Jaké nejviditelnější změny od roku 2017, kdy se konaly poslední parlamentní volby, se dají v české společnosti vypozorovat?
Odpověď záleží na úhlu pohledu. Můžeme samozřejmě hovořit o vlivu pandemie na naši psychiku a ekonomiku, ale celkově se myslím, že se toho mnoho nezměnilo. A pokud ano, tak spíše negativním směrem. To, co charakterizovalo naši společnost po volbách v říjnu 2017, tedy napětí mezi Andrejem Babišem a jeho příznivci na straně jedné a stávajícími opozičními stranami ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN a jejich příznivci na straně druhé, se ještě prohloubilo a přešlo až do vysloveného nepřátelství. Dobře to vystihl Petr Fischer v komentáři pod titulkem „Babiš není soupeř, je to nepřítel. A politiku už neřídí hlava ani srdce, ale pudy“.
Nová parlamentní strana Piráti se záhy k Babišovým kritikům přidala. Obě strany konfliktu přitom charakterizuje nezájem o fakta a neochota snažit se pochopit druhou stranu. V tomto směru selhala také prakticky celá mediální sféra, která neprojevila nejmenší snahu si vesměs veřejně známá fakta týkající se Babišových kauz zjistit a zamyslet se nad nimi. Právě tato rezignace na snadno zjistitelná fakta je největším nebezpečím pro naši společnost i do budoucnosti.
Vládní garnitura podle opozice nezvládla řešení pandemie, s níž se naše země začala potýkat před rokem a půl. Co považujete za její hlavní chyby, kterých se jinde v Evropě politici v čele státu nedopouštěli?
Pandemii nezvládla nejen vláda, ale ani opozice, která chybující vládě házela klacky pod nohy, kde mohla. Typickým příkladem byl spor o prodloužení nouzového stavu po konci února. Dne 18. 2. 2021, právě v okamžiku, kdy pandemie u nás vrcholila, denně u nás bylo cca 12 tisíc nově nakažených a denně umíralo kolem 180 lidí, vystoupil předseda STAN Vít Rakušan s prohlášením „Další prodloužení nouzového stavu po konci února nepřipadá v úvahu“ s tím, že nouzový stav nahradí připravovaný pandemický zákon, o němž dnes víme, že je prakticky nepoužitelný. Jedině okamžitá koordinovaná akce hejtmanů bez ohledu na stranickou příslušnost zabránila katastrofě.
Hlavní chybou vlády bylo to, že po velmi, velmi mírné jarní vlně, se nedokázala připravit na očekávanou podzimní vlnu covidu a poté, co se vlna počátkem září rozjela, neexistovala centrální autorita, jakou je například v Německu Ústav Roberta Kocha, které by vláda naslouchala. Státní zdravotní ústav má sice velmi podobné poslání jako Koch, ale jeho hlas nebyl v kritických okamžicích slyšet a vláda se chaoticky řídila radami různých osobností. Neexistence všeobecně respektované autority v otázkách ochrany zdraví obyvatelstva není ovšem vina jen současné vlády, ale i vlád předešlých. Posílení role, vybavení a financování Státního zdravotního ústavu by proto mělo být jedním z poučení ze selhání státu v boji s covidem.
Psali jsme:
Budou blížící se volby referendem o zvládnutí boje proti covidu, nebo příznivá situace posledních týdnů v počtu nákaz odsune toto téma do pozadí a rozhodovat bude jiné? Jaké by to mohlo být a co vám osobně by se zamlouvalo jako stěžejní téma letošních voleb?
Otázka (ne)zvládnutí boje s covidem by neměla být ústředním tématem voleb, byť se jí samozřejmě nelze vyhnout. Stěžejním tématem předvolební kampaně by měla být otázka, jak se vrátit k zodpovědnému financování státního rozpočtu, konkrétně jak sanovat obrovský dluh, který vznikl v důsledku restriktivních opatření a nemravného daňového balíčku schváleného koncem roku 2020 koalicí ANO, ODS a SPD, a jak spravedlivě rozdělit, kdo a jak se na tom bude podílet. Toto je v současné době prvořadý úkol, neboť současný návrh státního rozpočtu na rok 2022 s výhledem na roky 2023 a 2024 je krajně nezodpovědný. Na tomto tématu by strany měly ukázat, zda si vážnost situace uvědomují a jsou ochotny říci nám voličům pravdu, že bez úprav daní a odvodů, které budou bolet, to nepůjde.
Proč by se mělo přistoupit k úpravám daní a odvodů, když vámi zmíněná koalice tří ze čtyř nejsilnějších parlamentních stran – ANO, ODS a SPD – jen před pár měsíci schválila daňový balíček?
Protože daně z příjmu fyzických osob u nás nejsou vysoké, ale ve srovnání se zahraničím naopak nízké, a to především u vyšších příjmových kategorií. A podobně jsou i nízké odvody na sociální pojištění placené zaměstnanci a 80 procent našich důchodů tak platí zaměstnavatelé. Nejde ovšem jen o snížení současného neúnosného deficitu státního rozpočtu, ale také o širší diskusi o změně struktury příjmů státního rozpočtu, protože náš systém daní a odvodů je ve srovnání s vyspělými státy zastaralý, nevhodný a nespravedlivý a je třeba ho změnit. Jedině pak má smysl mluvit o důchodové reformě, dalším klíčovém tématu. Mám ovšem obavy, že k těmto bolestivým tématům se žádná strana nebude chtít vyjadřovat a budou jen slibovat, co pro voliče udělají.
Určitě se ale všichni budou vyjadřovat – a dělají to tak celé čtyři roky – k předsedovi vlády. Selhal Andrej Babiš jako premiér, nebo má na to, aby stál v čele vlády i pro další čtyři roky?
Selhal především ve schopnosti sebereflexe. V rozsáhlém rozhovoru 26. srpna na otázku, zda by jako vítěz voleb přenechal funkci premiéra někomu jinému z jeho hnutí, pokud by jeho jméno mělo být překážkou při vyjednávání o koalici, odpověděl takto: „Jsem lídr a jsou to volby o tom, kdo bude premiér. Doufám, že všichni, kteří nás budou volit, vlastně volí Babiše za premiéra. Myslím, že Babiš se nemá za co stydět, mám jednoznačné výsledky. Za celé moje působení v politice od roku 2013 mám čistý stůl. Všechny ty kauzy jsou jen vymyšlené absurdity“.
Ale o tom, že lidé ani tak nevolí hnutí ANO jako Andreje Babiše za premiéra, asi není pochyb. Nedostatek sebereflexe tedy spatřujete v jeho hodnocení dosažených výsledků nebo probíraných kauz?
Babišovy kauzy, tedy především Čapí hnízdo a střet zájmů, nejsou „vymyšlené absurdity“, ale reálné problémy, které jsou ovšem jeho politickými protivníky a částí médií překrucovány a používány v politickém boji. Napsal jsem o tom řadu blogů, v nichž jsem upozorňoval na veřejně známá fakta, která komisaře Nevtípila, Babišovy protivníky ani média nezajímala a která přitom ukazují, v čem jsou skutečné podstaty těchto kauz. O Čapím hnízdě například zde, zde a zde, o střetu zájmů například zde a zde.
V obou případech jde o to, co Petr Fischer charakterizuje slovy: „Tam, kde se z protivníka stává zlo, mizí respekt a začíná destrukce. Debata přestává mít smysl, protože cílem se stává jediné: Vymyslet strategii, která druhého zničí“. Tak postupují Babišovi protivníci a Babiš jim stejnou mincí oplácí. Babiš by měl pochopit, že v jeho nejvlastnějším zájmu i zájmu hnutí ANO je, aby se jeho osoba nestala překážkou pro vytvoření příští smysluplně vládní koalice, kterou naše země nutně potřebuje. Mohl by si v tomto ohledu vzít příklad ze svého spojence na Hradě, který po volbách v roce 1998, v nichž dosáhl skvělého výsledku 32,31 procenta a 74 mandátů, byl ochoten v zájmu vytvoření koalice s KDU-ČSL a Unií svobody přepustit místo premiéra Josefu Luxovi a v 16členné vládě mít jen polovinu ministrů dokonce i s tím, že skupina všech ministrů z každé koaliční strany měla mít právo veta. Protože ovšem Unie svobody ani s touto nabídkou nesouhlasila, uzavřel Zeman s Klausem Opoziční smlouvu. Tento příklad je poučný nejen pro Babiše, ale i pro jeho protivníky.
Ing. Miloš Zeman
Vneslo by volební vítězství Pirátů a jejich případná hlavní úloha v řízení země do společnosti potřebný elán, svěžest a modernost, nebo jde o naivní očekávání? A co si s možným volebním úspěchem Pirátů spojujete vy?
Piráti mne čtyřletým účinkováním v Poslanecké sněmovně zklamali. Elán a svěžest nestačí, je potřeba racionální politika a kompetentní jednání. To, bohužel, v Poslanecké sněmovně Piráti neprokázali. A to v klíčových okamžicích, kdy se ukázalo, že nechápou nejen samotnou proceduru schvalování zákonů, ale především často ani jejich obsah. Jedním z nich bylo jednání o daňovém balíčku, druhým schvalování zákona o evidenci skutečných majitelů, podrobně v mém blogu. Ve druhém případě je obzvláště zarážející, že to, co Poslanecká sněmovna skutečně schválila, nepochopil ani zpravodaj tohoto zákona z řad Pirátů a jejich místopředsedkyně. Je zjevné, že nikdo z Pirátů si nedal práci si přečíst návrh zákona o evidenci skutečných majitelů a směrnici Evropské unie, která byla do tohoto zákona transponována, a nad pojmem „skutečný majitel“ se zamyslet. A jejich snaha omezit dotace pro firmy koncernu Agrofert přílepkem novelizujícím zákon o střetu zájmů k novele zákona o důchodovém pojištění, jejímž primárním cílem bylo zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci, po zásluze zcela pohořela.
Když jste před chvílí zmínil, že podstaty Babišových kauz jsou jeho politickými protivníky překrucovány, měl jste na mysli právě i Piráty, kteří se naopak holedbají svou fundovaností?
Ani oni se o fakta týkající se Babišových kauz nezajímali a jen o nich recyklují nesmysly. Předvolební dokument Pirátů a STAN v oblasti financí PLÁN PRO BUDOUCNOST BEZ ZADLUŽOVÁNÍ slibuje snížit deficit státního rozpočtu ze 400 miliard v roce 2022 na 216 miliard v roce 2023, 145 miliard v roce 2024 a na pouhých 10 miliard již v roce 2025, ale předpoklady, z nichž dokument vychází, jsou sporné až utopické. Doporučuji každému voliči, který hodlá Piráty a STAN volit, přečíst si část jejich volebního programu nazvanou Férovější daně, z níž se dozví, v čem tyto strany vidí problém (tvrzení, že náš daňový systém „trpí vysokým zdaněním nízkopříjmových pracujících“, je věcný nesmysl), jaká je v této oblasti jejich vize a jak to chtějí udělat tak, aby změny platily již od 1. 1. 2023. I Piráti se bojí voličům jasně říci, že jako první krok ke snížení obrovského schodku státního rozpočtu navrhnou redukci daňového balíčku, proti jehož klíčové části týkající se snížení sazby daně z příjmu fyzických osob z 20 na 15 procent, sami hlasovali. Tím mne Piráti i STAN zklamali snad nejvíce. Podle mého názoru nejsou Piráti na vůdčí roli ve vládě ještě připraveni.
Před pár týdny Piráti v koalici se STAN dominovali předvolebním průzkumům, podle těch posledních spadli až na třetí místo. Co pokazili, kde se stala chyba?
Na to nejsem schopný kompetentně odpovědět, ale jistou roli asi sehrála i skutečnost, že se Piráti i STAN již viděli ve Strakovce, a tak i začali vystupovat. Začátek kampaně v oblecích na nábřeží se Strakovkou v pozadí se jim příliš nepovedl, tím spíše, že mezi krajskými lídry byla jediná žena. Určitě jim nepomohly výroky poslance Ondřeje Profanta, že Poslanecká sněmovna je „plná konzervativních bílých páprdů a velká část inklinuje k fašismu“ a europoslance a místopředsedy Evropského parlamentu Marcela Kolaji, že „Pirátská strana dále podporuje také většinový systém hlasování v Radě EU místo jednomyslnosti například v otázkách zahraničních nebo daňových“. S tím druhým tvrzením nesouhlasí ani jejich koaliční partner a možná, že i tento mimořádně nepromyšlený výrok odradil i část potenciálních voličů a jen nahrál Babišovi.
Opozice především z řad ODS, TOP 09 a STAN tvrdí, že začátek ohrožení demokracie nastal zásahem na Úřadu vlády a pádem kabinetu Petra Nečase. Mají pravdu? A jak v tom kontextu vnímat Roberta Šlachtu a jeho hnutí Přísaha, kterému některé průzkumy přisuzují překročení pěti procent potřebných pro vstup do Sněmovny?
S tím zásahem určitě nikoliv. Tu demokracii ohrožoval spíše vztah Nečase k tehdejší vrchní ředitelce jeho kabinetu Janě Nagyové, a pokud si byl Nečas jistý, že zásah na Úřadu vlády byl neopodstatněný, nemusel odstupovat. Robert Šlachta mi rétorikou svého vystupování a volebního programu připomíná Babiše, který před volbami v roce 2013 zase sliboval zatočit s korupcí. Šlachtovo heslo na webové stránce Přísahy „Jdeme zastavit rozkrádání“ je velmi podobné a úvodní věty jeho programu „Všechno, co jsme do programu zapracovali, a všechno, co v něm najdete, má jenom jediný cíl. Udělat z Česka místo, kde je náš domov, na který můžeme být hrdí“, nápadně připomíná Babišovo „ANO bude líp“. Šlachta nejede na vlně antibabišismu, ale program nastíněný v dalších větách „Začínáme logicky covidem. Po tom, co naše země prožila za poslední rok, ani jinak nemůžeme. Stát nesmí znovu zklamat a Česko musíme po covidu znovu nastartovat. Děti už nikdy nesmí zameškat tak masivní část školního roku, vakcíny se už nikdy nesmí stát nástrojem pro vydírání a poctiví lidé už nikdy nesmí čekat měsíce na pomoc od státu. Současně ale nepřipustíme, aby se nad tím, co se tady dělo během nouzového stavu, zavřela voda. Miliardy z našeho společného rozpočtu tekly do kapes pochybných firem. Mají sídla v Karibiku, jsou napojené na trestně stíhané lobbisty a mají pobočky v automyčce na Ukrajině. Jsou to často překupníci s čínskými respirátory. Hnutí Přísaha proto požaduje důkladné prověření všech covidových státních zakázek“, naznačuje, na co chce přilákat voliče.
Mgr. Robert Šlachta
Jakou roli může Robert Šlachta na domácí politické scéně sehrát?
Ostře řezaná tvář a silná slova vysvětlení „proč to toho jdu“ – „Protože chci spravedlivé Česko. Třicet let jsem sloužil občanům a naší zemi. Třicet let jsem spal na ubytovně, nedržel víkendy, ani Vánoce, a bojoval za lidi. Třicet let byla má práce mým posláním. Byl jsem polda a jsem na to hrdý… Pak přišel rok 2013 a náš zásah na Úřadu vlády. Milenka premiéra za úplatky od kmotrů řídila tuhle zemi a všichni na to jenom koukali. To jsem já nemohl. Zákon musí platit pro všechny stejně… A já jsem se rozhodl. Teď je ten čas. Čas na odvahu. Čas na spravedlnost… Jako polda jsem potkal asi každého lumpa, kterého tahle země má. A nikdy jsem neuhnul. Nic na tom nezměním. Nikdy neuhnu, nikdy nic neukradnu a nikdy nepůjdu nikomu na ruku. To vám přísahám“, ukazují, že i on se pokládá za Mesiáše, který je povolán udělat v naší zemi konečně pořádek. Nemyslím si, že naše země dalšího takového Mesiáše potřebuje.
Jak by musela vypadat nová vláda, aby se jí dalo věřit, že v roce 2025, po čtyřech letech jejího fungování, bude Čechům ekonomicky lépe? Co by pro to mohla udělat?
Protože jistě půjde o vládu koaliční, její členové by museli zapomenout na předvolební stranickou slibotechnu a ideologické předsudky a místo obvyklého „plnění předvolebních slibů“ se snažit společně identifikovat skutečné problémy naší společnosti a dát dohromady koherentní plán, jak je řešit. Nejde jen o to, co udělat, abychom se měli ekonomicky lépe, ale ještě důležitější je promyslet a realizovat potřebné změny ve školství, poučit se z krachů všech dosavadních pokusů o důchodovou reformu a jasně definovat naši zahraniční politiku, především postoj k budoucnosti Evropské unie. A tyto své představy otevřeně komunikovat se společností. Velmi důležité pro získání důvěry je také, aby vláda táhla za jeden provaz, aby lidé viděli, že uvnitř ní nedochází k rozporům, jako to bylo u většiny předchozích vlád. Dát dohromady takový program by ovšem vyžadovalo od politiků koaličních stran řadu kompromisů, na nichž je politika založena, a skutečné osobnosti s vizí, nikoliv okresní funkcionáře, kteří myslí jen na úzké stranické zájmy a svou politickou budoucnost. V současné sestavě stranických vůdců ovšem žádné takové politiky nevidím.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Předpokládané složení nové vlády:
předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).
autor: Jiří Hroník
