Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska? Rusko modernizuje své zbraňové systémy, NATO posiluje svou přítomnost blízko jeho hranic. Jak to může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

Spor Západu s Ruskem je sporem dvou příbuzných civilizací a příčinou rozporů jsou čistě mocenské a materiální zájmy. Rusko byla vždy jakási zaostalejší verze Evropy, jakési nabubřelé „epitomé“, proto nebylo nikdy přitažlivé. Komunismus byl snahou „dohnat a předehnat“, bohužel mířenou vedle, a zanikl, jakmile převládlo přesvědčení, že je opravdu vedle. Putin se už dávno vyjádřil: „Protože chceme prosperovat, potřebujeme kapitalismus.“ Protože však Evropa došla k escapismu (stále většímu unikání realitě a stále většímu příklonu k iluzím), jehož zhoubné důsledky jsou už viditelné, má vlastně Rusko jakousi výhodu zaostalosti a s dalším napodobováním váhá.

Putinova autoritativní diktatura se neliší od podobných třeba ještě nedávno v Řecku nebo Portugalsku a určitě je méně nesvobodná než Francova diktatura ve Španělsku; Leninovy sochy už ideově nic neříkají a mají jen historizující význam. Stále nerozumím různým rusofobům, v čem by měl být Putin ideově nebezpečný. Že prý dělá ideologickou diverzi? Ale to by musel mít nějakou ideologii. Ale on hlásá pouze evropský konzervatismus, potom by museli rusofobové především zlikvidovat americké paleokonzervativce.

A co spor o Ukrajinu?

Ten je čistě mocenský. Majdan byla jedna z barevných revolucí, která tak jako všechny ostatní zemi rozvrátila, postavila etnika proti sobě a vyprovokovala ruskou reakci. Srovnávání s naší sametovou revolucí bych označil za urážku, sametová revoluce byla proti totalitnímu režimu, Majdan proti legálně zvolenému prezidentovi, který sliboval nové volby.
Ruská reakce byla ovšem diktována strachem z NATO, obavou o ztrátu základny na Krymu a o to, aby se NATO dále nerozšiřovalo a americké rakety se nedostaly na dostřel od Moskvy.