V Polsku jsme měli překvapení, objevil se tam duch Markéty Pekarové Adamové. Poslanec Polska 2050 udělal snad až ukázkovou botu, když k cenám másla prohlásil: „Ano, je dražší, ale já jsem ráno měl housku bez másla a taky se to dalo jíst.“ A pak doplnil, že se všichni musí trochu uskrovnit. Nezahrává si takový poslanec s tím, že první, koho budou lidé chtít uskrovnit, bude on?

Z nepříliš bystrých lidí lezou nepříliš bystré komentáře. Politruci všech zemí sedící v teplých parlamentních křeslech mají tu výhodu, že do jisté míry mají své místo – ať už stávající, nebo posléze jiné – dané díky těm, ke kterým se lísají a jejichž záměrům slouží. A to navzdory divadlu všelidového hlasování zvanému volby, o němž je většina z nás snad přesvědčena, že něco může změnit. Podobně hloupým výrokem jako polský poslanec se nedávno prezentoval i jeden z předních etalonů pravdoláskového pokrytectví Jan Tuna, známý coby investigativní novinář. Ten na sociální síti uvedl: „Jsem jediný v této zemi, kdo až na výjimky (máslový krém v dortu či cukroví např.) máslo k životu nepotřebuje? A nekoupil si ho už ‚100‘ let? Zn. Česká máselná pohroma.“ Nechť si každý ony komentáře chytrých Horákyň přebere po svém.

Jsem jediný v této zemi, kdo až na výjimky (máslový krém v dortu či cukroví např.) máslo k životu nepotřebuje? A nekoupil si ho už “100” let?
Zn. Česká máselná pohroma
??