl se komunistům za tři roky podařil.
V těchto dnech vyjíždějí z Ruska motorkáři z klubu Noční vlci, kteří mají projíždět po stopách Rudé armády před sedmdesáti lety do Berlína i přes naše území. Řeší to politici v Bělorusku, Polsku, Česku i Německu. Co si o tom myslíte? Zaslouží si tato akce takovou pozornost? Někteří lidé dokonce tvrdí, že když ruští motorkáři jedou na amerických strojích Harley, propagují spíš americkou kulturu než ruského prezidenta Putina...
Mužik může jet na zlatém koni, ale zůstane mužikem. On nemůže podporovat žádnou kulturu. Samozřejmě je to provokace. Jsem zvědavý, která země v Evropě jim dá do Schengenského prostoru vízum. Mám jeden tip. Ale myslím, že náš národ by z toho mohl mít hodně srandy. To jsou mužici, kteří si hrají na nějaké pány. Přijede určitá „kultura“. Ale podle mě by bylo dobré, kdybychom je sem nepustili, kdyby nedostali vízum. To by byla dobrá forma protestu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
