Pravicový spisovatel: Nerozumím rusofobům. Putin není nebezpečný a není to blázen. Majdan rozvrátil Ukrajinu. Přijímání uprchlíků je projekt na islamizaci Evropy

Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska? Rusko modernizuje své zbraňové systémy, NATO posiluje svou přítomnost blízko jeho hranic. Jak to může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

Spor Západu s Ruskem je sporem dvou příbuzných civilizací a příčinou rozporů jsou čistě mocenské a materiální zájmy. Rusko byla vždy jakási zaostalejší verze Evropy, jakési nabubřelé „epitomé“, proto nebylo nikdy přitažlivé. Komunismus byl snahou „dohnat a předehnat“, bohužel mířenou vedle, a zanikl, jakmile převládlo přesvědčení, že je opravdu vedle. Putin se už dávno vyjádřil: „Protože chceme prosperovat, potřebujeme kapitalismus.“ Protože však Evropa došla k escapismu (stále většímu unikání realitě a stále většímu příklonu k iluzím), jehož zhoubné důsledky jsou už viditelné, má vlastně Rusko jakousi výhodu zaostalosti a s dalším napodobováním váhá.

Putinova autoritativní diktatura se neliší od podobných třeba ještě nedávno v Řecku nebo Portugalsku a určitě je méně nesvobodná než Francova diktatura ve Španělsku; Leninovy sochy už ideově nic neříkají a mají jen historizující význam. Stále nerozumím různým rusofobům, v čem by měl být Putin ideově nebezpečný. Že prý dělá ideologickou diverzi? Ale to by musel mít nějakou ideologii. Ale on hlásá pouze evropský konzervatismus, potom by museli rusofobové především zlikvidovat americké paleokonzervativce.

A co spor o Ukrajinu?

Ten je čistě mocenský. Majdan byla jedna z barevných revolucí, která tak jako všechny ostatní zemi rozvrátila, postavila etnika proti sobě a vyprovokovala ruskou reakci. Srovnávání s naší sametovou revolucí bych označil za urážku, sametová revoluce byla proti totalitnímu režimu, Majdan proti legálně zvolenému prezidentovi, který sliboval nové volby.
Ruská reakce byla ovšem diktována strachem z NATO, obavou o ztrátu základny na Krymu a o to, aby se NATO dále nerozšiřovalo a americké rakety se nedostaly na dostřel od Moskvy.

Rusko v podstatě brání svoji sféru vlivu, o kterou jinak stále více přichází, ale ruský vliv není vždy v souladu s přáním alespoň větší části obyvatel této sféry. Obyvatelé některých oblastí ovšem Rusku fandí, a tak vzniká spor v Osetii, Abcházii a východní Ukrajině. Zatím lze ruské zásahy zařadit mezi pohraniční a etnické spory o spíše sporná území než nějaká rozsáhlá agrese vnucující jiným státům svoji vůli. Rusové neobsadili ani Gruzii, ani Ukrajinu, i když by to jistě mohli udělat bez větších problémů a ztrát. Srovnávání se sovětským vpádem v roce 1968 je typická goebelsovská propaganda. Srovnávání Putina s Hitlerem taktéž.

My, pokud jde o obranu země, spoléháme na NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda, od dob vstupu do NATO zeštíhlená? Před čím je naše armáda schopna nás jako taková sama ubránit? Jaké je reálné nebezpečí současných, třeba i nových forem války? Jak by se na ně měli naše země a její spojenci přichystat? Jsme připraveni z hlediska záchranářských, krizových a nouzových procesů v případě války chránit alespoň část civilního obyvatelstva?

Putin není blázen, aby spustil konflikt se soupeřem osmkrát silnějším a civilizací, která je pětkrát početnější a třikrát vyspělejší. Jeho provokace a „vyskakování“ poukazují na slabost. Americké území může být chráněné protiraketovými systémy umístěnými v celém světě, zatímco Rusko je obklopeno protivníkem ze všech stran, protiraketové systémy může mít pouze na svém území. Přes všechny tyto nevýhody Ruska se domnívám, že jen šílenec v USA by strategickými zbraněmi zaútočil, protože přece jen by odveta zasáhla Evropu.

Je zapotřebí v rámci NATO dát jistotu baltským zemím a Polsku v jejich obavách historicky jistě oprávněných, dnes spíše indukovaných. Naše armáda potřebuje vybavit protiraketovou a vzdušnou obranou a potom možná v rámci NATO nějakými jednotkami pro obranu okrajových zemí. Taktéž je nutné posílit připravenost na teroristické útoky zevnitř. Není zapotřebí se zúčastňovat amerických akcí v zahraničí, protože jak je vidět, nic nepřinesly a jsou jen předmětem kritiky, a také se domnívám, že je sporné jejich morální oprávnění.

A půjdeme-li do detailu, k jednotlivému občanovi, je nutné něco dělat s absencí vojenských schopností či prosté fyzické zdatnosti? Je dobré v nějaké formě obnovit základní vojenskou službu?

Ohledně obnovení vojenské služby se těžko mohu vyjádřit. Nicméně si myslím, že v každém případě je zapotřebí vytvořit domobranu, tedy místně působící jednotky širokého použití k obraně a k záchranným akcím.

Prezident Zeman přirovnává Islámský stát k nacistickému Německu a vyzývá, abychom nezaspali. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního státního útvaru?

Srovnávání s Hitlerem vždy pokulhává. V době, kdy Hitler přicházel se svými požadavky, měl už naprostou vojenskou převahu. Tu nemá proti NATO dnes nikdo. Navíc ani Rusko, ani ISIS tuto převahu nemohou získat, protože na to nemají ekonomiku. ISIS nemá žádnou šanci, bojovat proti němu je zbytečné a v tom s prezidentem Zemanem nesouhlasím. Jediným následkem vzniku ISIS je příliv uprchlíků. Je zapotřebí vyslat naprosto jasný a důrazný signál: Konflikt je záležitostí států Blízkého východu, musejí si jej řešit především sami, a to jak v případě otevřeného boje, tak i v případě uprchlíků. Jakákoliv angažovanost v této věci je kontraproduktivní, obrátí se proti nám. Saúdská Arábie má dost peněz, aby se postarala o uprchlíky i o porážku ISIS.

Hovoří se o tom, že muslimové mají za co umřít. Mají nějaké hodnoty, které se nám sice nelíbí, ale nějaké hodnoty mají. Jak jsme na tom vlastně my, lidé Západu, s nábožensko-filozofickými základy našeho života? Přivádějí nás dosavadní hojnost a svobodomyslnost k životu bez přemýšlení o tom, kdo jsme, co máme dělat a co je či není správné? Nahradili jsme náboženství, alespoň tedy většina Evropy, něčím jiným, co nás v tomto směruje? Do jaké míry se nám rozmohl život ve stylu „každý den dobrý“ či „kašlu na politiku, mně je to jedno“? Změní se to, pokud přijde nějaká skutečně vážná krize? Potřebuje západní civilizace nějakou hodnotovou kotvu? Jakou?

O tom jsem napsal mnoho článků a knihu: Nadčasový humanismus. Ve skutečnosti tento úpadek je v důsledku dvou escapických (únikových) ideálů: relativismu a hédonismu, tedy neuznávání hodnot a snaha o užívání života na úkor trvalých hodnot. Lidé si samozřejmě nemohou jen užívat, musejí mnohdy tvrdě pracovat, ale zbavují se zodpovědnosti jinde. Escapické ideály vlastně člověka vedou k odloučení (úniku) od trvalých hodnot, které představují domov, rodina, vlast, stát a vydobytá práva – demokracie. Člověk takto odloučený vlastně žije jaksi „singl“ bez rodiny a jen s hédonickými kamarády. Taková společnost samozřejmě nemůže existovat trvale, protože ji už řídí jenom trh, který bez pravidel potom proniká všude.

Kupují se poslanecká místa, kupují se úředníci, kupují se i vrcholoví politici na světovém trhu s výhodami. V lepším případě jenom postupně vymřeme, v horším se ještě před tím společnost rozpadne osobními a skupinovými zájmy. Dnes vidíme obojí, vymírání je jasně viditelné, dále vidíme, že únikem od společenských ctností už nemůžeme najít ani poctivého politika a úředníka, kteří by se jen minimálně za společnost obětovali, a společnost je za to ctila (absence ctností má dvě tváře, jednak nejsou ti obětaví politici, pokud jsou, lidé je neuznávají). Muslimové žijí ve své středověké kultuře, která vcelku, tak jak existuje, má svoji mravnost, a proto může existovat. Problémem je pouze to, že je neslučitelná s evropskými hodnotami, nemyslím jen s těmi úpadkovými, ale i s těmi původními a podstatnými.

Jsme členy Evropské unie. V jakém bodě nyní „uvízla“ evropská myšlenka? Směřujeme i po řecké krizi k ještě většímu sjednocení Evropy? Co se vlastně s EU stalo od doby našeho vstupu? A jak se změnilo euro, je z něj, jak říkal Petr Nečas, nikoliv měnová, ale dluhově-transferová unie? Co tedy udělat s EU – ještě více sjednotit, nechat takto, zrušit euro, zrušit celou EU?

Ona je to především nedemokratická unie. Řecko už bude jen protektorát. Ostatní státy zapadají stále více do diktátu Bruselu. Především je to laboratoř, kam až lze dojít v diktátu dříve suverénním státům. Cíle se raději nesdělují, protože by s nimi dnes nikdo nesouhlasil. V EU není jiná šance než diktát. Buď budou diktovat bruselské úřady samy, nebo bude diktovat největší národ v nějakém parlamentu zřízeném podle počtu voličů. Tady je demokratická pouze varianta samostatných států, které budou nějak dobrovolně sdruženy a budou se domlouvat jen vlády těchto států. Jakýkoliv orgán, který obchází parlamenty států, je nedemokratický.

Co se týká zadlužování, je to další způsob nedemokratického vládnutí, tentokrát mezinárodními bankami a silovými politickými hráči.

Migrace je zásadním tématem současnosti. A například podle profesora Miroslava Bárty k nám nevyhnutelně zamíří miliony dalších běženců, které vyžene z Afriky nikoliv válka, ale sucho. Lze to takto fatálně říci? A jak se zatím Evropě vede v boji se současnou mnohem menší migrační „vlnkou“? Liberálně orientovaní lidé nadávají veřejnosti, že uprchlíky i migranty nechce přijímat, obviňuje ji z necitlivosti či dokonce extremismu. Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Kdo je v právu?

Právo o své zemi rozhodovat mají domácí obyvatelé, protože jejich předkové vytvořili civilizaci, ve které žijí, o niž se dělit nemusejí. Dědictví otců je kolektivní hodnota, není to jen dědictví jednotlivce po rodičích, je to dědictví, které nám bylo svěřeno našimi předky, je to naše kultura a vůbec celé prostředí. To relativisté nechtějí slyšet a jejich odnož, multikulturalisté, to považují za fašismus, rasismus a xenofobii. Je to spor konzervativců uznávajících kontinuitu s relativisty, kteří znehodnotili všechny hodnoty.

Přijímáním uprchlíků se nic nevyřeší. Desítky milionů jsou jich připraveny se přesunout do Evropy. Pokud přijmeme jedny, musíme přijmout druhé. Já se domnívám, že je to společný projekt multikulturalistů a islamistů rozmělnit evropskou civilizaci a nakonec ji islamizovat.

A není pro nás EU se svým tlakem na společnou imigrační politiku hrozbou?

EU je hrozbou demokracii už jako taková a tlak na další společné projekty je samozřejmě jedním z aspektů.

Žijeme mezi Západem a Ruskem. Jaký vztah máme najít k Rusku? Jsou u nás lidé, kteří tvrdí, že Rusové nás chtějí, když ne napadnout, tak pokoutně ovládat, šířit u nás jen to nejhorší a zneužívat nás k rozbíjení Evropy. Jiní lidé zase tvrdí, že budoucnost Evropy je v náručí s Ruskem – buď kvůli nutnosti kolektivní bezpečnosti Evropy, panslovanským idejím, nebo proto, že Rusko je součást BRICS, podle nich politicko-hospodářské aliance budoucnosti. Kde je pravda? A co náš vztah s Německem? Přebolelo již všechno a nemusíme se Němců obávat?

Chování Němců známe a víme, že dnes už nepřátelské není. Němci už nebudou nacisté, ale mohou se vrátit k nějakému skrytému nacionalismu třeba z doby Rakouska, na který se už zapomnělo a vzpomenout nám určité síly brání. Nacionalismus se může provozovat třeba německými školami, kde budou výhody, němčinou v zaměstnání a podobně. Jiné nebezpečí nevidím.

Ohledně Rusů nevidím nebezpečí žádné. Pokud si zachováme dostatečnou samostatnost, připojíme se k jakémukoliv bloku podle výhodnosti. Panslavistické ideje vidím jako neúčinné, i když nějaká slovanská vzájemnost být může. Spíše však s bližšími národy, se Slováky a bylo by možná dobré obnovit něco takového s Chorvaty, Srby a Slovinci. Je dobře mít přátele ve světě. Vztah k Polákům bych považoval za důležitý.

Když už jsme se dotkli otázky budoucích světových aliancí... Spojené státy lákají Evropu do dohody TTIP, kterou by byla taková pevná aliance vytvořena. Rusko, Čína, Indie a další země spojily své síly v BRICS. Jaká budoucnost čeká oba spolky, co čeká americký dolar? Kam se má zařadit naše země? Hrozí v případném multipolárním světě, či spíše světě více aliancí, světová válka? Na jaké bázi uspořádat světovou velmocenskou realitu?

Příští světová velmocenská realita musí počítat s Čínou jako hlavním elementem. Pokud bude více bloků, bude to jen dobře. Otevřený obchod s Amerikou je ovšem podle mého názoru zase jen politický projekt podobný EU. Na druhé straně může uvolnit vztahy mezi státy EU, a tak je více osvobodit. Pokud bychom měli více obchodů s USA než s Německem, dovolil bych si říci, že by to byla výhoda.