Rok 2025 přinesl mnoho změn ve světě i u nás. Které považujete z vašeho pohledu za nejdůležitější?

Z mého pohledu jsou nejdůležitější změny ty, které ovlivňují dlouhodobou stabilitu společnosti a vědecký pokrok. Celosvětově dominuje návrat Donalda Trumpa do Bílého domu s novou dynamikou v geopolitice a v obchodních vztazích, bolestně probíhající mírová jednání na Ukrajině, příměří v Gaze a raketový rozvoj AI, který přináší jak obrovské příležitosti, tak rizika nerovnosti.

U nás proběhly podzimní volby do Poslanecké sněmovny, které jasně ukázaly nespokojenost většiny voličů s předchozí vládou. Nová vláda od prvního dne prosazuje svou agendu s pragmatismem, zatímco část médií stále nekriticky obhajuje minulý vládní kabinet a dehonestuje současný. Tato polarizace bohužel prohlubuje rozdělení společnosti a ovlivňuje i pohled na vědu, zdraví a svobodu.

Po protestech proti Motoristům na resortu životního prostředí si v Deníku N položili otázku, proč tyto protesty neuspěly, a mimo jiné v textu padlo, že protesty byly dobře připravené, a kdyby byly posuzovány jako film, musely by dostat dobré hodnocení. Co to, podle vás jako vědce, říká o dnešním světě, když politické a veřejné dění hodnotíme podle kritérií zábavního průmyslu?

Anketa

Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?

Ano

93%

Ne

5%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 16515 lidí

To je přesný odraz toho, jak se dnešní svět proměnil v divadelní představení. Vidím, že jsme ztratili schopnost hodnotit události podle jejich reálného dopadu na běžný život – a místo toho je měříme podle „dramatičnosti" nebo „virálnosti", jako by to byl netflixový seriál. Protesty proti Motoristům byly skutečně dobře organizované, se stovkami studentů v Praze a v Brně, i s pár desítkami zde v Hradci Králové, ale neuspěly. Chyběla jim totiž masová podpora, politický tlak, ale hlavně jim chyběl předchozí úspěch ve volbách.

Ve světě jsou lidé unavení z reality a záplavy balastních informací, a tak chtějí emoce, a ne fakta. Věda trpí podobně, protože studie se oceňují podle citací a mediálního humbuku, a ne podle pravdy a reálného dopadu. Je to nebezpečné, protože to vede k povrchnosti a k ignorování skutečných problémů, které sužují běžný život našich občanů.

Pan ministr Macinka je představitelem určité orientace společnosti, pro kterou se občané vyjádřili většinově ve volbách. Není to výsledek průzkumu, ale je to výsledek demokratické cesty. Dobře organizovaná menšina, jako např. mladí lidé na sociálních sítích, nemůže přetlačit mlčící, ale ve volbách úspěšnější většinu. Ta dala v posledních volbách na pragmatický přístup a selský rozum. Pan vicepremiér Macinka je vzdělaný člověk se slušnou životní a výbornou sdílenou politickou zkušeností. Myslím, že bude velmi dobrým a pragmatickým ministrem.

V nové geopolitické strategii USA je Evropská unie hodnocena jako region, který je „v úpadku“. V Bruselu to vyvolalo křik o narušování tradičního severoatlantického spojenectví, nejde ale, spíše než o nezdvořilost, o tvrdý popis reality?

Ano, je to tvrdý, ale bohužel přesný popis reality. US National Security Strategy 2025 kritizuje EU za demografický úpadek, imigrační chaos, cenzuru svobody slova a zelené ideologie, které oslabují ekonomiku. Brusel to vidí jako útok na Alianci, ale já souhlasím s onou jasnou diagnózou.

Evropa trpí klesající porodností, závislostí na dovozu energií, které jsou velmi drahé a likvidují energeticky náročný průmysl. Dále se Evropa sama ničí, a nemusela by, všude prosazovaným Green Dealem, a v neposlední řadě také byrokratickými omezeními, které brzdí inovace. Je starou dámou uzavřenou v domově důchodců, která nemůže ven a její představy o vnějším světě jsou velmi vzdálené tomu, co se skutečně děje za zdmi onoho domova důchodců.

Není to nezdvořilost, ale varování, protože pokud EU nezmění kurs, ztratí vliv. Spojenectví by mělo být založené na ekonomické síle, ne na sentimentu. Pokud chce Evropa uspět a být partnerem USA, musí být především svobodným ekonomickým spojenectvím samostatných bohatých států. Svobodné volby a ekonomika bez regulací jsou nezbytným základem.

Když jsem se o tom bavil s jedním vaším kolegou docentem, spojoval úpadek Evropy i s úpadkem vědeckého bádání. Připomínal pád prestiže časopisů jako Nature nebo Lancet, které začaly zavádět do výběru publikujících různá osobní kritéria a výsledkem je, že musí stahovat články, což do té doby bylo na jejich úrovni nemyslitelné. Vnímáte tento „úpadek vědeckého bádání“ taky?

Ano, vnímám to jako reálný úpadek, a to nejen v Evropě, ale celosvětově. Časopisy Nature a Lancet stáhly v roce 2025 několik významných článků kvůli metodickým chybám nebo ideologickým vlivům, včetně studie o ekonomickém dopadu klimatu, která byla přehnaná. Zavádění DEI (diversity, equity, inclusion) kritérií do výběru autorů progresivistickými elitami, které obsadily posty v časopisech, oslabilo kvalitu publikací a snížilo prestiž časopisů. Věda by měla být o datech, a ne o osobních profilech.

V Evropě úpadek zesiluje byrokracie Evropské komise, která financuje projekty podle politické korektnosti, místo skutečných schopností. Výsledkem je celosvětově rostoucí počet stažených článků z časopisů (přes 10 tisíc v roce 2023, a tento trend pokračuje). Je to smutné, protože to podkopává důvěru ve vědu jako celek.

Jde také o likvidaci nepohodlných vědců, kteří nesdílejí menšinový progresivistický názor. Viděli jsme to za covidu u představitelů Velké Barringtonské deklarace, u profesorů Jay Bhattacharyi a Martina Kulldorffa.

U nás jsem byl, coby jediný z 54 tisíc lékařů, označen na oficiálním webu ministerstva zdravotnictví jako dezinformátor, protože si to tak myslel software soukromé společnosti Semantic Visions, s.r.o. Software nemůže vědět, že v epidemiologii v ČR nemá nikdo vyšší a lepší vzděláni – ale měl by to vědět člověk, jenž schvaluje informaci na web státní instituce. Za tím vším ve světě hledejme progresivistické levicové elity, kterým se u nás říká lepšolidi a které bývalý předseda Senátu PČR Jaroslav Kubera označil slovem, jež se zde nedá napsat (dobroseři, pozn. red.).

Vytvoření nových redakčních rad a vysoká kvalita recenzentů pomůže naředit vliv progresivismu v odborných časopisech.

Fotogalerie: - Tradiční rybí polévka

Vrátil bych se k té kritice z USA. Jedním z témat, která z USA jsou na Evropě kritizována nejvíce, byla letos míra svobody. Mluvil o tom viceprezident J. D. Vance a nedávno i Elon Musk. Evropané operují žebříčky svobody novinářů od novinářských institucí, kde jsou na prvních místech, ale je zřejmé, že unijní legislativa se mnohem více kloní k „ochraně před nenávistí“, jak se tomu říká. Jak jsme na tom, podle vás, v Evropě se svobodou slova?

Jsme na tom špatně, protože žebříčky jako World Press Freedom Index sice ukazují EU nahoře, ale měří spíš svobodu médií, a ne individuální svobodu slova. Pánové Vance a Musk mají pravdu. Pan viceprezident Vance ve svém projevu na konferenci v Mnichově počátkem roku 2025 řekl, že ve světě existuje spousta hrozeb. Za tu největší vůči Evropě ovšem nepovažuje Rusko, ale spíše hrozbu zevnitř: „Obávám se ústupu Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, od hodnot, které sdílí se Spojenými státy americkými.“

Evropská komise podle svého DSA (Digital Services Act, Nařízení o digitálních službách) pokutovala nedávno síť X pana Elona Muska 140 miliony dolarů za „nenávistný obsah" a nedostatek transparentnosti, což je ve skutečnosti cenzura. Evropským progresivistickým elitám prostě vadí, že existuje platforma s celosvětovým přesahem, na které si může kdokoliv, kdo je reálným člověkem, napsat bez omezení svoje pocity, myšlenky a názory. V Evropě se zatýká a vysoce pokutuje za tweety nebo memy pod záminkou „hate speech“. Např. ve Velké Británii přes tři tisíce případů ročně. To není ochrana, ale kontrola. Jako vědec vidím, že to brzdí otevřenou debatu, která je klíčem k pokroku.

Nelze ale přehlédnout, že o akademickém bádání se letos velmi živě diskutovalo v USA, když prezident Trump tlačil na některé liberálněji orientované univerzity, aby trochu omezily své politické působení. Jak se díváte na tento spor?

Na tento spor pohlížím optikou člověka, který vyučoval dlouhé roky v univerzitním prostředí a prováděl tam i klinický výzkum. Stojím více na straně pana prezidenta Trumpa. Jeho administrativa tlačí na prestižní univerzity jako Harvard nebo Columbia, kterým hrozí odebráním federálních fondů kvůli DEI programům a politické indoktrinaci. Já s takovým postupem souhlasím, protože univerzity by měly být místy objektivního bádání, a ne politických agend. Tlak na akreditaci a omezení cizích studentů (max. 15 %) je tvrdý, ale nutný, aby tam studovali skutečně jen ti studenti, kteří na takové studium mají studijní předpoklady. Kritici to vidí jako útok na svobodu – ale já to beru jako obranu vědy před ideologií.

Spor mezi USA a Evropou nastává i v agendě zdravotnictví, zejména díky změně kurzu ve vztahu k očkování od amerického ministra zdravotnictví Roberta Kennedyho, prezentovaného v evropských médiích coby antivaxerský šarlatán. Má podle vás tento přístup potenciál zatřást „systémem“?

Ano, má obrovský potenciál zatřást systémem, a to pozitivně. Robert F. Kennedy Jr. jako ministr zdravotnictví USA přehodnocuje dětský imunizační plán, zrušil granty pro skupiny podporující povinné vakcinace, ale prozatím neudělal nic jiného, než co je v Evropě běžné! Prosadil rozdělení očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám od očkování proti planým neštovicím. To např. v ČR ani není povinné. Jeho snahou je to, aby očkování přišlo ve správný čas do organismu, jež si pak vytvoří dostatečnou imunitní odpověď. Posun očkování proti hepatitidě B ze dne narození na 8 týden jen kopíruje to, co je v Evropě běžné. To, že takto budou očkovány děti matek, jež nejsou infikovány žloutenkou B a nepocházejí z menšin, kde je vysoký výskyt této nemoci, není přece antivaxerství. Stačí se podívat na prezentaci k této problematice a dále na výsledek hlasování (ZDE).

To, že byl předsedajícím Poradního výboru pro imunizační postupy (ACIP) v USA pro tuto problematiku profesor M. Kulldorff, jež byl před covidem oslavován za svůj podíl na hlášení nežádoucích účinků po očkování, je přece správné. A to, že se budou více a lépe posuzovat výsledky klinických studií s novými vakcínami, je správné, protože je dobré si pro objektivní názor přečíst v čem např. byly studie s vakcínami proti Covid-19 zavádějící (ZDE). Autorem je zase profesor Jay Bhattacharya, jinak současný ředitel NIH (National Institutes of Health), který disponuje prostředky a vědeckým potenciálem srovnatelným s podobným potenciálem v celé Evropě. Robert F. Kennedy Jr je evropskými médii označován za „antivaxera", ale on volá po transparentnosti a datech, a není proti vakcínám a proti imunizaci. Revize přístupu k očkování může donutit systém k lepšímu zkoumání rizik, spojených s imunizací, což bylo za covidu ignorováno. Systém potřebuje otřes, aby se vrátil k objektivním důkazům místo dogmatu.

Fotogalerie: - Pražské Jezulátko a Poutnický betlém

Přístup „důvěřujte vědcům“, propagovaný za covidu, letos pomalu mizí, vědecké závěry začínají být více předmětem veřejné diskuse. Jedni to označují za nástup lůzy a hlouposti, jiní naopak za návrat do normálního stavu, ve kterém jsou pochybnosti považovány za motor pokroku. Jak to vidíte vy?

Vidím to jako návrat k normálu, protože pochybnosti jsou motorem pokroku. Za covidu vědci rozhodovali i o čistě politických otázkách, a to je špatné. Za chod společnosti v jakékoliv krizové situaci zodpovídají politici zvolení ve svobodných volbách a ne vědci. Ti mají mít možnost sdělit svůj názor politikům, a ti jsou tu zase od toho, aby se rozhodli, co je politicky správné a co je pro dobro společnosti. Velmi dobře to bylo vidět za covidu v implementaci protiepidemických opatření v různých státech USA. Tam, kde se řídili čistě vědeckými rozhodnutími, neměli méně úmrtí na covid než tam, kde to bylo v rukou uvážlivých politiků. Důvěra ve vědce klesla v červnu 2025 v USA na 8 %. „Důvěřujte vědcům" za covidu bylo dogmatické, což vedlo především k politickým chybám a rozhodnutím. Teď veřejná debata nutí vědce k lepší komunikaci a transparentnosti a průběh diskuse ukazuje běžným lidem, že stát neřídí vědci, ale politici. Není to „lůza", ale zdravý skepticismus a selský rozum, které vědu posouvají vpřed.

Jak se jako lékař díváte na to, když jsou příměry z oblasti medicíny popisovány mezilidské a společenské vztahy? Možná nám to už ani nepřijde, ale formulace jako „zdravá společnost“ nebo naopak „rakovina společnosti“ pro některé negativní jevy, se staly celkem běžné. Pokud ale akceptujeme označování některých lidí, skupin či názorů za virus, patogen, a tak podobně, lze se pak divit, že někteří jsou schopni to domyslet do bodu, ve kterém akceptují „léčbu“ v podobě eliminace těchto lidí?

Jako lékař to vidím jako nebezpečný trend dehumanizace. Medicínské metafory jako „rakovina společnosti" nebo „virus názorů" zjednodušují složité sociální jevy. Nakonec vedou jen k extrémům, protože pokud je názor „patogen", pak „léčba" může ospravedlnit cenzuru nebo omezování svobody. Viděli jsme to v historii, např. v eugenice, což je využívání principů genetiky a dědičnosti ke zlepšení lidské rasy, s cílem zabezpečit výhodnou kombinaci fyzických a psychických vlastností u potomků vhodně zvolených rodičů. Je to lákavé, protože medicína je autoritativní a téměř každý nemocný to na vlastní kůži zažil v nějakém diagnostickém a léčebném procesu. Prosazováním takového přístupu se ale riskuje to, že lidé přestanou vidět jemné rozdíly mezilidských a společenských vztahů a začnou myslet v binárních termínech, jako je například zdravý versus nemocný. Nejsme jen zdraví a nemocní, ale lišíme se třeba i z hlediska zaměřenosti, schopnosti a temperamentu. Měli bychom se vrátit při popisu společenských a mezilidských vztahů k etickému jazyku, ne k patologickému a dehonestačnímu.

Heslem posledních let se stala „bezpečnost“. Zajistit bezpečný svět, ochranu před viry, udržitelný rozvoj. Z vašeho pohledu epidemiologa: Může být vůbec svět „bezpečný“?

Ne, svět nemůže být úplně bezpečný, protože to je iluze. Jako epidemiolog vím, že rizika existují z podstaty věci. Viry a bakterie mutují, přírodní katastrofy přicházejí, ale především lidské chyby v jakémkoliv konání jsou nevyhnutelné. Snaha o „nulové riziko" vede k přehnané kontrole, jako za covidu, kde opatření často převážila nad svobodou. Můžeme minimalizovat rizika našeho světa díky vědě a prevenci, ale absolutní bezpečnost je nedosažitelná a hlavně nebezpečná, protože vede nakonec k autoritářství. Lepší je přijmout realitu nedokonalého a nebezpečného světa a raději budovat odolnost společnosti a jednotlivce vůči všem možným rizikům.

Psali jsme:

Energetický diktát z Bruselu nesmíme přijmout, varuje Beran. Likvidační hrozba

„Podvod.“ Expert varuje před novými solárními barony

Hynek Beran: Nikdo netušil, že si to dovolí. Vlčkův podraz v energetice

Nástup větrných baronů, nebo renesance solárních? Hynek Beran varuje