Byla jste zvolena předsedkyní sněmovního výboru pro obranu, sdělila jste, že z něj nechcete mít bojiště, aby se členové dohadovali o tématech, která nejsou podstatná. Zároveň jste řekla, že dělat si politiku v oblasti bezpečnosti a obrany není správné. Bylo tomu tak dosud?

Nerada bych, aby má slova vyzněla tak, že jsme se na výboru pro obranu dosud dohadovali o tématech, která nejsou podstatná, nebo že naše jednání provázelo politikaření. Naopak si vážím toho, že jsme s kolegy byli vždy schopni diskutovat věcně a hledali jsme společný zájem na zajištění obranyschopnosti naší země. Já bych byla ráda, aby se tato atmosféra udržela. Chtěla bych ji rozvíjet, protože v oblasti obrany státu není prostor pro politikaření. Můžeme mít samozřejmě rozdílné pohledy na věc, ale musíme mít na paměti, že obrana země vyžaduje shodu napříč politickým spektrem a poctivý přístup všech stran bez honby za lacinými politickými body.

Už delší dobu prosazujete, aby se zvýšilo množství peněz, které putuje do obrany České republiky. Jak to udělat? A odkud peníze z rozpočtu vzít?

Jde mi nejen o prosté navýšení obranného rozpočtu, ale také o smysluplné vynakládání prostředků, racionální plánování investic a schopnost jejich realizace. Otázka zdrojů je především otázkou priorit. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že bez toho, aby byla dostatečně zajištěna obrana naší země a bezpečnost jejích občanů, nelze činit cokoliv dalšího. Obranyschopnost státu je jeho existenciální potřebou a podmínkou. Je to tedy o změně trendu, kdy obrana byla tím prvním místem, kde se peníze škrtají. Šetřit se má především na provozu a na spotřebě. A v tomto smyslu státní rozpočet má řadu rezerv, od nadbytečných dotačních titulů či pobídek, přes neefektivní sociální dávky až po stále bobtnající byrokracii.

Co jsme za poslední čtyři roky udělali pro obranu České republiky? Postupujeme, nebo stojíme spíše na místě?