Ukončil jste služební poměr u policie poté, co bylo nařízeno povinné očkování. Během pandemie covidu Policie ČR zasahovala proti otevřeným restauracím a občanům bez roušek. Jak je poškozen tím, co se stalo, obraz policie? Jak řadoví příslušníci vnímali vymáhání covidových restrikcí?
Osobně si myslím, že obraz a důvěra v PČR důsledkem událostí, jež se zejména za poslední dva roky odehrály, byly podrobena velké zkoušce. Čas, možná dokonce nejbližší měsíce ukážou, jak moc důvěra v PČR utrpěla. Za dobu mé 30leté služební praxe jsem se až mockrát setkal s tím, že bylo na PČR nahlíženo jen jako na represivní složku. Pokud mohu mluvit o aktuální situaci, tak si myslím, že ani výraz represivní dostatečně nevystihuje to, jaká nevraživost, a dokonce až nesnášenlivost panuje ze strany některých občanů k příslušníkům PČR. Věřím, že lidé, kteří zažili sametovou revoluci, můžou být o to víc zděšeni z toho, že by se mohl opět vrátit režim, který tu kdysi panoval. Proto je teď více než důležité vzájemně poukázat na to, co se nyní děje, a společnými silami a vzájemným respektem se této situaci postavit jako jeden člověk.
Úcta a vzájemný respekt mezi policií a veřejností by měly být nepostradatelným prvkem vzájemného vnímání, který se nesmí nikdy mezi těmito dvěma subjekty vytratit.
Jak řadoví příslušníci vnímali vymáhání covidových restrikcí?
Je vždy na konkrétním policistovi, jak se k dané situaci, danému opatření, pokud budeme mluvit o covidových restrikcích, postaví. Samozřejmě, že jsou dána nějaká doporučení, metodiky, které by měly reagovat na jednotlivé restrikce – opatření nařízená v tu dobu ze strany Ministerstva zdravotnictví. Vymáhání restrikcí musíme vnímat velmi individuálně. Domnívám se, že každý příslušník PČR vnímal dobu covidismu svým způsobem a každý policista tak v rámci vymáhání daných restrikcí i vystupoval tak, jak uznal dle jeho nejlepšího svědomí a vědomí, samozřejmě s přihlédnutím na zákonnost a dodržování všech zákonných norem, které jsou pro práci policisty stěžejní. V době covidu jsme byli svědky toho, jak v médiích propírali zákroky některých policistů proti lidem, jež nedodržovali nařízená opatření. Setkali jsme se s různými názory, veřejnost se nám opět rozdělila na dva tábory tak, jak je tomu zvykem. První polovina zákrok policistů obhajovala, druhá byla zásadně proti zákroku policistů.
Pokud někdo nemá nasazenou roušku tam, kde ji dle nařízení má mít, je třeba řešit daný problém s rozvahou, racionálně, uvážlivě, lidsky a dokázat umět rozlišit tzv. společenskou škodlivost samotného jednání.
Psali jsme:
Po začátku války na Ukrajině policie vyhledávala na internetu i jinde projevy souhlasu s Putinovou invazí. Řeší se též zločiny „vyjadřování nenávisti“. Je toto její úkol?
Dovolte mi citovat ze zákona – „Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony“. Ze zákona je tedy úkolem Policie sloužit veřejnosti, chránit bezpečnost a veřejný pořádek, konat úkoly podle trestního řádu a předcházet trestné činnosti. Pokud tedy zákonodárce definoval jako trestný čin podle § 356 trestního zákoníku Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, a Ústavní soud doplnil potřebu potírat nenávistné projevy, pak má Policie České republiky ze zákona povinnost toto řešit. Na druhou stranu policie nemá být cenzorským úřadem a cenzura je dle zákona nepřípustná. Celé je to tedy o nalezení hranice, co je ještě svobodné vyjádření názoru a co již překročilo hranici zákona. Já osobně nesouhlasím se současným výkladem ÚS i zákonnou úpravou a jedním z důvodů mé kandidatury je pokusit se změnit zákon tak, aby byla posílena svoboda slova a názoru.
Fotogalerie: - Stop covid teror
Deklaroval jste, že chcete řešit otázky sociálního vyloučení. To se na Ústecku spojuje zejména s Romy. Co se má dělat pro to, aby se tato problematika konečně vyřešila?
V Ústeckém kraji není situace v této oblasti vůbec příznivá, ať už se budeme bavit o stále narůstajícím počtu sociálně vyloučených lokalit, tak o sociálně patologických jevech, které jsou bohužel každodenní součástí Ústeckého kraje. Pokud bych měl zmínit nějaká řešení, tak se zmíním o opatření obecné povahy, které od roku 2018 začalo fungovat na území města Ústí nad Labem, jakožto reakce na výskyt mnoha sociálně nežádoucích jevů a samozřejmě jako primární reakce na boj a eliminaci tzv. obchodu s chudobou. To je jedno z opatření, které je v případě potřeby nutné zavést v praxi i v ostatních městech Ústeckého kraje. Dalším řešením je např., že obce si mohou stanovit nájemné, které je v dané oblasti obvyklé. V případě, že obec má v nějaké části města problém se sociálně slabými, tak po dohodě s úřadem práce stanovit výši dávky na bydlení, jaká je fakticky potřebná, např. na jeden rok. To by mělo zbrzdit migraci sociálně slabých, jelikož majitelé bytů by přestali vydělávat na zanedbaných bytech obrovské peníze.
Dalším řešením jen nutnost vzdělávání, kterou bych silněji svázal s vyplácením jakýchkoliv sociálních dávek se školní docházkou. V úvahu by také přicházela možnost, že děti z vyloučených lokalit by měly nárok na speciální prospěchová stipendia už od ZŠ, aby byli jejich rodiče opravdu motivovaní nejen děti do školy posílat, ale také aby dohlédli na jejich přípravu.
Dříve se řešila otázka zneužívání sociálních dávek. Nyní zní naopak stížnosti, že občané stižení drahotou na vládní pomoc nemohou dosáhnout. Jak tyto dvě věci vzájemně uspořádat?
Je finální podoba Síkelova úsporného tarifu dostatečná?Anketa
Zneužívání dávek je ale zcela odlišný problém a je nutné, aby se tato problematika řešila i nadále. Je nutné posílit individuální přístup v přidělování dávek a aktivně bránit takzvanému obchodu s chudobou. Já hlavně stále nemohu pochopit, proč je ve městě, ve kterém je nejvíc pobíračů různých dávek, ten největší nepořádek. Navázal bych dávky na veřejně prospěšnou práci a díky bonusům by ubylo těch, kteří opět sahají rukou po pomoci státu.
Psali jsme:
Podpořil vás senátor Doubrava, který je liberálními médii pranýřován za tzv. proruské postoje. Například za cestu na Krym. V čem se s ním ohledně Ruska a Ukrajiny shodujete a v čem nikoliv?
Byla demonstrace ze 3. září pro její svolavatele úspěchem?Anketa
Určitě se shodneme i na tom, že Česká republika nesmí za žádných okolností přilévat benzín do ohně, jelikož my nejsme a nechceme být ve válce, jak nám bylo řečeno ze strany předsedy vlády. Oba jsme proti jakékoliv válce, jakémukoliv zbrojení, zabíjení a násilí apod. Všechny státy Evropy včetně USA by měly aktivně přistoupit k co nejrychlejšímu ukončení válečného konfliktu, a to prostřednictvím diplomatických jednání.
Cítíte se ohrožen Putinem? Je Česko ohroženo Ruskem? Nyní jsme v problémech kvůli dodávkám plynu z Ruska.
Dle mého názoru je nutné odlišit vojenské ohrožení a ekonomické ohrožení. Jsem názoru, že Česko není a nebude vojensky ohroženo Ruskem. Rusko má pro válku s Ukrajinou specifické důvody (zejména snahu ovládnout surovinové zdroje na Ukrajině a její průmyslovou produkci, omezit rostoucí vliv USA v tomto regionu a v neposlední řadě stabilizovat tranzitní trasy mezinárodního obchodu vedoucí přes území Ukrajiny). Tyto důvody nejsou platné pro ČR, které již je integrováno v EU a NATO a má v tomto směru naprosto odlišnou pozici než Ukrajina.
Zcela opačná situace je v ekonomické oblasti – válka na Ukrajině a evropské sankce nás ekonomicky velmi ohrožují, a to hned v několika rovinách. V současné době je nejvíce viditelná energetika, protože ČR je téměř absolutně závislá na ruském plynu. Nutno ale říci, že to není jediné nebezpečí. Vidím i jiné – český průmysl, tedy lépe řečeno, zbytky průmyslu, který u nás zůstal, jsou postaveny na dovozu ruských surovin (nejen plynu, ale i ropy, uhlí, železné rudy, pšenice atd.) pro jejich cenovou dostupnost. V případě, kdy je tento dovoz zastaven, dostává se český průmysl do stavu kritického ohrožení. Pokud mám o něco strach a cítím ohrožení, tak právě o budoucnost českého průmyslu a české ekonomiky.
Pokud jde o otázky vnitřní bezpečnosti: O tom, co policie v posledních letech dělala, jsme hovořili. Je něco, co se musí u policie změnit, aby zde bylo více bezpečno?
Palčivým problémem je snaha ovlivňovat vyšetřování případů z různých stran. V praxi se setkáváme také s tím, že s novou vládou dochází k výměně či odchodu zkušených vysokých funkcionářů z bezpečnostních složek. Proto je nutnou podmínkou pro zajištění bezpečnosti našeho národa nezávislost a stabilita bezpečnostních složek. Toho nelze dosáhnout, dokud bude mít ministr vnitra, potažmo celá vláda, možnost ovlivňovat činnost policie prostřednictvím příjmů ze státního rozpočtu. Policie, stejně jako další bezpečnostní složky, musejí být financovány z mandatorní části státního rozpočtu a nelze připustit, aby dostaly na svůj provoz méně, než kolik skutečně potřebují nebo aby tím někdo vedení policie hrozil. S tím souvisí také otázka, jestli není vhodná doba k zamyšlení, zda nezměnit časově neomezené působení policejních funkcionářů na jednom místě a zda nezavést nějakou formu rotačního systému, aby mezi policejními funkcionáři a prostředím, ve kterém vykonávají funkce, nevznikaly závadné vazby, které by ohrozily nezávislost a nestrannost policie. A v neposlední řadě je potřeba zajistit, aby policisty občané respektovali a brali je skutečně jako někoho, kdo pomáhá a chrání. Policie nesmí být nástrojem politiků k prosazování jejich pomýlených nápadů. Policie musí být nástrojem občanů k jejich ochraně a bezpečnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
