Profesor Jičínský: Jednání Zemana s čínským i ruským prezidentem považuji za dobré. Někdy se tu v mediálním tlaku příliš prosazují protičínské a protiruské postoje

Co říkáte tomu, že vedení sociální demokracie kvůli postojům Miloše Zemana k vládní krizi začalo uvažovat o postavení vlastního kandidáta do prezidentské volby?

Před časem, když jsem posuzoval problémy vládní krize a postoje pana prezidenta k ní, řekl jsem, že jeho chování může ohrožovat jeho šance na příští zvolení, protože odpor k tomu, aby respektoval jasně formulované ustanovení Ústavy o tom, že prezident je povinen odvolat ministra, jestliže mu takový návrh předloží předseda vlády, je pro značnou část veřejnosti těžko přijatelný a nemá pro prezidentovo chování pochopení. Z tohoto hlediska si myslím, že prezident oslabuje své šance na znovuzvolení. Otázka je, nakolik zpráva o milosti pro Kajínka tyhle pozice změní, ale to je jiný problém, ten nechci teď rozebírat.

Pokud předseda sociální demokracie řekl, že ČSSD by mohla postavit svého kandidáta, je to něco, co za dané situace nemusí překvapovat. Jiná věc je, nakolik je tato výzva reálná, nakolik může mít velký politický vliv. Není v rámci sociální demokracie nebo v rámci levicových kruhů reálné najít osobnost, která by byla ochotna kandidovat na prezidenta za sociální demokracii. Nechci říkat, že na straně levice nejsou žádní lidé, kteří jsou důvěryhodní a kteří by si nezasloužili tento úřad, ale zatím se žádné takové jméno neobjevilo a případní možní kandidáti budou mít za dané situace nepochybně obavy, že by se zbytečně diskreditovali, protože jejich šance na zvolení by byly relativně malé. Vidím to tedy jako reálný problém pro sociální demokracii, pokud se tak rozhodne, protože nebude snadné podle mého soudu takového kandidáta najít.

Nemohla by sociální demokracie tedy podpořit někoho z těch kandidátů, kteří už svoji kandidaturu oficiálně oznámili?

Zatím z těch kandidátů, kteří už ohlásili svůj záměr kandidovat, nikdo k levicovým kruhům nepatří, takže by těžko mohl být doporučen sociální demokracií, aby ho její členové, stoupenci a sympatizanti volili. Další problém je v tom, že i kdyby vedení sociální demokracie někoho doporučilo, nebo kdyby jasně řeklo: my jsme proti zvolení dosavadního prezidenta Miloše Zemana, protože utvořil mocenský pakt s Babišem, jak o tom hovořil Sobotka, nakolik bude mít tato varovná výzva vliv na voliče a sympatizanty sociální demokracie. Řekl bych, že stranická disciplína není to, co bývala, a členů sociální demokracie je poměrně málo. Z tohoto hlediska tato stranická rozhodnutí budou mít podle mého názoru značně omezený vliv.

Když v minulé prezidentské volbě kandidoval za sociální demokracii senátor Jiří Dienstbier, překvapivě dosáhl v prvním kole poměrně dobrého výsledku, přes šestnáct procent hlasů. Třeba by se situace mohla opakovat. Ale otázka je, jestli by postavení kandidáta ČSSD neubralo hlasy Miloši Zemanovi a jestli by mu tak chtěně, či nechtěně sociální demokracie nevrátila to, že založením Strany práv občanů – Zemanovci sebral sociální demokracii ve volbách v roce 2010 pár procent hlasů, i když do Poslanecké sněmovny svoji stranu stejně nedostal.

Máte pravdu, já jsem tehdy osobně kandidaturu Jiřího Dienstbiera také podporoval, protože jsem ho považoval za naději sociální demokracie v politickém zápase, za novou důvěryhodnou tvář. I jeho kritická pozice vůči pražské sociální demokracii mu získala nemalé sympatie, zásadový postoj v těchto věcech mu garantoval slušnou výchozí pozici v prezidentské volbě. Z toho jsem vycházel ve své podpoře Jiřímu Dienstbierovi. Ale i jeho jsem upozorňoval, že zvolen nebude, protože pro české voliče je příliš mladý. To je něco, co stále platí, protože s prezidentskou funkcí jsou spojeny požadavky na jistý věk. U nás je jiná situace než ve Francii, kde zvolení devětatřicetiletého pana Macrona je skutečně překvapující, něčím, co se vymyká dosavadní francouzské tradici při volbě prezidenta. Ale já osobně jsem potom považoval za velkou chybu, že se Jiří Dienstbier ve druhém kole ostře postavil proti Miloši Zemanovi, tím značně poškodil svoji pozici v rámci sociální demokracie. Myslím, že to nebylo jeho šťastné rozhodnutí, byť na něm zřejmě dodneška trvá a věří, že se choval správně.

Nedává mu současná situace za pravdu, ať už jde o pražskou sociální demokracii, nebo o jednání prezidenta, který podporuje kdejakou stranu víc než sociální demokracii? Mluvili jsme o Straně práv občanů, o hnutí ANO a jejím šéfovi Andreji Babišovi, ale přibývá i prezidentových kontroverzních výroků, naposledy třeba o likvidaci novinářů, který pronesl v přítomnosti ruského prezidenta Putina?

Tak to byl výrok vyloženě neblahý. Miloš Zeman příliš hřeší na to, že užívá bonmoty, ale různé bonmoty se už často opakují a některé bonmoty skutečně bonmoty nejsou, protože bon mot znamená dobré slovo, dobrý výrok, ale tohle byl výrok špatný. Přiznám se, že v současné situaci, jak jsem mimo aktivní veřejný život, možná nemám dost informací, ale dnes podobnou osobnost, jako byla tehdy osobnost mladého Dienstbiera, v sociální demokracii nevidím. Nevím, koho by sociální demokracie mohla do prezidentské volby kandidovat nebo doporučit. To mi není jasné.

Takže vylučujete, že by do toho znovu šel senátor Dienstbier? V minulosti zvažoval kandidaturu na Pražský hrad také bývalý senátor a exministr Zdeněk Škromach, ale těžko předpokládat, že by získal podporu, když neměl dost hlasů ani pro obhajobu senátorského mandátu.

Pokud jde o Jiřího Dienstbiera, neodvažuji se to tvrdit, ale myslím si, že by neriskoval to, že by neuspěl. Ne v tom smyslu, že by nebyl zvolen, ale že by dostal malou podporu. A pokud jde o Zdeňka Škromacha, myslím, že jeho politická kariéra je za zenitem a pokud by kandidoval, myslím, že jeho podpora by také zůstala velmi omezená.

Myslíte si, že by Miloš Zeman vzhledem ke svému někdy až nevyzpytatelnému a nepochopitelnému chování i ke zdravotnímu stavu měl dalších pět let vykonával nejvyšší ústavní funkci?

Podívejte se, do prezidentské volby je přece jen ještě řada měsíců. A z posledních týdnů víme, že v poměrně krátké době se může dít na malé české politické scéně leccos, co může měnit názory lidí, takže se neodvažuji jednoznačný názor formulovat. Zároveň si myslím, že nelze při kritice Zemana za jeho postoj k dodržování Ústavy eliminovat pozitivní stránky jeho politického působení. Jeho cesta do Číny je pozitivní, jeho jednání jak s čínským prezidentem, tak s ruským prezidentem považuji za něco, co je pro českou politiku dobré, protože někdy se tu příliš prosazují, ne v oficiální vládní politice, ale v mediálním tlaku, který tady existuje na vytváření veřejného mínění, příliš protičínské a zejména protiruské postoje. To nepovažuji za pozitivní.

Části veřejnosti vadí, že v podstatě jedinými zahraničními cestami prezidenta Miloše Zemana jsou cesty na Východ. Například v Číně už byl potřetí, ale do západoevropských zemí Evropské unie, jejíž jsme součástí, takřka nejezdí. Je dobře taková jednostranná orientace ze strany hlavy státu?

Já doufám, že se uskuteční prezidentova návštěva na pozvání nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, byť ne v původně ohlášené době, ale že k ní přesto dojde. Čili že to základní orientování se České republiky na západní společenství, kde vedoucí roli stále mají Spojené státy americké, se potvrdí i touto sjednanou návštěvou. Nevím přesně, kdy k ní dojde, ale jsem přesvědčen, že se uskuteční. Ale nemám dost přehled, jaký je plán dalších cest našeho hradního pána, přiznám se, že ani nevím, jak se ten plán sestavuje a na základě jakých jednání k těm pozváním dochází. Nemyslím si, že by to byla jen nechuť pana prezidenta jezdit na Západ.