Do druhého kola přímé prezidentské volby postoupil spolu s nynější hlavou státu i Jiří Drahoš. Vy jste si ho na Facebooku podala za jeho vyjádření v pořadu 20 minut Radiožurnálu, v němž prohlásil, že bychom měli uspořádat přesvědčovací kampaň za přijetí eura, i když přiznal, že sám ekonomem není. Co vás na tom tak pobouřilo? Copak byste chtěla na Hradě raději člověka, který by se k tak zásadní záležitosti pro Českou republiku, jakou by bylo nahrazení koruny společnou evropskou měnou, nechtěl vyjádřit?

Za prvé předesílám, že k tomu, koho volím, se z principu v žádných volbách nevyjadřuji. Vím, že třeba v anglosaských zemích je to poměrně běžné, ale u nás na to společnost dosud není příliš navyklá.

Za druhé když někoho za konkrétní výrok kritizuji, nebo s ním naopak souhlasím, ještě to neznamená, že jej kvůli tomu taky volím, či nevolím. Jsou i podstatnější, strategičtější důvody rozhodování než souhlas, či nesouhlas s jedním názorem. A to je mimochodem na české prezidentské volbě to nejvíc frustrující: Že je volič ve finále nucen rozhodovat se mezi mizernými možnostmi pro tu nejméně mizernou.

Za třetí já nekritizovala Drahošův názor, že by Česká republika měla přijmout euro. Pravda, domnívám se, že přijetí eura momentálně pro ČR není výhodné – ale když si pan Drahoš chce myslet opak, nechť si myslí opak, má na to právo, zrovna jako já si taky myslím svoje. Co však kritizuji, to je jeho výrok o tom, že bychom měli jako ČR vést pro své občany přesvědčovací kampaň. To už považuji za nepřijatelné.

Ještě bych to jakžtakž pochopila, pokud by své přesvědčení měl podložené argumenty – ale udělat přesvědčovací kampaň za veřejné peníze, vlastně za vybrané daně lidi přesvědčovat o tom, co si mají myslet – to je minimálně neuctivé k vůli lidu, v horším případě by se to dalo chápat i jako zneužití veřejných peněz. Od prezidenta bych čekala, že se bude zasazovat o referendum o téhle otázce, nikoli o přesvědčovací kampaň.