Jak se dnes žije českým novinářům? Čím dál častěji slyšíme, jak se o nich vyjadřují politici, označují je za žumpu nebo zkorumpovanou pakáž. Jaké to může mít důsledky?

Když mluvíme o českých médiích, nemůžeme začít od politiky, ale od ekonomiky, protože česká média jsou ve špatné ekonomické situaci. To je věc patrná už delší dobu. Je to dané technickými změnami, rozšířením internetu, vyšší dostupností. Výnos z reklamy, která je většinou na internetu, míří především ke společnostem jako Google nebo Facebook, které nevytvářejí žádný obsah. To znamená, že ti, kteří vytvářejí obsah, tedy novináři nebo vydavatelské domy, získávají podstatně menší podíl z toho zisku. A to určuje slabou ekonomickou kondici, proto se propouští, proto je méně novinářů, proto platí věta jednoho mého kolegy Jindřicha Šídla, že dnes platí rovnice 20, 20, 20, tedy dvacet let, dvacet tisíc a dvacet hodin. A když se takhle zhoršuje situace, je jasné, že to musí mít dopad na kvalitu práce.

A pak je tu rovina politická, že se zostřuje atmosféra ve společnosti, napětí mezi politickou a mediální scénou. Je to už pět let, kdy v inauguračním projevu hlavy státu zaznělo přirovnání médií k organizovanému zločinu. To je něco jiného než vtipkování na chodbě, že se mají novináři likvidovat. Tohle bylo v zásadním projevu a politická scéna, politická reprezentace tomuto výroku tleskala. Ale to neznamená paušální obranu novinářů. Když má někdo problém s novinářem, když má dobrý důvod ho kritizovat, nechť kritizuje konkrétního novináře za konkrétní věci a nehází všechny do jednoho pytle. Protože důsledkem bude, že jak se budou házet do jednoho pytle novináři, tak se budou do jednoho pytle házet politici. A nedomluvíme se na ničem.