Jakým způsobem by měla výzva rezonovat českou společností?
Otevřít problematiku pro klidnou a konstruktivní diskusi, minimalizovat emoce. Emoční rozhodování je podle mě v naší společnosti časté, určitě ovšem společnosti nepomáhá. Výzva má jistě pasáže, které bych formuloval jinak, nebo vůbec vynechal, ale pokud vás má být slyšet, musíte volit racionálně. Musíte volit kompromisně. Jako ve volbách. Emoce nejsou namístě, nic nevyřeší. Já osobně si přeji, aby výzva vyvolala diskusi k této nesmírně složité a citlivé problematice, aby otevřela proud nezbytných informací, podle kterých si občan může utvořit názor a svobodně rozhodnout, třeba i jen o menším zlu.
Co si myslíte o slovech tiskového mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka, že výzva prohlubuje příkop mezi českou společností a elitami?
Nemyslím si to. Pokládám se za přirozenou součást české společnosti, nikoliv příslušníka nějaké elity. Z toho pohledu nerozumím přesně tomu, o jaké prohlubování příkopu mezi společností a elitami se jedná, pokud se ovšem za příslušníka elity nepovažuje on sám. Pokud jakýkoliv příkop ve společnosti existuje, výzva je zde dle mého názoru k tomu, aby jej zarovnala nebo alespoň vytvořila most. Věřím, že bude následovat kýžená diskuse o politických, ekonomických i společenských nejen negativech, ale i pozitivech problematiky imigrantů. Pak, nechť občané a jimi zvolení politici vlastním rozumem zváží další činy a postupy.
Nemyslíte si, že ten příkop vybudoval prezident, když hovořil o islámu jako o ideologii podobné fašismu?
Pokud někdo buduje příkopy, měl by tu být jiný, který je zase zahlazuje. Výzva by k zahlazování měla směřovat. Vážil jsem si Miloše Zemana a jeho moudrosti, prozíravosti i odvahy na konci osmdesátých let minulého století. Jeho výroky v tomto století, zejména z doby, kdy byl zvolen první lidovou volbou panem prezidentem, sleduji však už jen okrajově a snažím se je nekomentovat. Myslím si, že mám důležitější věci k řešení.
V jakých chvílích je český národ nejsvornější?
Když vidí společného nepřítele. V politice, ale třeba i ve sportu. Ve chvílích vidiny společného nepřítele ale přichází emoce, ke sportu určitě patří. Ale ze sportu také dobře víme, jak se dav v emocích chová. I ten vandal, který zmlátil sportovního protivníka či vytrhal lavičky na stadionu, se cítí druhý den jinak, často provinile.
Ve strachu z uprchlíků je také téměř svorných až osmdesát procent obyvatel, kteří se staví proti nim. Co si o tom myslíte?
Že jsme v emočním stádiu, a že můžeme jen obtížně rozhodovat rozumem. Jen pro srovnání, kolik čínských, indických a dalších emigrantů bezproblémově žije v různých koutech naší planety? Neměli bychom prostudovat tyto rozdílné komunity a hledat řešení? Plot není trvalé řešení.
Nemyslíte si, že by v Evropě mohlo dojít k jakési pseudoobčanské válce?
Neklid v Evropě i Česku už je. Válka je zatím jistě silný výraz, ale že by mělo dojít ke stavbě pevných multikulturálních mostů, o tom není pochyb. Myslíte si, že postavením ohrady se problém vyřeší? Určitě ne dlouhodobě. Je to pštrosí politika.
Jak vnímáte věty, že za vlnu migrantů mohou v prvé řadě koloniální mocnosti jako Anglie a Francie a pak země, jejichž mezinárodní politika šíří nepokoj po světě, tedy USA?
Koloniální éru máme více než padesát let za sebou a bývalé koloniální mocnosti jsou dnes nejrozvinutějšími demokratickými zeměmi. To samozřejmě láká migranty právě tam, neboť zde vidí největší šanci na další život. Kam utíkali českoslovenští občané po únorových událostech v roce 1948, nebo po invazi ‚spřátelených‘ armád v roce 1968? Ze zpráv, ale i z osobních zkušeností, například s bohatými západoevropskými turisty, vidí migranti situaci až příliš růžově. I z nedostatku informací. Nezapomeňme ale na ten nejdůležitější moment: Ti lidé většinou přišli o domov. To byl ten spouštěcí mechanismus.
Proč podle vás nebyl Islámský stát dávno potřen vojenskou silou?
Nevím, nemám potřebné informace, abych si udělal názor.
Nemyslíte si, že Zeměkoule spěje k nějakému střetu civilizací?
Pokud ano, cílem výzvy je přispět k tomu, abychom střetu zabránili či jej oddálili. Osobně si ale myslím, že naše společnost si žije nad poměry, a že zřejmě náš život vyvolává závist v chudých regionech. My všichni ale sdílíme zodpovědnost za život na této planetě a musíme najít plausibilní řešení. Ti, co podepsali či podepíší tuto výzvu, se o to jistě pokouší.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
